Přeskočit na obsah

Jan Frolík (básník)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Frolík
Narození7. srpna 1948 (76 let)
Kardašova Řečice
Povolánípedagog, učitel, básník a spisovatel
Alma materJihočeská univerzita v Českých Budějovicích
Témataškolství a literatura
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Frolík (* 7. srpna 1948 Kardašova Řečice) je český básník, editor a amatérský ornitolog,[1][2] téměř po celý život úzce spjatý se svým rodným městem, ve kterém obývá dům, v němž se narodil.[3] Je známý básněmi krátké formy, především haiku. Do roku 2024 vydal devět samostatných sbírek poezie a je zastoupen v řadě antologií, včetně cizojazyčných.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Frolík se narodil jako jediné dítě z druhého manželství správce kardašovořečické pobočky hospodářského družstva Kooperativa Františka Frolíka a švadleny Zdeňky Frolíkové. Matka pocházela z rodiny sloužících na paarovském zámku v Bechyni, rodové kořeny však měla mezi kardašovořečickými chalupníky, otec pocházel ze starých selských rodů z Hůrek u Lišova.

V knihách Seminář Poezie, Frantovo Pole a jiná čtrnáctiverší se Frolík zmiňuje i o řadě svých dalších příbuzných. V celém díle pak mapuje i zanikající maloměstskou historii rodné obce, jak ji zpodobňovaly nedělní bohoslužby a korza po nich, fotbalové zápasy, hospody, klevetění v ulicích, školní zážitky či zemědělské práce v průběhu roku.

Rané Frolíkovo dětství silně ovlivnila perzekuce otce, přesvědčeného katolíka a antikomunisty, který byl na počátku 50. let křivě obviněn ze sabotáže, zatčen, vsazen do vazby a po propuštění vyhozen z práce.[3] Frolíkovo dětství a dospívání také silně poznamenala prudérní katolická výchova v rodině.[4] V komentářích ke sbírce Frantovo pole se Frolík sám zmiňuje, že jeho dětství se odehrávalo na pozadí kostela, kde také Frolík ministroval. Hluboce se zapsala i setkání s řádem školských sester de Notre Dame, které sídlily v zámku nedaleko rodného domu.

Po ukončení Základní školy nastoupil Frolík v roce 1963 na matematicko-fyzikální větev SVVŠ  (gymnázia) v J. Hradci, kde se však dostal do psychické krize, umocněné i prudérní náboženskou výchovou[4], a na podzim 1965 se pak léčil z těžkých depresí  v Psychiatrické  léčebně v Jihlavě. Roku 1967 odmaturoval na SVVŠ v Soběslavi a byl přijat ke studiu češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, které absolvoval v roce 1972[4], avšak kvůli svým politickým postojům nebyl školou doporučen k vykonávání učitelské profese.

Poté co ho odbor školství v J. Hradci přesto zaměstnal, a to v K. Řečici, byl po zásahu z KNV v Č. Budějovicích potrestán přeložením do pohraniční obce Rapšachu, odkud po roce a půl odešel do výroby a pracoval na pile v K. Řečici. Když se r. 1965 oženil a s manželkou přestěhoval do Českých Velenic, živil se zde vykládáním vagónů a závozničením v Zásobovacím skladu železnic. V letech 1977 až 1981 organizoval zájmovou přírodovědnou činnost v Domech pionýrů a mládeže v Třeboni a Jindřichově Hradci. V této době se mu narodili dcera a syn. Roku 1982 mu bylo dovoleno vrátit se k původnímu povolání a učil na Základních školách v Kunžaku, J. Hradci a K. Řečici, z vystudované aprobace však postupně přešel na výuku přírodopisu a pěstitelství. Roku 2011 odešel do důchodu.[5]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Frolíkovy básně vyšly v časopisech Host do domu (8/1968), Literární noviny, Tvar (6/1998)[6], Listy, Jihočeská pravda, Souvislosti (2/2013, 3/2020), A2 (7/2018, 13/2011, 26/2009, 29/2008) aj.

Básnické sbírky

[editovat | editovat zdroj]
  • Seminář poezie, Pražská imaginace, 1991
  • Útěcha z ornitologie, FRA, 2012
  • Haiku to nevysvětlí, EPIKA, 2013
  • Sardinku znal jsem rozpustilou, EPIKA, 2013 – svazek limeriků pro děti
  • Atlantida (verše z mladších let), EPIKA 2014
  • Pěti zuby směje se na pravnouče, Dobrý důvod, 2019
  • Frantovo pole, Dobrý důvod, 2021 – 37 básní, čtrnáctiverší blízká sonetu
  • Sardinku znal jsem rozpustilou, Běžiliška, 2023 – zkrácené vydání v rámci edice mikroliška
  • Básníku, ptáčkaři, putykáři, EPIKA, 2024

Antologie, sborníky

[editovat | editovat zdroj]
  • Prameny, Růže 1973
  • Nejlepší české básně, Host, 2013
  • Řečická haiku, Epika, 2014 - oddíl Můra na skle. Publikace spolu s Alešem Šindelářem, haiku vzniklá v K. Řečici
  • Tři, Epika, 2016 - oddíl Setmělý peron, odstavený vlak.
  • Hodiny se zastavily, ale jenom na kus řeči, Epika, 2016 - dvacet sedm básní pro děti
  • Řečická haiku II, Epika, 2017 - oddíl V měchýřku mochyně. spolu s Alešem Šindelářem, haiku vzniklá v K. Řečici
  • Krátká báseň, Protimluv, 2020 - výběr tří haiku
  • Šálek dál hřeje dlaně, Dharma Gaia, 2020

Překlady

[editovat | editovat zdroj]
  • Gwiazda za gwiazdą, Miniatura Krakov, 2005
  • Fuga No Makoto, Ten Years of the World Haiku Review, 2019 - elektronický čtvrtletník

Některé básně byly přeloženy do němčiny a běloruštiny.

Překladová činnost

[editovat | editovat zdroj]

Za přispění k překladové literatuře by se dala považovat Frolíkovo přebásnění překladu textů běloruského obrozeneckého básníka Maxima Bahdanoviče (Přetržený náhrdelník, Národní Slovanská knihovna, 2017) Básně do výboru z díla vybral, uspořádal, z běloruštiny přeložil a komentářem opatřil Max Ščur. Najdeme zde přírodní i sociální lyriku, básně milostné, historické i hluboce osobní.[7]

Samostatnou kapitolou by mohlo být i přebásnění veršů řečického rodáka Boleslava Jablonského do současné češtiny. V jubilejní antologii Zaneste city mé ku klidné Řečici... zařadil osmiverší z cyklu Salomon neboli moudrost otcovská. Znovu pak vyšla v roce 2020 v revue Souvislosti.[8]

Próza

[editovat | editovat zdroj]

Esej K taxonomii ptáků vylétajících z knih vyšel vyšel ve sborníku VŠKK Rukopis+ 4 a jedná se v něm o jakousi laickou komparatistiku.

Editorská činnost

[editovat | editovat zdroj]

Jako editor připravil antologii textů Zaneste city mé ku klidné Řečici...(2012)[9] Jedná se o knihu vydanou při příležitosti 200. výročí narození obrozeneckého básníka Boleslava Jablonského, která je věnovana i jeho rodišti městečku Kardašově řečici.[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ FROLÍK, Jan. Pěti zuby směje se na pravnouče. Vydání první. vyd. V Nové Říši: Dobrý důvod 47 s. ISBN 978-80-906305-3-6. 
  2. ↑ AUT - Úplné zobrazení záznamu. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b FROLÍK, Jan. Frantovo pole a jiná čtrnáctiverší. [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-80-907835-7-7. 
  4. ↑ a b c VRÁBELOVÁ, Marie. Život a literární dílo Jana Frolíka. Vedoucí práce Mgr. Pavel Martinec. 2016. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogická fakulta, Katedra bohemistiky 45 s. 
  5. ↑ FROLÍK, Jan; HROMÁDKA, Petr; ŠINDELÁŘ, Aleš. 3. Jindřichův Hradec: Epika, 2016. 85 s. ISBN 978-80-88113-57-7. S. úvodní slovo. 
  6. ↑ FROLÍK, Jan. Haiku, Čtyřverší. Tvar. 1998/03/19, roč. 1998, čís. 6, s. 19. Dostupné online. 
  7. ↑ TOMEK, Miroslav. Maxim Bahdanovič: Přetržený náhrdelník. A2 10/2018 minirecenze [online]. A2, o.p.s., 2018 [cit. 2024-04-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ Obsah čísla 3/2020. souvislosti.cz [online]. [cit. 2024-07-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ FROLÍK, Jan; FÄRBER, Vratislav. Útěcha z ornitologie: básně 1995 - 2010. Vyd. 1. vyd. Praha: Fra 128 s. (Česká poezie). ISBN 978-80-87429-43-3. 
  10. ↑ Pamatník národního písemnictví online [cit. 2024-04-20] https://arl.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/arl-pnp/en/detail-pnp_us_cat-073311-Zaneste-city-me-ku-klidne-recici/

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Frolík_(básník)&oldid=24503932“