Jan Pikous

Jan Pikous
Narození	9. března 1929; Hrejkovice
Úmrtí	3. července 2017 (ve věku 88 let); Liberec
Země	Česko
Národnost	česká
Povolání	fotograf
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jan Pikous (9. března 1929 Hrejkovice – 3. července 2017 Liberec) byl český fotograf, který se vyznačoval mnohostrannou tvorbou od portrétů, krajin, aktů, zátiší až po abstrakci po více než půl století. Mimo jiné je autorem monumentálních fotografií pro Liberecké výstavní trhy, propagačních publikací, kalendářů, plakátů, pohlednic a obalů na gramofonové desky. Je autorem šesti knih s vlastními texty a fotografiemi. Známé jsou jeho fotografické montáže (sendviče několika negativů, resp. diapozitivů na sobě) a dvojnásobné expozice, i cestopisné snímky z toulek po jižních Čechách a Jizerských horách.

Profesní kariéra

Studoval na obchodní škole ve Zlíně v letech 1946-47. Začal pracovat v propagačním oddělení firmy Baťa, v padesátých letech vystřídal několik zaměstnání v obchodní oblasti a v letech 1959-62 pak na obchodním úseku státního podniku Textilana v Liberci. Poté jako fotograf v národním podniku Plastimat Liberec. Od roku 1972 se vydal cestou svobodného povolání fotograf – výtvarník.

Raná tvorba

Nejprve zkoušel psát a kreslit. Fotografovat začal koncem padesátých let. K fotografování jej přivedl jeho přítel Jindřich Švec, který jej také seznámil s fotografy Vilémem Boháčem a Františkem Dostálem. Oba byli profesionální fotografové s výtvarným přesahem a Pikouse zasvětili do tajů fotografie. V 60. letech mu byla uveřejněna první fotografie v novinách. Jeho počáteční umělecká tvorba byla ovlivněna abstraktními díly Evy Fukové, Emily Medkové, Jana Reichmana a zejména pak Čestmíra Krátkého. V letech 1962–1968 byl členem libereckého Studia výtvarné fotografie, které pořádalo samostatné výstavy.

Pozdější a vrcholná tvorba

Ve své fotografické tvorbě se věnoval v sedmdesátých letech převážně zátiší, v osmdesátých letech pak barevným impresím. Z té doby pochází jeho sbírka subjektivních fotografií – abstrakcí struktur a přírodních motivů, inspirovaná profesorem Otto Steinertem a jeho školou subjektivní fotografie v Saarbrückenu. S fotografiemi ze sendvičů složených z diapozitivů pak sklízel úspěchy v devadesátých letech a na počátku 21. století v Japonsku.

Technika

Pikous začínal s fotoaparátem Flexaret III na formátu 6x6, později fotografoval s přístroji Praktisix a Pentacon six, jakož i Mamiya Super 23 na formát 6x9. Pracoval se švýcarskou diapozitivní technikou Cibachrome.

Potíže s režimem

Počátkem šedesátých let vystoupil, nebo spíše byl na vlastní žádost vyloučen z KSČ. Dubčekovi napsal otevřený dopis, kde označil politickou garnituru z padesátých let v souvislosti s umučením faráře Jana Toufara za fašisty. Fotografiemi se vyjadřoval k upálení Jana Palacha. Nepřišel k volbám do Národního shromáždění a komisi, která přišla za ním až domů s urnou, vyhodil. Tím si ovšem komunistický režim nijak nenaklonil. Dostal zákaz vystavovat až do pádu režimu v roce 1989. Živil se tedy jako fotograf kalendářů a pohlednic na tzv. volné noze. Z té doby pochází jeho soubor pohlednic se zátiším.

Mimořádně úspěšné výstavy v Japonsku

V roce 1992 objevila jeho fotografie na výstavě v Severočeském muzeu japonská kurátorka Hiroe Naito a uspořádala mu výstavu v Tokiu, která se pak opakovala každoročně celkem devětkrát i v jiných japonských městech.

O vystavování v Japonsku píše ve své knize Od pazderny do Tokia.

Samostatné výstavy

Celkem 17 výstav v ČR, 9 v Japonsku.

1963 „Řeka“ Divadlo poezie a hudby v Liberci
1966 „Fotografické seriály“ Výstavní síň OKS, Liberec
1967 Severočeské muzeum Liberec
1967 Divadlo poezie a hudby, Ústí nad Labem
1968 „Fotografie“ Fotochema Praha
1968 Čítárna klubu pracujících, Milevsko
1968 Kabinet fotografie Jaromíra Funkeho, Dům pánů z Kunštátu, Brno
1969 „Subjektivní fotografie“ Severočeské muzeum Liberec
1973 Muzeum dělnického hnutí a Památník A. Staška a I. Olbrachta, Semily
1980 Výstavní síň OKS, Děčín
1980 Galerie Dílo ČFVU, Liberec
1984 Galerie Dílo ČFVU, Liberec
1988 Výstavní síň Homolka, Praha
1990 Severočeské muzeum Liberec
1991 Výstavní síň OKS, Jablonec nad Nisou
1992 Contax Photosalon, Tokio, Japonsko
1992 Fuji Photo Gallery, Nagoja, Japonsko
1993 „Subjektivní fotografie III“, Malá výstavní síň Liberec
1993 Junko Kamei artist, Kobe, Japonsko
1994 klášter Milevsko
1994 Ašiagawa Gallery, Ašiagawa, Japonsko
1995 Gallery Planet, Nagoja, Japonsko
1996 Galerie Milevsko
1996 Gallery Planet, Nagoja, Japonsko
1996 Muzeum Písek
1997 „Subjektivní fotografie“ Malá výstavní síň, Liberec
1998 Prácheňské muzeum, Písek
1999 Gallery Planet, Nagoja, Japonsko
2003 Gallery Art-Garden, Akajama City, Japonsko
2004 Gallery Shitnada, Kobe, Japonsko
2007 „Retrospektiva“, Malá výstavní síň, Liberec
2016 Domov, fotografírování v jižních Čechách, Galerie M, Milevsko

… a četné společné výstavy v letech 1963–2014

Zastoupení ve sbírkách

Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Moravská galerie v Brně
Muzeum fotografie a moderních obrazových médií Jindřichův Hradec
Severočeské muzeum v Liberci
Muzeum umění Olomouc

a v soukromých sbírkách

Literatura

Od pazderny po Tokio (Apolo Pardubice 1994) – zážitky z Tokia
Ze zápisků a fotografování v jižních Čechách (vlastním nákladem 1998)
Subjektivní fotografie • Akropolis • Praha • 2008 • ISBN 978-80-7304-095-6
Imprese (Akropolis 2009)