Jaderná elektrárna Kecerovce
| Jaderná elektrárna Kecerovce | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Slovensko |
| Umístění | Kecerovce, Košický kraj |
| Stav | plánováná zastaveno |
| Začátek výstavby | 1996/1997 |
| Zprovoznění | 2001 |
| Jaderná elektrárna | |
| Typ reaktorů | VVER-1000/320 |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Výkon po dokončení | 4000 MW |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaderná elektrárna Kecerovce (slovensky Jadrová elektráreň Kecerovce), jinak taky JEKE nebo zkráceně EKE byla třetí plánovaná jaderná elektrárna na Slovensku. Nacházet se měla poblíž Košic u vesnice Kecerovce. Měla disponovat dvěma, později čtyřmi jadernými reaktory VVER o celkovém výkonu 4000 MW. Projekt byl zastaven po roce 1989.
Historie a technické informace
[editovat | editovat zdroj]Počátky
[editovat | editovat zdroj]V 70. letech byly do plánů rozvoje jaderné energetiky v Československu přidány nové možné lokality, včetně některých na východním Slovensku.[1] Příkladem může být Žehňa nedaleko Prešova a Kecerovce u vesnice Kecerovce.[2] Dne 30. dubna 1986 bylo poprvé zahájeno dlouhodobé sledování oblasti kolem plánované lokality na 17 místech. S ohledem na gama záření se to však ukázalo jako obtížné kvůli havárii reaktoru v Černobylu 26. dubna 1986.[3] Do roku 1987 se plány na jadernou elektrárnu v oblasti kolem obce Kecerovce v Košickém kraji upřesnily, aby vodní hospodářství mohlo plánovat, jak získat vodu potřebnou pro chlazení čtyř 1000 MW reaktorů v regionu. Jedinou možností bylo postavit sedm vodních elektráren u Drienova na řece Toryse, u Ružína na Hornádu a u Kysaku na Hornádu tak, aby vzniklo spojení z Hornádu na Torysu. Vodu do Torysy měla přivádět i další elektrárna u Plavku na Popradu. U Obišovce navíc měla vyrůst elektrárna, která by situaci stabilizovala. Celkový výkon všech vodních elektráren měl být 67,4 MW.[4] Plánování elektrárny bylo obdobné jako u dvou jaderných elektráren ve východních Čechách u Opatovic a na severní Moravě u Blahutovic.[5]
Vzhledem k tomu, že se v budoucnu měly stavět pouze elektrárny s výkony mezi 2000 a 4000 MW, bylo hledání dalších lokalit omezené. Do roku 1988 bylo k dispozici pět variant, které měly být zpracovány jedna po druhé. Konstrukční varianty a dříve určené pořadí bylo následující; Výstavba nové elektrárny u Opatovic o výkonu 2000 MW, výstavba Blahutovic o výkonu 2000 MW, rozšíření Blahutovic na 4000 MW, výstavba elektrárny Kecerovce o výkonu 2000 MW, rozšíření Temelína na 4000 MW.[6]
Pořadí se však v roce 1989 změnilo. Zatímco Opatovice byly zcela odstraněny, byla upřednostněna výstavba elektrárny Kecerovce před stavbou Blahutovic. Investiční plány pro tyto dva závody byly dokončeny v roce 1989. Zároveň však došlo k problémům s financováním a postupem výstavby v jaderné elektrárně Mochovce.[7] Přibližně ve stejnou dobu byly v březnu ukončeny práce na dlouhodobém monitorování lokality.[3] V důsledku sametové revoluce v roce 1989 se změnily zájmy elektroenergetiky; namísto dříve možných lokalit v Kecerovcích, Blahutovicích a pozdější lokalitě Tetov ve středních Čechách se nyní uvažovalo o oblasti v severních Čechách.[8] V roce 1990 se k plánovaným lokalitám pro jadernou elektrárnu přidala také lokalita Počerady na severní Moravě.[9] Poté, co ekoaktivisté zpomalili výstavbu jaderné elektrárny Temelín, byla výstavba jaderné elektrárny Kecerovce odložena, zejména proto, že v jaderné elektrárně Bohunice opět nastaly problémy.[10] Po roce 1991 přišly v úvahu poprvé západní modely reaktorů pro Kecerovce, ale také pro Tetov, Blahutovice a 3. a 4. blok elektrárny Temelín.[11] Plány jaderné elektrárny však zůstaly nedokončené.[12]
Obnovení plánů
[editovat | editovat zdroj]V roce 2008 byla lokalita znovu projednána v plánu energetické bezpečnosti pro reaktor o výkonu 1200 MW. Rozpočet byl stanoven na zhruba 3,8 miliardy eur. Důvodem je, že Kecerovce mají nahradit ztracené kapacity po odstávce Bohunic V2.
Výstavba
[editovat | editovat zdroj]Rok začátku výstavby není znám. Existuje však oficiální harmonogram z prosince 1985, který stanovoval, že první blok bude uveden do provozu v roce 1999. Vzhledem k tomu, že očekávaná doba výstavby je 4 až 5 let pro blok VVER-1000, lze usuzovat, že s výstavbou prvního bloku by se začalo v roce 1994 nebo 1995. Harmonogram z roku 1990 naopak uvažuje spuštění prvního bloku v roce 2001 a druhého v roce 2003.[13][14]
Původní plány stanovovaly typ reaktoru na VVER-1000/320, které byly později změněny na "Blok nové generace", čímž se rozumí model reaktoru VVER-1000/392 (AES-92).[15][16] Hrubý výkon bloku by byl 1000 MW a čistý 950 MW. Chlazení měly obstarávat chladicí věže.[15] Zpočátku však měly být postaveny pouze dva reaktory.[6]
Informace o reaktorech
[editovat | editovat zdroj]| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení stavby | Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Kecerovce-1 | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | Plánovaná výstavba zrušena po roce 1990 | |||
| Kecerovce-2 | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | Plánovaná výstavba zrušena po roce 1990 | |||
| Kecerovce-3 | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | Plánovaná výstavba zrušena po roce 1990 | |||
| Kecerovce-4 | VVER-1000/320 | 950 MW | 1000 MW | Plánovaná výstavba zrušena po roce 1990 | |||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku je použit text článku Kernkraftwerk Kecerovce na Nucleopedii.
- ↑ AUER, Matthew R. Restoring Cursed Earth: Appraising Environmental Policy Reforms in Eastern Europe and Russia. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2005. ISBN 0742529169.
- ↑ United States. Department of Energy. Energy Research Abstracts. [s.l.]: Technical Information Center, U.S. Department of Energy, 1987. S. 4513.
- ↑ a b Institute of Radioecology and Applied Nuclear Techniques, Garbiarska 2, 040 61 Košice. Proceedings of the Conference on Radiology, High Tatras, 11-15 December 1989. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 80.
- ↑ United States. Dept. of Energy. Technical Information Center. Energy research abstracts. Svazek 12. [s.l.]: echnical Information Center, U. S. Dept. of Energy, 1987.
- ↑ Nuclear power: status and trends. Svazek 4. [s.l.]: International Atomic Energy Agency, 1987.
- ↑ a b RICHARDSON, Mervyn. QR code for Risk assessment of chemicals in the environment. [s.l.]: Royal Society of Chemistry, 1988. Dostupné online. ISBN 0851861180.
- ↑ Modern power systems. Svazek 9. [s.l.]: Miller Freeman Publications, 1989.
- ↑ Nuclear engineering international. Svazek 35. [s.l.]: Heywood-Temple Industrial Publications, 1990.
- ↑ Profil. Svazek 21. [s.l.]: Wirtschafts-trend Zeitschriftenverlag, 1990.
- ↑ 1990 Minerals yearbook. [s.l.]: University of Michigan, 1990. Dostupné online. ISBN 0160381800.
- ↑ Kerntechnische Gesellschaft im Deutschen Atomforum. Atomwirtschaft, Atomtechnik. Svazek 36. [s.l.]: Handelsblatt, 1991.
- ↑ CARRARO, Carlo; HAURIE, Alain; ZACCOUR, Georges. Environmental management in a transition to market economy: a challenge to governments and business proceedings of the international conference held at the University of Geneva, January 6-8, 1993. Paris: Éd. Technip ISBN 978-2-7108-0680-6.
- ↑ Jan Zeman: Problémy ochrany klimatu, které konference neřeší. Ekolist.cz [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Československá vědeckotechnická společnost ČV energetické společnosti ČSVTS, Odborná skupina pro jadernou energetiku, Dům techniky ČSVTS Praha. Příprava projektu jaderných elektráren s bloky VVER-1000 nové generace. Praha: [s.n.], 1990. Dostupné online. ISBN 80-02-99976-2.
- ↑ a b NIEVES, L.A. Evaluation of Radioactive Scrap Metal Recycling. [s.l.]: Argonne National Laboratory, 1995. Dostupné online.
- ↑ Atomic Industrial Forum. Nuclear industry. Svazek 35-38. [s.l.]: Atomic Industrial Forum, 1988. S. 48.
