Jan Kvíčala

Jan Kvíčala
Jan Kvíčala
	Jan Kvíčala (1880)
Poslanec Českého zemského sněmu
	Ve funkci:; 1881 – 1895
Poslanec Říšské rady
	Ve funkci:; 1880 – 1883
Stranická příslušnost
Členství	Národní (staročeská) strana
Narození	6. května 1834; Mnichovo Hradiště; Rakouské císařství
Úmrtí	10. června 1908 (ve věku 74 let); Potštejn; Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Děti	Josef Kvíčala; Jan Kvíčala
Alma mater	Karlo-Ferdin. univ.
Profese	pedagog, spisovatel, klasický filolog, vysokoškolský učitel, politik a filolog
Commons	Jan Kvíčala
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kvíčala (6. května 1834 Mnichovo Hradiště^[1] – 10. června 1908 Potštejn) byl český klasický filolog, pedagog a politik.

Biografie

Filologii a srovnávací jazykovědu studoval v letech 1852–1855 na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě u Georga Curtia a Ludwiga Langa, získal zde titul doktora filozofie a roku 1855 nastoupil jako suplent na německojazyčné gymnázium na Malé Straně v Praze. V letech 1856–1857 si prohloubil znalosti na bonnské univerzitě, kde působil jako stipendista. Následně krátce vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích. V roce 1859 se habilitoval na pražské univerzitě (již od roku 1858 na ni nastoupil coby vedoucí filozofického prosemináře na filozofické fakultě) a o dva roky později zde byl jmenován profesorem. Od roku 1861 kromě pravidelného vyučování v němčině zahájil i výuku v českém jazyce. V roce 1862 založil českou edici Bibliotéka řeckých a římských klasiků, v jejímž rámci publikoval četné klasické texty.^[2]

Byl aktivní i v politice. V období let 1881–1895 zasedal za staročechy na Českém zemském sněmu.^[3] Poprvé zde získal mandát v doplňovacích volbách roku 1881 místo Karla Hally.^[4] V letech 1883–1896 byl rovněž členem zemské školské rady.^[2] Dne 30. listopadu 1880 složil slib poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Litomyšl, Polička, Lanškroun atd. Rezignaci na mandát v Říšské radě oznámil na schůzi 4. prosince 1883.^[5]^[2]^[6]

Coby říšský a zemský poslanec se na počátku 80. let 19. století zasadil o rozdělení pražské univerzity na českou a německou, na české části se pak výrazně angažoval jak pedagogicky (první profesor klasické filologie), tak organizačně (obsazování českými odborníky, roku 1877 zvolen za děkana).^[2] Historik Otto Urban ho řadí mezi první (nebo spíše nultou) generaci českých univerzitních elit. V 80. letech neskrýval své částečné pochyby ohledně pravosti tzv. Rukopisů.^[7]

Vědecky se zabýval řeckou a římskou literaturou. Přeložil Sallustia a Hérodota, napsal kritické studie k Platónovi, Homérovi, Hésiodovi, Sofoklovi i Vergilovi a k řecké, latinské a české syntaxi. Roku 1873 založil časopis Listy filologické a paedagogické, přičemž v čele jeho redakční rady setrval až do roku 1886. Od roku 1895 vydával časopis České museum filologické.^[2]

Rodina

Syn Josef Kvíčala (1862–1908) působil jako advokát na Smíchově a později v Místku.^[8]^[9] Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou kv.^[10]

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003–2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kvičala, Jan (1834–1908), Altphilologe, s. 385. (německy)
↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 391, 679. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.
↑ http://www.psp.cz/eknih/1878skc/3/stenprot/001schuz/s001002.htm
↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
↑ Česká společnost 1848-1918. 679
↑ Česká společnost 1848-1918. 380-381
↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 334, obraz 763. Dostupné online.
↑ JUDra Josefa Kvíčaly. Národní listy. 1908-09-0š, roč. 48, čís. 243, s. 7. Dostupné online [cit. 2015-12-20].
↑ Seznam spolupracovníků Ottova slovníku naučného (1. díl)

Literatura

Martin Sicherl: Die Klassische Philologie an der Prager deutschen Universität 1849–1945. In: Eikasmós, Band 14, 2003, S. 393–419, hier S. 397–398.
TREPEŠ, Matěj. „Prosím, co znamená ‚Garrigue‘?“ (T. G. Masaryk, Jan Kvíčala a český politický život 80.-90. let 19. století.). Časopis Národního muzea. 2010, roč. 179, čís. 3–4, s. 36–72. ISSN 1214-0627.
Šárka Velhartická: Justin Václav Prášek a Bedřich Hrozný: Počátky české staroorientalistiky a klínopisného bádání. Praha: Academia, 2019, ISBN 978-80-200-2938-6 (strany 79–146).

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kvíčala na Wikimedia Commons
Autor Jan Kvíčala ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Kvíčala
Jan Kvíčala v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Jan Kvíčala Archivováno 22. 12. 2015 na Wayback Machine. v kartotéce Jaroslava Kunce

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[Biographien-2] Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003–2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kvičala, Jan (1834–1908), Altphilologe, s. 385. (německy)

[3] Urban, Otto: Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 391, 679. Dále jen: Česká společnost 1848-1918.

[4] ttp://www.psp.cz/eknih/1878skc/3/stenprot/001schuz/s001002.htm

[alex.onb.ac.at-5] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

[6] Česká společnost 1848-1918. 679

[7] Česká společnost 1848-1918. 380-381

[8] Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 334, obraz 763. Dostupné online.

[9] JUDra Josefa Kvíčaly. Národní listy. 1908-09-0š, roč. 48, čís. 243, s. 7. Dostupné online [cit. 2015-12-20].

[10] Seznam spolupracovníků Ottova slovníku naučného (1. díl)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]