Jan Skácel

Jan Skácel
Jan Skácel
	Plaketa Jana Skácela v místě jeho bydliště v Brně, autor: sochař Miloš Vlček
Narození	7. února 1922; Vnorovy; Československo
Úmrtí	7. listopadu 1989 (ve věku 67 let); Brno; Československo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Povolání	překladatel, básník, spisovatel, redaktor, prozaik, publicista a rozhlasový dramaturg
Národnost	Moravská
Alma mater	Masarykova univerzita; Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Témata	literární tvorba, poezie, próza a dětská poezie
Ocenění	Vilenická cena (1989); Čestné občanství města Brna (2002)
Politická příslušnost	Komunistická strana Československa
Příbuzní	Viktor Skála (vnuk)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Skácel (7. února 1922 Vnorovy – 7. listopadu 1989 Brno) byl český básník moravské národnosti^[1]^[2]^[3]^[4], prozaik a autor poezie pro děti. Za války byl totálně nasazen, po vystudování filozofie pracoval v médiích, po roce 1969 však nesměl publikovat a přešel k samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 opět omezeně publikoval, sametové revoluce se však nedožil. V jeho díle se promítal silný vztah k Moravě a témata dotýkající se morálky. Oceňován byl na sklonku života v zahraničí a po smrti také doma.

Život

Jan Skácel studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku, v jehož důsledku musel odejít pracovat na říšské stavby v Rakousku.

Po druhé světové válce studoval do roku 1948 češtinu a ruštinu na Filozofické a Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, studia však nedokončil.^[5] Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v roce 1954 přešel do literární redakce brněnského rozhlasu. Tam zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury).

V roce 1969 byl Host do domu zakázán a Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a v exilové literatuře.

Od roku 1981 směla Skácelova díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském vydavatelství Blok. Vyšly jeho sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracoval i s divadlem. V roce 1989 zemřel na rozedmu plic a posmrtně vyšla jeho sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň.

Byl prasynovcem spisovatele a básníka Františka Heritese, jeho manželka Božena byla dříve provdána za Oldřicha Mikuláška.^[6]

Dílo

Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených.

spíše jednoduché, krátké obraty, někdy jen čtyřverší
poezie inspirována moravským folklórem, nelze vyloučit i vliv tradiční čínské poetiky
častá témata: venkovské prostředí, sepětí člověka s přírodou, oproštění od moderního světa, chaosu
básník ticha a pokory, připomíná tvorbu Halase a Reynka
básně obsahují i tajemství, která by podle Skácela měla být součástí básně

Básnické sbírky

Kolik příležitostí má růže – 1957, zabývá se tématy reality
Co zbylo z anděla – 1960, lyrické básně
Hodina mezi psem a vlkem – 1962
Smuténka – 1965
Metličky – 1968
Chyba broskví – 1975, stokrát čtyři verše
Dávné proso – 1981
Naděje s bukovými křídly – 1983, dvě knihy veršů: Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška
Odlévání do ztraceného vosku – 1984
Kdo pije potmě víno – 1988, poslední autorovo dílo
A znovu láska – 1991, posmrtně

Výbory z díla

Vítr jménem Jaromír: 3 knihy veršů – 1966, souborné vydání tří prvních autorových sbírek; kresby Jiří Trnka
Noc s Věstonickou Venuší – 1990, výbor milostných veršů
Stracholam – 1993, výbor poezie
Básně I – 1996, souborné vydání prvních pěti autorových sbírek
Básně II – 1997, souborné vydání posledních pěti autorových sbírek
Květy z nahořklého dřeva – 2000, výbor poezie
Kdo učil mlčet kámen – 2001, výbor poezie
Oříšky pro černého papouška – 2005, bibliofilní vydání, vydáno při příležitosti životního jubilea Boženy Skácelové
Překrásná je nepotřeba nářku – 2006, výbor poezie
Zlé laně odcházejí k ránu – 2007, výbor poezie
Doteky – 2007 , výbor poezie

Próza

Jedenáctý bílý kůň – 1964
Třináctý černý kůň – 1993, posmrtně

Pro děti

Jak šel brousek na vandr – 1961
Pohádka o velkém samovaru – 1961
Uspávanky – 1983, cyklus rozměrnějších lyrických skladeb s epickými prvky, koncipovaný jako vyprávěnky dětem před spaním, ilustrace Ota Janeček
Kam odešly laně – 1985, na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky hrajících si dětí
Proč ten ptáček z větve nespadne – 1988, na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky zvířat
O pejsku Ťapovi, výru Výrovi, slavíčku Slavíkovi a kočičce, která se moc styděla – 1998, z autorovy pozůstalosti k vydání připravil J. Opelík
Pohádky z Valašského království – 2006 (2. vyd.), převyprávěné pohádky, které sesbíral B. M. Kulda, původně vyšly pod jménem B. Stárkové

Ukázky z díla

Chyba broskví (45. čtyřverší ze sbírky):

stíny se dlouží vítr v polích stárne

je příliš ticho začíná se hra

na slepou bábu v sladkost upadáme

a chyba broskví by nás zabila

Stopadesátý sonet o jaru:

Jaro je tak křehké

až se světlo láme pomalu

slimáčími růžky

Ocenění

Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89. V roce 1992 byl in memoriam oceněn Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal čestným občanem Brna.

Odkaz

Na slova některých jeho básní složil Jiří Pavlica z Hradišťanu písně do alba O slunovratu, mj. známou píseň Modlitba za vodu, dále pak další dva texty Účtování na vesmírných kontech a Šťovíky u cest zhudebnil pro album Vteřiny křehké (2014), od počátku roku 2020 Hradišťan na koncertech zařazuje zhudebněnou podobu Skácelovy básně Pohřeb konfidenta.

Jan Skácel svými texty inspiroval řadu dalších skladatelů. A. Tučapský - Co zbylo z anděla, Z. Pololáník - Písně: na verše Jana Skácela, L. Peduzzi - Smuténka: cyklus ženských sborů na slova Jana Skácela, M. Holáňová: Naděje s bukovými křídly.

V roce 2006 byla v rámci rekonstrukce na brněnském náměstí Svobody osazena bronzová kašna s verši Jana Skácela.^[7]

Koncem října 2016 mu byla ve svahu pod Špilberkem odhalena socha z dílny akademického sochaře Jiřího Sobotky – obří básníkova tvář složená z velkého množství nerezových trubek, jimiž lze symbolicky vyhlížet na město Brno Skácelovýma očima.^[8]

Odkazy

Reference

Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století

↑ Sedm slov Jana Skácela. Česká televize [online]. 2007-09-09 [cit. 2019-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ TAMCHYNA, Robert. Jan Skácel. Dobré jitro, ČRo2 Praha [online]. Český rozhlas, 2000-11-07 [cit. 2019-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ STULÍROVÁ, Markéta; ZABADALOVÁ, Veronika. Před 20 lety zemřel Jan Skácel, velký básník. Brněnský deník. 2009-11-06. Dostupné online [cit. 2019-02-09].
↑ NEŠPOROVÁ, Jitka. Recenze: Pedretti, Erica: fremd genug. iLiteratura.cz [online]. 2011-11-21 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online.
↑ Slovník české literatury. slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2022-02-07]. Dostupné online.
↑ Jan Skácel ve Slovníku české literatury po roce 1945
↑ Jis; Menš. Velká kašna, náměstí Svobody 0/02 [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2018-09-13 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online.
↑ SKOPALOVÁ, Markéta. Básník Skácel hledí na svůj kostel. Sochu vytvořil sochař z tisíců trubek. iDNES.cz [online]. 2016-10-29 [cit. 2016-10-30]. Dostupné online.

Literatura

Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 558–560.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 130.
KOPŘIVA, Roman. Internationalismus der Dichter. Einblicke in Reiner Kunzes und Jan Skácels literarische Wechselbeziehungen. Mit einigen Bezügen zur Weltliteratur. Dresden: Thelem /w.e.b. Universitätsverlag & Buchhandel, 2013. 388 s. ISBN 978-3-942411-90-5.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Skácel na Wikimedia Commons
Osoba Jan Skácel ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Skácel
Jan Skácel v Databázi knih
Jan Skácel v Československé bibliografické databázi
Jan Skácel Archivováno 17. 6. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
Jan Skácel ve Slovníku české literatury po roce 1945

[1] Sedm slov Jana Skácela. Česká televize [online]. 2007-09-09 [cit. 2019-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

[2] TAMCHYNA, Robert. Jan Skácel. Dobré jitro, ČRo2 Praha [online]. Český rozhlas, 2000-11-07 [cit. 2019-02-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

[3] STULÍROVÁ, Markéta; ZABADALOVÁ, Veronika. Před 20 lety zemřel Jan Skácel, velký básník. Brněnský deník. 2009-11-06. Dostupné online [cit. 2019-02-09].

[4] NEŠPOROVÁ, Jitka. Recenze: Pedretti, Erica: fremd genug. iLiteratura.cz [online]. 2011-11-21 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online.

[5] Slovník české literatury. slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2022-02-07]. Dostupné online.

[6] Jan Skácel ve Slovníku české literatury po roce 1945

[7] Jis; Menš. Velká kašna, náměstí Svobody 0/02 [online]. Encyklopedie dějin města Brna, rev. 2018-09-13 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online.

[idnes161029-8] SKOPALOVÁ, Markéta. Básník Skácel hledí na svůj kostel. Sochu vytvořil sochař z tisíců trubek. iDNES.cz [online]. 2016-10-29 [cit. 2016-10-30]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]