Jakub Frint
| Jeho biskupská milost Jakub Frint | |
|---|---|
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | Sankt Pölten |
| Předchůdce | Joseph Chrysostomus Pauer |
| Nástupce | Johann Michael Leonhard |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | 16. srpna 1795 |
| Kněžské svěcení | 30. srpna 1795 |
| Biskupské svěcení | 4. června 1827 světitel Leopold Maximilian von Firmian (Frimian) 1. spolusvětitel Aristaces Azarian, C.M.Vd. 2. spolusvětitel Matthias Paulus Steindl |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady | |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 4. prosince 1766 |
| Místo narození | Česká Kamenice  České království |
| Datum úmrtí | 11. října 1834 (ve věku 67 let) |
| Místo úmrtí | Sankt Pölten  Rakouské císařství |
| Povolání | spisovatel, katolický kněz, katolický jáhen a katolický biskup |
| Alma mater | Frintaneum Vídeňská univerzita |
 citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakub Frint, německy Jakob Frint, též Jacob Frint (4. prosince 1766, Česká Kamenice[1] – 11. října 1834, Sankt Pölten[2]), byl český římskokatolický kněz německé národnosti, rakouský teolog a spisovatel, biskup diecéze Sankt Pölten v letech 1827–1834.
Život
[editovat | editovat zdroj]Findovi (též Frintovi) byli poměrně rozvětvená severočeská rodina ze které pocházela řada duchovních. Jedna větev žila v České Kamenici na Děčínsku. Tam se roku 1766 narodil Jakob Frint. Na kněze byl vysvěcen v roce 1795. V roce 1801 se stal vídeňským dvorním kaplanem. V roce 1803 se stal spirituálem v Konviktu ve Vídni. Od roku 1804 vyučoval teologii na vídeňské univerzitě. V roce 1810 se stal ve Vídni dvorním a hradním farářem. V roce 1816 založil ve Vídni pro světské duchovní vyšší vzdělávací spolek „Augustinum“. Ústav, který vymohl na císaři Františku I., později dostal název po svém zakladateli „Frintaneum“.
K svému rodišti neztratil vztah, i když jeho role je rozporuplná. Za episkopátu litoměřického biskupa Hurdálka usiloval o likvidaci josefinistů a bolzanistů v Litoměřicích. Svého cíle dosáhl včetně Hurdálkovy rezignace. Byl postupně jmenován kanovníkem ve Velkém Varadíně a stal se posléze titulárním opatem. V roce 1827 byl jmenován biskupem v rakouském Sankt-Pölten, kde pak působil až do své smrti.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Sepsal mnoho náboženských spisů. Jeho kázání, přednášky a duchovní cvičení byly několikrát vydány. V letech 1819–1825 redigoval ve Vídni „Theologische Zeitschrift“ do něhož přispívali učení rakouští kněží.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PETERA Václav: Géniové církve a vlasti, Rkp. uložený v Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze, Praha 1964.
- MACEK Jaroslav, Biskupství litoměřické, Karmelitánské nakladatelství : Kostelní Vydří 2005, ISBN 80-7192-978-6, s. 96.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Česká Kamenice
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu dolnorakouské farnosti St.Polten
