Jaan Kärner

Jaan Kärner
Jaan Kärner
Narození	15.jul. / 27. května 1891greg.; Kirepi
Úmrtí	3. dubna 1958 (ve věku 66 let); Tartu
Místo pohřbení	Hřbitov v Elvě
Povolání	básník, překladatel, spisovatel, novinář a politik
Alma mater	Moskevská městská lidová univerzita
Ocenění	Řád čestného odznaku (1946); zasloužilý spisovatel Estonské SSR
Politická příslušnost	Estonská nezávislá socialistická dělnická strana
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Jaan Kärner (27. května 1891 Käo, tehdy obec Kirepi, dnes Rõngu, Tartumaa – 3. dubna 1958 Tartu) byl estonský spisovatel.

Známé jsou zejména jeho básně věnované přírodě. Mnoho jeho děl bylo zhudebněno estonskými autory sborových písní. Kärner napsal i mnoho románů, povídek a divadelních her, díla věnující se literární kritice, ale i vědecká a historická pojednání. Překládal i ruskou a německou literaturu, nejznámější jsou jeho překlady básní Heinricha Heineho do estonštiny z roku 1934.

Život

Jaan Kärner se narodil v rodině zemědělce. V letech 1901 až 1906 navštěvoval školu v obci Uderna (dnes součást Rõngu). Od roku 1906 byl literárně činný. Od roku 1910 pracoval Kärner v několika redakcích novin v Tallinnu. Na přelomu roku 1911/12 a v roce 1914 studoval na „městské lidové univerzitě A. L. Šanjavského“ (rusky Московский городской народный университет имени А. Л. Шанявского) v Moskvě. Od roku 1917 byl Kärner také politicky aktivní, nejprve byl členem Eesti sotsialistide-revolutsionääride partei a poté Eesti Iseseisev Sotsialistlik Tööliste Partei. V roce 1919 se stal šéfredaktorem odborových novin Töö hääl („Hlas práce“). V témže roce byl zvolen do Ústavodárného shromáždění (estonsky Asutav Kogu) Estonské první republiky.

V roce 1921 se Kärner usadil v malém městě Elva. Od roku 1927 do roku 1929 pracoval jako šéfredaktor literárního časopisu Looming, v letech 1936–1938 jako redaktor časopisu Tänapäev a na přelomu let 1940/41 v nakladatelství Ilukirjandus ja Kunst. Koncem 20. let se stal „spisovatelem na volné noze“. Během německé okupace Estonska v letech 1941-44 pobýval Kärner v Sovětském svazu. Po znovuobsazení země Sovětským svazem se vrátil do vlasti. Po válce působil jako redaktor různých novin a časopisů i v nakladatelstvích. V roce 1946 získal titul „Zasloužilý spisovatel“. Po polovině 40. let 20. století u něj propukla duševní choroba.^[1]

Jaan Kärner zemřel v roce 1958 v Tartu.

Dílo

Jaan Kärner je znám především jako autor lyrické poezie s přírodní tematikou.

výběr

Sbírky básní

Aja laulud (1921)
Lõikuskuu (1925)
Õitsev sügis (1926)
Inimene ristteel (1932)
Sõna-sütega (1936)
Käidud teedelt (1939)
Kodumaa käsk (1942)
Viha, ainult viha (1944)

Veršovaný román

Bianka ja Ruth (1923)

Romány

Naine vaesest maailmast (1930)
Soodoma kroonika (1934)
Tõusev rahvas (2 svazky, 1936/1937)
Pidu kestab (1938)

Paměti

Kadunud aegade hämarusest (1935)
Öösiti kumavad linnad (1939)

Vědecká pojednání

Ärkamisaegne Eesti Ühiskond (1924)
Eesti näitelava 19. aastasajal (1923)
Estonia kuuskümmend aastat (1925)

Literární kritiky

Lehed tuulde (2 svazky 1924/1937)
Eesti uuemad luuletajad (1925)

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jaan Kärner na německé Wikipedii a Jaan Kärner na anglické Wikipedii.

↑ Cornelius Hasselblatt, Geschichte der estnischen Literatur, s. 443

Literatura

Cornelius Hasselblatt: Geschichte der estnischen Literatur. Berlin, New York 2006 (ISBN 3-11-018025-1), S. 442f.

Externí odkazy

(estonsky) Život, dílo, fotografie

[1] Cornelius Hasselblatt, Geschichte der estnischen Literatur, s. 443

[1]