Přeskočit na obsah

Jan Nepomuk Pálffy z Erdödu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Nepomuk Pálffy z Erdödu
Narození10. října 1872
Retzhof, Štýrsko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. května 1953 (ve věku 80 let)
Štýrský Hradec
RakouskoRakousko Rakousko
Bydlištězámek Březnice
ZeměRakousko-Uhersko, Československo, Rakousko
Povolánídůstojník
Znám jakošlechtic, velkostatkář
Titulhrabě, svobodný pán z Újezdu
Období1915–1953
PředchůdceEduard Pálffy z Erdödu
NásledovníkKarel Pálffy
Choť(1898) Ferdinandina Wurmbrand-Stuppach (1872–1954)
Děti4
RodičeEduard Pálffy z Erdödu
Marie Eleonora z Walterskirchenu
RodPálffyové z Erdődu
PříbuzníSophie (sestra) Marie Irma (sestra)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Nepomuk hrabě Pálffy z Erdödu, svobodný pán z Újezdu, po roce 1918 jen Jan Nepomuk Pálffy (10. října 1872 Retzhof11. května 1953 Štýrský Hradec) byl český šlechtic z rodu Pálffyů, hrabě a velkostatkář. Byl posledním soukromým majitelem zámků Březnice,[1] Merklín[2] a Vacíkov.

Narodil se jako nejmladší dítě a jediný syn poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu hraběte Eduarda Pálffyho z Erdödu[3] a jeho manželky Marie Eleonory z Walterskirchenu. Vyrůstal na zámku Březnice a Blovice, které jeho otec zdědil po smrti Jana Krakovského z Kolovrat v roce 1872. Jan Pálffy byl vášnivým cestovatelem, což dokládají bohaté sbírky z jeho cest po Africe, dnes umístěné na zámku Březnice, a propagátorem fotografování, jež využíval k dokumentaci svých cest. Správu rodových statků převzal roku 1900 a pokračoval v racionální hospodářské politice svého otce. Panství březnických Pálffyů v Čechách tehdy zabíralo rozlohu více než 9 000 hektarů lesů a orné půdy. Eduard Pálffy zemřel roku 1915 a Jan Nepomuk tak zdědil veškerý jeho majetek.  V roce 1919 prodal zámek v Blovicích textilnímu továrníkovi Adolfu Klikarovi[4] a nadále mu zůstala pouze panství Merklín a Březnice, zmenšená pozemkovou reformou. Společně s dalšími zástupci české šlechty podepsal deklaraci na obranu československého státu a národa z 24. ledna 1939 a poté i se synem Karlem (1900–1979) se v září 1939 připojili k Národnostnímu prohlášení české šlechty, ale již roku 1941 přijali oba německé říšské občanství.[5] Po ukončení druhé světové války byl veškerý jeho majetek znárodněn na základě dekretů prezidenta republiky. Poté odešel do Rakouska, kde roku 1953 zemřel.

V roce 1898 se oženil s Ferdinandinou Wurmbrand-Stuppach (1872–1954) a společně měli čtyři děti:

  • 1. Vilemína (12. 12. 1898 Praha – 23. 11. 1978 Innsbruck)
    • ⚭ (1937) Roman Wisata (14. 7. 1909 Praha – ?)
  • 2. Karel (23. 6. 1900 Březnice – 8. 4. 1979 Mariapfarr, Salcbursko)
    • ⚭ (1929) Ilona Hoyos-Wenckheim (4. 5. 1907 Vídeň – 22. 3. 2005 Mariapfarr)
  • 3. Žofie Marie (8. 6. 1901 Březnice – 5. 8. 1976 Vídeň)
  • 4. Markéta (6. 9. 1902 Březnice – 4. 10. 1979 Salcburk)
    • ⚭ (1921) hrabě Alois Serenyi (13. 9. 1893 Luhačovice – 26. 4. 1957 Vídeň), rozvedli se roku 1939
  1. Březnice. www.zamek-breznice.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné online. 
  2. Základní informace - Oficiální stránky obce Merklín. www.merklin.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-06. 
  3. Prostor - architektura, interiér, design. www.prostor-ad.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-06. 
  4. Zámek Hradiště - Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích. www.muzeum-blovice.cz [online]. [cit. 2019-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-02. 
  5. 650 let Merklína. www.merklin.cz [online]. [cit. 2019-07-10]. Dostupné online.