Jacques Tardi
| Jacques Tardi | |
|---|---|
 | |
| Narození | 30. srpna 1946 (78 let) Valence |
| Alma mater | Národní vysoká škola dekorativních umění Národní vysoká škola výtvarných umění v Lyonu |
| Povolání | spisovatel, autor komiksů a ilustrátor |
| Manžel(ka) | Dominique Grange (od 1983) |
| Ocenění | velká cena obce Angoulême (1985) Adamson Awards (1986) Cena Maxe a Mořice (1994) Cena Maxe a Mořice (2006) Eisnerova cena (2011) Eisnerova cena (2014) Síň slávy Willa Eisnera (2016) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacques Tardi (* 30. srpna 1946 Valence) je francouzský autor komiksových knih. Podepisuje se zpravidla pouze jako Tardi.
Je absolventem pařížské École nationale supérieure des arts décoratifs.[1] V roce 1969 začal spolupracovat s časopisem Pilote. Jeho tvorba se inspiruje obdobím Belle Époque a událostmi obou světových válek. Spolu s Michelem Boujutem napsal rozhlasovou hru Le Perroquet des Batignolles. Adaptoval do komiksové podoby knihy Jeana Vautrina, Léa Maleta a Jeana-Clauda Foresta. Ilustroval Cestu do hlubin noci Louise-Ferdinanda Célineho a romány Julese Verna. Vytvářel také filmové plakáty a přispíval do časopisu Charlie Hebdo. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků včetně češtiny.
V roce 1977 získal Cenu černého humoru, v roce 1985 Velkou cenu na Komiksovém festivalu v Angoulême a v roce 2011 Eisnerovu cenu. V roce 2013 odmítl převzít Řád čestné legie se zdůvodněním, že chce zůstat nezávislý na politických institucích.[2] V roce 2015 podepsal Výzvu 58, odmítající vládní opatření omezující svobodu shromažďování, která byla přijata po vlně teroristických útoků. Hlásí se k anarchismu.[3]
Jeho manželkou je zpěvačka a herečka Dominique Grangeová. Mají čtyři děti.
Tvorba (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Adieu Brindavoine
- Le Démon des glaces
- La Véritable Histoire du soldat inconnu
- Griffu
- Mouh Mouh
- Le Trou d'obus
- C'était la guerre des tranchées (česky To byla zákopová válka, Argo, 2022)
- Les Aventures extraordinaires d'Adèle Blanc-Sec (česky Neobyčejná dobrodružství Adély Blanc-Sec)
- Adèle et la bète
- Le démon de la Tour Eiffel
- Le savant fou
- Momies en folie
- Le secret de la salamandre
- Le noyé à deux têtes
- Tous de monstres
- Le mystère des profondeurs
- Rue des Rebuts
- Putain de Guerre!
- Moi, René Tardi, Prisonnier de guerre au Stalag II B (tři díly)
- Tueur de cafards
- Le cri du peuple (podle románu Didier Daeninckx-e)
- Les canons du 18 mars
- L'espoir assassiné
- Les heures sanglantes
- Le testament des ruines
- Nestor Burma (detektivní série podle románů Léo Maleta)
- Brouillard au pont de Tolbiac (česky Mlha na mostě Tolbiac)
- 120, Rue de la Gare
- Casse–pipe à la Nation
- M'as tu vu en cadavre ?
- La Position du tireur couché
- Ô dingos, ô châteaux!
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Lambiek Comiclopedia Dostupné online
- ↑ Cartoonist Jacques Tardi refuses Legion D'Honneur. BBC Dostupné online
- ↑ Goethe Institut Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques Tardi na Wikimedia Commons - Encyclopédie Larousse
