Jaderná elektrárna Isfahán
| Jaderná elektrárna Isfahán | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Írán |
| Umístění | Isfahán, Markazí |
| Stav | plánování zrušeno |
| Zprovoznění | 1984 |
| Zhotovitel | Kraftwerk Union |
| Jaderná elektrárna | |
| Typ reaktorů | KWU-1300 |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 2606 MW |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaderná elektrárna Isfahán (persky نیروگاه اتمی اصفهان) byla plánovaná jaderná elektrárna v Íránu. Nacházet se měla u města Isfahán v provincii Markazí. Měla se stát čtvrtou jadernou elektrárnou v zemi. Projektantem a budovatelem elektrárny měla být německá společnost Kraftwerk Union a měla provozovat dva tlakovodní reaktory. Dva tlakovodní reaktory měly mít celkový hrubý výkon 2606 MW.
Historie a technické informace
[editovat | editovat zdroj]Počátky
[editovat | editovat zdroj]V roce 1977 Írán odhalil několik lokalit pro jaderné elektrárny, které měly být vybaveny reaktory od společnosti Kraftwerk Union. Jednou z nich byl Isfahán. Ještě v roce 1977 začal Írán s přípravnými pracemi přímo v lokalitě. Bylo plánováno uvést první reaktor do komerčního provozu v roce 1984 a druhý měl následovat v roce 1985.[1] Jednání o výstavbě bloků začala v dubnu 1978.[2] Podpis se však opozdil, protože nejprve mělo být podepsáno několik předběžných smluv s Íránem. Podpis byl plánován na rok 1979. Po vypuknutí islámské revoluce v roce 1979 se společnost Kraftwerk Union stáhla ze stavby jaderné elektrárny Búšehr a nepodnikla s Íránem žádná další jednání o výstavbě jaderné elektrárny Isfahán. Nicméně, Isfahan byl zrušen ještě před Búšehrem v lednu 1979.[3]
Technika
[editovat | editovat zdroj]Elektrárna měla disponovat dvěma tlakovodními reaktory z Německa od firmy Kraftwerk Union, každý s hrubým elektrickým výkonem 1303 MW. Do sítě pak mělo být posíláno 1237 MW na blok. Bloky měly být totožné s reaktory v jaderné elektrárně Saveh. Kvůli nebezpečí zemětřesení měly být bloky konstruovány v upravené verzi, jaká měla být použita v Búšehru, aby lépe odolávaly otřesům. Kvůli nedostatku vody měly být bloky chlazeny dvěma suchými chladicími věžemi, z nichž každá by měla průměr základny 170 metrů a výšku 260 metrů.[4]
Informace o reaktorech
[editovat | editovat zdroj]| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Isfahán-1 (Írán-5)[3] | KWU-1300 | 1237 MW | 1303 MW | Plánování zrušeno dne 1. ledna 1979 | |||
| Isfahán-2 (Írán-6)[3] | KWU-1300 | 1237 MW | 1303 MW | Plánování zrušeno dne 1. ledna 1979 | |||
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku je použit text článku Kernkraftwerk Isfahan na Nucleopedii.
- ↑ PULLAN, B. R. Book Review: IEE Medical Electronics Monographs 18–22. The International Journal of Electrical Engineering & Education. 1977-10, roč. 14, čís. 4, s. 383–384. Dostupné online [cit. 2022-09-28]. ISSN 0020-7209. DOI 10.1177/002072097701400428.
- ↑ The Middle East and North Africa.. London, Eng.: Europa Publications volumes s. Dostupné online. ISBN 0-905118-23-5, ISBN 978-0-905118-23-9. OCLC 426228742
- ↑ a b c Guide international de l'énergie nucléaire 1987 = International nuclear energy guide 1987.. 15e éd. vyd. Paris: Ed. Technip 404 pages s. Dostupné online. ISBN 2-7108-0532-4, ISBN 978-2-7108-0532-8. OCLC 44008361
- ↑ American Nuclear Society. Nuclear News. Svazek 20. Spojené státy: American Nuclear Society, 1977. S. 62.
