Přeskočit na obsah

Jalmari Finne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jalmari Finne
1920
1920
Rodné jménoAdolf Jalmari Finne
Narození11. srpna 1874
Kangasala
Úmrtí3. ledna 1938 (ve věku 63 let)
Helsinki
Povoláníspisovatel, překladatel, divadelní ředitel, historik, filmový režisér a filmový producent
Významná dílaKiljusen herrasväki
PříbuzníHilkka Finne[1] a Olga Poppius (sourozenci)
Gunnar Finne (druhý bratranec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jalmari Finne (11. srpna 1874 Kangasala3. ledna 1938 Helsinky) byl finský spisovatel, překladatel, režisér, divadelní ředitel a genealog.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině knihkupce Johana Gustava Adolfa Finneho (1847–1926) a Vilhelminy roz. Westerling (1846–1926). V rodině se narodilo jedenáct dětí, z nichž se dožilo dospělosti pět. Kromě Jalmara to byli: herečka Olga Poppius (1866–1939), Gustaf (1872–1948), učitelka Hikka Salminen (1877–1964) a Tyyne Wuorenjuuri (1881–1965).

Režisér a spisovatel

[editovat | editovat zdroj]

Jalmari Finne vystudoval lyceum v Helsinkách (1894), poté rok studoval estetiku a jazyky na Helsinské univerzitě. V letech 1896–1914 působil v různých obdobích jako režisér a divadelní ředitel. Od roku 1907 byl spisovatelem na volné noze. V průběhu čtvrtstoletí napsal 70 beletristických děl. Psal dětské knihy, povídky, romány a divadelní hry.

Přeložil romány Maurice Maeterlincka a Maurice Leblanca, libreto Zachariase Topeliuse k opeře Fredrika Paciuse Kung Karls Jakt nebo operní libreto Richarda Wagnera Die Walküre. Přeložil téměř 200 divadelních her do finštiny ze švédštiny, norštiny, dánštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny, dokončil také libreta pro opery a operety.

Badatel rodinné a sídlištní historie

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1908 začal Finne provádět výzkum historie rolnických rodin v Häme ve státních archivech a církevních archivech Häme .Brzy zjistil, že informace získané z dokumentů je potřeba nějakým způsobem systematicky katalogizovat. Vytvořil s pomocí asistentů jednotný kartový systém pro všechny obyvatele regionu Häme a částečně nedalekého regionu Satakunta. Tak vznikly, po více než 20 letech práce sbírky Jalmari Finnen používané v genealogii.

Spolupráce s policií

[editovat | editovat zdroj]

Spolupracoval s Esko Riekkim, šéfem detektivní policie. Předával mu informace o společenských hnutích, které získal ze "společenských kruhů" např v roce 1931 informoval o vztazích mezi hnutím Lalpua a hnutím Maakunta. Policie využila též jeho znalosti grafologie. Tuto spolupráci využil ve svých knihách pro mládež.

Finne zemřel v lednu 1938 ve věku 63 let po dlouhé a těžké nemoci v nemocnici Salus v Helsinkách. Byl pohřben na hřbitově v Kangasala ve svém rodném městě.

Finnovy paměti Ihmeellinen seikkailu: Ihmisiä, elämyksiä, mietteitä (Zázračné dobrodružství: Lidé, zážitky, úvahy) vyšly posmrtně v roce 1939. Rukopis, zamýšlený jako autobiografie, zůstal po autorově smrti nedokončený a dokončil jej Yrjö Kivimies.

V roce 1940 začala fungovat Nadace Jalmariho Finneho, kterou založil ve své závěti. Posláním nadace bylo „pokračovat v jeho životním díle, zejména v oblasti historického výzkumu“. Od roku 1965 také uděluje granty. Na Finnovu počest byla pojmenována výroční cena Pirkanmaan Plättä, za domácí knihy pro mládež. První cenu získala Anni Polva za knihu Tiinakin Reiterastaa v roce 1975.

V češtině

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jalmari_Finne na finské Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jalmari Finne na Wikimedia Commons

  1. Pieni suuri maailma. Helsinky: Tammi. 2003. ISBN 951-31-2636-6.