Jan Antonín z Hardeggu
| Jan Antonín hrabě z Hardeggu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. října 1773 Vídeň |
| Úmrtí | 26. prosince 1825 (ve věku 52 let) Vídeň |
| Povolání | voják a důstojník |
| Ocenění | rytíř Vojenského řádu Marie Terezie |
| Rodiče | Jan Antonín z Hardeggu a Augustina Wilczková |
| Příbuzní | Jindřich Jan z Hardeggu a Ignác z Hardeggu (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Antonín Leonard hrabě z Hardeggu (německy Johann Anton Leonhard Graf von Hardegg auf Glatz, 8. října 1773, Vídeň – 26. prosince 1825, Vídeň) byl rakouský šlechtic a generál. Od mládí sloužil v armádě a vynikl během napoleonských válek. Dosáhl hodnosti polního podmaršála, po vážném zranění během závěrečných operací proti Napoleonovi ve Francii odešel do výslužby.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze starého šlechtického rodu Hardeggů[1], narodil se jako pátý syn hraběte Jana Antonína Konráda z Hardeggu (1737–1810) a jeho manželky Marie Josefy, rozené hraběnky Wilczkové (1737–1817). Do armády vstoupil v roce 1787 a původně sloužil u pěchoty. Vynikl v době francouzských revolučních válek a rychle postupoval v hodnostech (major 1799, podplukovník 1801, plukovník 1805). Mezitím byl jmenován císařským komořím (1801). V tažení v roce 1805 bojoval v Itálii a obdržel Řád Marie Terezie (1806). V tažení roku 1809 velel oddílům jezdectva a po bitvě u Aspern byl povýšen na generálmajora (1809), v bitvě u Wagramu byl velitelem jezdecko-pěchotní brigády. Odmítl se zúčastnit Napoleonova tažení do Ruska a v letech 1812–1813 byl mimo aktivní službu. V roce 1813 byl znovu povolán a po bitvě u Lipska dosáhl hodnosti polního podmaršála.[2] V následujícím roce 1814 velel divizi při spojenecké okupaci Francie, pod velením maršála Schwarzenberga se vyznamenal v bitvě u Arcis-sur-Aube, kde byl vážně zraněn. Kvůli následkům zranění odešel v roce 1816 do výslužby. Zdravotní komplikace po zranění z roku 1814 jej provázely i v dalších letech a nakonec na jeho následky předčasně zemřel. Kromě rakouského Řádu Marie Terezie obdržel i vyznamenání od zahraničních panovníků, byl nositelem ruského Řádu sv. Anny a bavorského Řádu Maxe Josefa.
Jeho starší bratr Jan Ignác z Hardeggu (1772–1848) vynikl také účastí v napoleonských válkách a v letech 1831–1848 byl prezidentem dvorské válečné rady. Generálských hodností dosáhl i mladší bratr Jan Jindřich z Hardeggu (1778–1854).[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Rodina Hardeggů v polovině 19. století in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1847; s. 251–252 dostupné online
- ↑ Služební postup Antonína Hardegga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 39 dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 10.; Praha, 1896; s. 881–882 dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
- Hardekové
- Rakouští generálové
- Rakouští šlechtici
- Osobnosti francouzských revolučních válek
- Osobnosti napoleonských válek
- Císařští komoří
- Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Vojenského řádu Maxe Josefa
- Narození 8. října
- Narození v roce 1773
- Narození ve Vídni
- Úmrtí 26. prosince
- Úmrtí v roce 1825
- Úmrtí ve Vídni