Jan Ferdinand Hertod z Todenfeldu
| Jan Ferdinand Hertod z Todenfeldu | |
|---|---|
| Narození | 1645 Mikulov |
| Úmrtí | 1724 (ve věku 78–79 let) |
| Povolání | lékař |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jan Ferdinand Hertodt von Todenfeld (též z Todtenfeldu, německy Johann Ferdinand Hertodt von Todenfeld, 4. února 1645 Mikulov – 1714 Brno) byl rakousko-moravský lékař, učenec a alchymista. Zastával funkci císařského osobního lékaře v Brně.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil jako syn Matyáše Franze Hertodta[1] v Mikulově, městě na moravsko-rakouském pomezí. Vystudoval lékařství, působil a žil především v oblasti jižní Moravy. Široce se věnoval publikační činnosti v oborech botaniky, geologie či lékařství.
20 října 1670 se stal členem Leopoldiny,[2] neboli německé akademie věd. Jeho první dílo Crocologia, věnované šafránu, se objevilo v souboru Ephemeris, vydaném v Leopoldině, kterýžto příspěvek byl podmínkou členství v akademii.[1] Když 15 prosince 1670 zemřel císařský lékař Friedrich Ferdinand Illmer von Wartenberg, stal se Hertod jeho nástupcem ve funkci císařského lékaře císaře Leopolda I. O několik let později dosáhl šlechtického titulu říšského rytíře.[1]
Zemřel roku 1714 v Brně.
Byl ženatý s Marií Apollonií Hertodovou z Todenfeldu. Z manželství vzešly čtyři děti, z nichž tři dosáhly dospělosti.[1]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Napsal knihu o (Crocologia 1671) a dílo Epistolam contra Philalethes sepsanou jako polemiku s alchymistou Irenaerem Philalethesem, roku 1670 vydal dílo Opus mirificum sextae diei, věnované lékařství.
Roku 1669 vydal ve Vídni knihu o botanice a geologii Moravy Tartaro Mastix-Moraviae, kde mj. popisuje nález stehenní kosti srstnatého nosorožce v jeskyních Pálavské oblasti mikulovskými kameníky. Jedná se tak o první zdokumentovaný nález pravěkých kosterních pozůstatků v oblasti Pálavy[3] a jeden z prvních v českých zemích. Rovněž v knize uvádí první písemnou zprávu o chemickém složení luhačovické vody, popsal také způsob pitné léčby a úspěšné výsledky léčení. Roku 1792 pak pramen v Luhačovicích dostal název Vincentka.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Ferdinand Hertodt von Todenfeld na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d Ralf Bröer: Höfische Medizin. Strukturen der medizinischen Versorgung eines frühneuzeitlichen Fürstenhofes am Beispiel des Wiener Kaiserhofes (1650–1750), Habilitationsschrift für das Fach Geschichte der Medizin, Institut für Geschichte der Medizin (Wolfgang U. Eckart), Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg, 2006, S. 87+S. 507.
- ↑ Marion Mücke und Thomas Schnalke: Briefnetz Leopoldina. Die Korrespondenz der Deutschen Akademie der Naturforscher um 1750, de Gruyter Berlin 2009, S. 20.
- ↑ CZECHTOURISM. Nejstarší umění Evropy. Česko země příběhů [online]. [cit. 2023-05-31]. Dostupné online.
- ↑ SEDLÁČKOVÁ, Monika. Historie, rozvoj a možnosti balneologie v ČR [online]. České Budějovice: Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity, 2019 [cit. 2021-12-03]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Časopis lékařů českých. Praha: Vinc. J. Schmied, 20.09.1940, 79(38), s. 808. ISSN 0008-7335. Dostupné online
- NEIGEBAUR, Johann Daniel Ferdinand: Geschichte der kaiserlichen Leopoldino-Carolinischen deutschen Akademie der Naturforscher während des zweiten Jahrhunderts ihres Bestehens. Friedrich Frommann, Jena 1860, s. 190. Dostupné online.
- ULE, Willi: Mit einem Rückblick auf die frühere Zeit ihres Bestehens. In Commission bei Wilh. Engelmann in Leipzig, Halle 1889, Nachträge und Ergänzungen zur Geschichte Neigebaur’s, s. 148.
