Jan Josef z Lichtenštejna
| Jan Josef z Lichtenštejna | |
|---|---|
_in_einer_Maskerade.jpg) Kníže Jan Josef z Lichtenštejna (1734–1781) v maškarním obleku. | |
| Narození | 2. března 1734 Vídeň  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 18. února 1781 (ve věku 46 let) Vídeň Habsburská monarchie |
| Místo pohřbení | Paulánský kostel ve Vídni |
| Povolání | voják |
| Rodiče | Emanuel Josef z Lichtenštejna[1] a Marie Anna Antonie z Ditrichštejna[1] |
| Rod | Lichtenštejnové |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Josef Simplicius princ z Lichtenštejna (německy Johann Joseph Simplicius von und zu Liechtenstein; 2. března 1734 Vídeň – 18. února 1781 Vídeň) byl rakouský šlechtic z rodu Lichtenštejnů. Sloužil v císařské armádě, kde dosáhl hodnosti podmaršálka.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jan Josef z Lichtenštejna se narodil jako pátý syn prince Emanuela z Lichtenštejna (1700–1771),[2] důstojníka císařské armády a nejvyššího hofmistra císařovny Amálie Vilemíny, matka Marie Antonie pocházela z hollenburské linie rodu Ditrichštejnů (1706–1777).[3]
Stejně jako starší i mladší bratři se věnoval vojenské službě a do císařské armády vstoupil za sedmileté války jako důstojník jezdectva. V roce 1757 byl kapitánem dragounského pluku č. 15 a pod velením generála Hadika se zúčastnil slavného rakouského dobytí Berlína (1757).[4][5] V roce 1758 byl převelen k nově zřízenému dragounskému pluku Jung-Löwenstein jako podplukovník a stal se pruským válečným zajatcem se třiceti muži během bojů o město Radeberg.[6] Pro další boje v rámci sedmileté války ve Slezsku obdržel v roce 1760 dočasnou hodnost generálmajora (generální polní vachtmistr). Po skončení sedmileté války byl v roce 1763 byl povýšen na plukovníka a velitele 17. pluku císařských kyrysníků.
Do hodnosti generálmajora byl formálně povýšen k datu 19. ledna 1771 a zároveň se stal vysokým důstojníkem jedné z císařských gard, u Arcièren-Leibgarde získal post kapitána-nadporučíka s platem 4000 zlatých ročně.[7]
Po smrti svého strýce, panujícího knížete Josefa Václava z Lichtenštejna, se stal majitelem dragounského pluku Liechtenstein. K datu 25. prosince 1773 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[8] a v roce 1774 obdržel titul císařského tajného rady.[9] Dragounský pluk Liechtenstein byl rozpuštěn v roce 1775 a od roku 1780 byl majitelem moravského 5. pluku kyrysníků.[10]
Princ Jan Josef z Lichtenštejna zemřel 18. února 1781 ve Vídni. Jeho tělo bylo pohřbeno ve vídeňském paulánském kostele.[11]
Měl dvanáct sourozenců, nejstarší bratr František Josef I. z Lichtenštejna (1726–1786) se stal dědicem knížecího titulu a majitelem rozsáhlých statků na Moravě, v Čechách a Rakousku. Další bratr Karel (1730–1789) dosáhl v armádě hodnosti polního maršála a jako majitel panství Moravský Krumlov se stal zakladatelem mladší rodové linie.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann von und zu Liechtenstein na německé Wikipedii.
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Rodokmen Lichtenštejnů na webu almanachdegotha dostupné online
- ↑ Rodokmen hollenburské větve Ditrichštejnů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka. Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763; Třebíč, 2021; s. 225–227 ISBN 978-80-7497-377-2
- ↑ STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 157 ISBN 80-7277-010-1
- ↑ Geheimes Staatsarchiv Preußischer Kulturbesitz: Schriftwechsel mit Fürst Johann Joseph Simplicius von Liechtenstein. Enthält: Entlassung aus preußischer Kriegsgefangenschaft. I. HA Rep. 96, Nr. 104 Nn, 1759–1760
- ↑ Kayserlicher Und Königlicher Wie auch Ertz-Hertzoglicher Und Dero Residentz-Stadt Wien Staats- und Stands- Calender 1781; Vídeň, 1781; s. 389 dostupné online
- ↑ Služební postup Jana Josefa z Lichtenštejna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 57 dostupné online
- ↑ Geschichte des fürstlichen Hauses Liechtenstein; Vaduz, 1984; s. 245 dostupné online
- ↑ Schematismus des regierenden hochfürstlichen Hauses von und zu Liechtenstein; Vaduz, 1803; s. 7 dostupné online
- ↑ Pohřebiště rodu Lichtenštejnů v 18. století na webu royaltyguide.nl dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jacob von Falke: Geschichte des fürstlichen Hauses Liechtenstein. Band 3. Braumüller, Wien 1882.