Přeskočit na obsah

Jan Pilař

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Doc. PhDr. Jan Pilař
Narození9. září 1917
Stříbřec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. října 1996 (ve věku 79 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníKrematorium Strašnice
PseudonymJ. Podhorský
Povoláníspisovatel, novinář, překladatel, básník, literární kritik, šéfredaktor a redaktor
Tématažurnalistika, publicistika, poezie a překlad
Oceněnínárodní umělec (1985)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Pilař (9. září 1917 Stříbřec u Jindřichova Hradce – 19. října 1996 Praha) byl český spisovatel, básník a literární kritik, šéfredaktor Literárních listů (dnes Literární noviny) a ředitel nakladatelství Československý spisovatel.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 9. září 1917 v jihočeské obci Stříbřec. Po maturitě na reálném gymnáziu v Klatovech (roku 1936) začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1939 debutoval sbírkou básní Jabloňový sad. Po 17. listopadu 1939 byl v rámci perzekuce vysokoškolských studentů tři měsíce vězněn v Sachsenhausenu. Po návratu z koncentračního tábora zbytek války pracoval v úseku propagace agrárnického nakladatelství Novina.[1] Roku 1946 dokončil studia a získal titul PhDr.

Za Květnového povstání řídil Lidový deník, po osvobození vedl kulturní rubriku Zemědělských novin. Ještě v květnu 1945 vstoupil do KSČ.[2] V roce 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[3] Na I. sjezdu Svazu československých spisovatelů (SČSS) konaném ve dnech 4.–6. března 1949 byl zvolen za člena Ústředního výboru SČSS, kde byl nepřetržitě (zvolen byl i na II., III. a IV. sjezdu SČSS v červnu 1967)[4] až do roku 1968.

V letech 1949–52 byl zástupcem šéfredaktora Lidových novin. V letech 1954–1959 působil jako šéfredaktor Literárních novin a poté jako ředitel nakladatelství Československý spisovatel. V roce 1968 musel z nakladatelství odejít a stal se tajemníkem Svazu nakladatelů a knihkupců. Od roku 1970 působil opět v nakladatelství Československý spisovatel, nejdříve jako šéfredaktor a v letech 1982–89 opět jako ředitel. V roce 1977 podepsal „Antichartu“. V roce 1982 se stal členem představenstva Svazu českých spisovatelů;[5] byl jednou z opor tzv. normalizace.

Hrob Jana Pilaře v Urnovém háji Krematoria Strašnice

Od 70. let do 1989 působil i na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, docentem srovnávací literatury se stal v roce 1980 habilitační prací Má cesta k polské poezii. V roce 1989 odešel do důchodu. Zemřel roku 1996 v Praze a byl pohřben v Urnovém háji strašnického krematoria.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1967 byl prohlášen zasloužilým umělcem, národním umělcem se stal v roce 1985. Získal rovněž řadu vysokých polských vyznamenání.[5]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Publikoval v řadě českých časopisů a novin, v polských kulturních časopisech, spolupracoval s Československým rozhlasem. Je autorem řady básnických sbírek, knížek pro děti a mládež, esejů, reportáží a vzpomínek. Publikoval velké množství překladů poezie. Překládal z polštiny, kde se věnoval zejména poezii K. I. Gałczyńského a současných polských básníků vůbec, připravil rovněž několik výborů polské poezie. Za jazykové spolupráce překládal poezii z albánštiny, bulharštiny, ruštiny, němčiny a španělštiny.

Autorský debut si odbyl v roce 1933 ve Studentských listech (od roku 1936 zde patřil k externím redaktorům), poezii a publicistiku a později také články o literatuře tiskl ve studentském časopise Kruh (Plzeň), dále v periodikách Venkov, Mladý venkov, Národní osvobození, Kritický měsíčník, Obnova, Akord, List mladých a Lidová kultura. Po válce přispíval zejména do novin a časopisů: Zemědělské noviny, Venkov, Lidové noviny, Tvorba, Rudé právo, Impuls, Plamen, Světová literatura, Literární měsíčník aj. Publikoval též v polských kulturních časopisech. Od konce 30. let psal pro Československý rozhlas literární pásma a později i přednášky a úvahy. Užíval pseudonym Jiří Podhorský (v začátcích) a šifer J. P., jp, jpř.

Beletrie

[editovat | editovat zdroj]
  • Jabloňový sad (BB 1939)
  • Stesk Orfeův (BB 1940; rozšíř. a přeprac. 1944)
  • Smrt Orfeova (BB, soukromý tisk, 1940)
  • Milostné dopisy (BB, bibliofilie, 1941; poté v následující sbírce)
  • Dům bez oken (BB 1942; zde též sbírka Milostné dopisy)
  • Vlny (BB 1943)
  • Milostný příběh (BB, bibliof., 1944)
  • Krysař (B pro děti, 1945; 1. přeprac. 1948; 2. přeprac. 1978)
  • Okov (BB 1946); Popelka (B pro děti, 1947)
  • Sluneční vůz (PP, na motivy Ovidiových Proměn, 1947; rozšíř. 1973)
  • Řekni mi, co čteš. Tři rozhlasové rozhovory o četbě naší mládeže (1947, s V. Kováříkem)
  • Sníh (BB 1948; od 1967 ve sbírce Otevřela se přede mnou růže)
  • Kultura nové vesnice (E 1949)
  • Radost na zemi (BB 1950)
  • Hvězda života (BB 1953)
  • Albánský zápisník (RpRp 1954, obsahuje i překlady básní, vzniklé za jazykové spolupráce D. Piliky)
  • Píseň Vltavy (B pro ml., 1955)
  • Strom se nepohřbívá (BB 1957)
  • Otevřela se přede mnou růže (BB 1961)
  • Krajinou pádí kůň (BB 1967)
  • Žlutý list (BB 1972)
  • Kruhy na vodě (BB 1975)
  • Pohled do očí (BB 1979)
  • Homérova Ilias (básnické převyprávění pro mládež, 1979)
  • Má cesta za polskou poezií (EE, črty, vzpomínky, 1981)
  • Strom domova (EE, vzpomínky, 1982)
  • Točité schody (BB 1983)
  • Růže pro Jana Nerudu (BB 1984)
  • Zastavení v krajinách (BB 1985)
  • Soukromá galerie (BB 1986)
  • Má cesta do nakladatelství (vzpomínky, b. d., bibliofilie, 1987)
  • Oslovení (BB 1989)
  • Sluneční hodiny (vzpomínky, 1989)
  • Spadané listí (BB 1997)

Výbory

[editovat | editovat zdroj]
  • Dům bez oken (1942) – obsahuje oddíly Monology, Člověk na zemi a Milostné dopisy
  • Svět sivý holub : Verše 1945–1962 (1963)
  • Divoké keře (1973; 1. rozšíř. 1978; 2. rozšíř. 1985)
  • Ohlédnutí (1974)
  • Znamení stromů (1975, obsahuje: sbírky Krajinou pádí kůň, Žlutý list, krácené o 9 básní)
  • Země zelená louka (1977, ed. V. Rzounek a J. Nejedlá); Básně (1980, ed. J. Nejedlá)
  • Zázrak dorozumění (bibliofilie, 1981)
  • Zelená růže (1982, ed. M. Pohorský)
  • Jabloně (1982, ed. F. Buriánek)
  • Křídlovka jara (pro mládež, 1984, ed. O. Chaloupka)
  • Rodokmen (1987)
  • Ladění (1987, ed. K. Blahynková a M. Blahynka)
  • Dvojí křídla (1988)

Souborná vydání

[editovat | editovat zdroj]
  • Vybrané spisy Jana Pilaře (Československý spisovatel, 1986–1990, 4 sv., řada básní vypuštěna, řada naopak otištěna poprvé).

Překlady

[editovat | editovat zdroj]
  • Kuhnert, A. A.: Velká matka (1942); Pochodně (polská poezie 1938–45, 1947, za jazykové spolupráce S. Mágra, též ed.)
  • Brzechwa, J.: Jehla s nitkou tancovala (1948) + Popletená kačena (1948) + Ptačí klepy (1963, rozšíř. 1986) + Kašpařice, Entlička pentlička, Kašpárkovy proměny (1964, s V. Dvořáčkovou)
  • Bielińska, H.: Haló, haló (1948)
  • Tuwim, J.: Slovem do krve (1949, též ed.) + Zázraky a divy (1955; rozšíř. 1958) + Lokomotiva (1962) + Vdova Klára (rozmnož., 1963) + Tančící Sokrates (výbor, 1966, též ed.)
  • Botev, Ch.: Básně (1950, s Z. Hanzovou; přeprac. 1974) + Moje píseň (1974, s D. Hronkovou)
  • Neruda, P.: Ať procitne dřevorubec (1950) + Semena bouře (1961) + Ať procitne dřevorubec (výbor, 1973, s A. Kroupou a V. Nezvalem) + Veliký zpěv (1978, za jazykové spolupráce E. Hodouška) + Sto sonetů o lásce (1985, za jazykové spolupráce Z. Brančíkové)
  • Broniewski, W.: Pařížská komuna (1951) + Nepokořená píseň (1955, též ed.) + První motýlek (1956) + Naděje (1973, též ed.)
  • Szelburg-Zarembina, E.: Za nitkou do klubíčka (1951); Nová polská poezie (1952, s dalšími, též ed. s E. Sojkou a J. Závadou)
  • Ščipačov, S.: Pavlík Morozov (1952)
  • Vapcarov, N.: Z díla (1953, s dalšími)
  • Gałczyński, K. I.: Divoké víno (1957) + Začarovaná drožka (výbor, 1963, též ed.) + Noc zázraků (rozmnož., 1964) + Zelená husa (1965) + Prstem otáčíš planety (1973, též ed.) + Sedmé nebe (1980, též ed.)
  • Gamzatov, R.: Jitro na horách (1959, též ed.) + Vysoké hvězdy (1975, též ed.) + Tři zpěvy o matce (1980) + Kavkazská suita (1988, s M. Pilařovou, též ed.)
  • Tuwim, J. – Gałczyński, K. I. – W. Broniewski: Niobé (výbor, 1960, též ed.)
  • Staff, L.: Labuť a lyra (1960, též ed.)
  • Horov, P.: Vysoké letní nebe (1961) + Ponorná řeka (1981)
  • Grochowiak, S.: Pozvání k lásce (1967) + Lov na tetřevy (1990)
  • Harasymowicz, J.: Součet zeleně (1967) + Láska už přeletěla dům (1983) + Černý bez (1988)
  • Norwid, C.: Černé květy (1970, též ed.) + Chopinův klavír (B 1976) + Chopinův klavír (výbor básní, 1983)
  • Kochanowski, J.: Renesanční loutna (1971; přeprac. s tit. Trény, 1988, s E. Sojkou) + Žalozpěvy (1984)
  • Leśmian, B.: Zelená hodina (1972, též ed.)
  • Iwaszkiewicz, J.: Plavení koní (1972) + Hrst vrbových lístků (1981, též ed.)
  • Ważyk, A.: Labyrint (1972)
  • Čistý zpěv (antologie polské poezie, 1974, též ed.)
  • Neruda, P.: Veliký zpěv (1976, s E. Hodouškem)
  • Setkání nad Vislou (polská poezie 20. století, 1979, s dalšími, též ed.)
  • Sokolov, V. N.: Noční déšť (1981, též ed.)
  • Nowak, T.: Bělejší než sníh (1983)
  • Baczyński, K. K.: Spálené růže (1983, též ed.)
  • Hledám, tedy jsem (mladá polská poezie, 1987, též ed.)
  • Słowacki, J.: Já, Orfeus (1987, též ed.)
  • Laris, I.: Žlutý kačer (1989, též ed.)

Příspěvky ve sbornících a almanaších

[editovat | editovat zdroj]
  • Jarní almanach básnický 1940 (1940)
  • Stráž míru (1950)
  • Jde české mládí (1950)
  • Zdeňku Nejedlému k 75. narozeninám (1953)
  • Každou vteřinu. Magazín poezie (1964)
  • Jakou barvu má srdce. Česká poezie 1945–1965 (1965)
  • Souhvězdí Aurory (1977)
  • Práce z dějin slavistiky, sv. 6 (1982)
  • Mírový hlas (1983)
  • Nachový plamen (1985)
  • A hory nemlčely (1984)
  • Dvojhlas. České a slovenské verše 1900–1985 (1985)
  • Malá galerie autorů Československého spisovatele (1989) aj.

Uspořádal, vydal a redigoval

[editovat | editovat zdroj]
  • 17. listopad – Odboj československého studentstva (1945, s F. Buriánkem, R. Mertlíkem a J. Strnadelem, vyšlo též v anglickém, ruském a francouzském překladu)
  • Kulturní družstva (1948)
  • Práce zpívá (1949, též přisp.)

Ostatní práce

[editovat | editovat zdroj]
  • Řekni mi, co čteš – Tři rozhlasové rozhovory o četbě naší mládeže (1947, s V. Kováříkem)
  • Střední Čechy (texty k obrazové publikaci, 1953, s J. Glazarovou a I. Skálou)
  • Československo (sb., 1975)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. S. 977–978. Dále jen Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. 
  2. ↑ Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945, s. 979
  3. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. 1948 [cit. 2024-10-11]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  4. ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. Příprava vydání Jiří Knapík, Martin Franc. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. OCLC 780284198 S. 1137–1139. OCLC: ocn780284198. 
  5. ↑ a b BLAHYNKA, Milan. Čeští spisovatelé 20. století: Slovníková příručka. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. Kapitola Josef Pilař, s. 464–469. 

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Blahynka, M.: Jan Pilař, Kulturní měsíčník 1985, č. 4.

Knižně

[editovat | editovat zdroj]
  • Jan Pilař – K 65. narozeninám (sb., 1982, ed. R. Tognerová, bibliografii sestavila S. Mouchová).
  • Blahynka, M.: Jan Pilař (1984, obsahuje bibliografii).

Studie a články

[editovat | editovat zdroj]
  • Bartoš, O.: O stylu Pilařových překladů z moderní polské lyriky, Bulletin Ústavu ruského jazyka a literatury 1968, sv. 12.
  • Bartoš, O.: Sondy ke kořenům poezie, Tvorba 1972, č. 34.
  • Buriánek, F.: Studie k básnickému portrétu Jana Pilaře, LM 1982, č. 7.
  • Miloš Pohorský: úvod, in Zelené růže (1982).
  • Blahynka, M.: Hlubinné vrty – Nad knihami Jana Pilaře osmdesátých let, LM 1984, č. 10.
  • Havel, R.: O jedné legendě, Tvar 1993, č. 47–48.
  • Mikulášek, A.: Poezie ve světě bez poezie, Haló noviny 29. 11. 1997, příl. Čtení pro volné chvíle – Obrys & Kmen, č. 46.

Nekrology

[editovat | editovat zdroj]
  • Peňás, J., Respekt 1996, č. 45.
  • Blahynka, M., Haló noviny 24.10.1996.
  • Macháček, J., Tvar 1996, č. 20.

Archiv

[editovat | editovat zdroj]
  • LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Pilař&oldid=24313640“