Jón Thoroddsen
| Jón Thoroddsen | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. října 1818 Reykhólar, Vestfirðir  Dánský Island |
| Úmrtí | 8. března 1868 (ve věku 49 let) Leírá, Vesturland Dánský Island |
| Povolání | prozaik, básník, soudce |
| Národnost | islandská |
| Alma mater | Kodaňská univerzita |
| Literární hnutí | romantismus |
| Významná díla | Piltur og stúlka (1850, Chlapec a dívka), Maður og kona (1876, Muž a žena) |
| Manžel(ka) | Kristín Ólína Þorvaldsdóttir Sívertsen (1833–1879) od roku 1854 |
| Děti | synové Þorvaldur (geolog a geograf), Þórður (lékař a člen parlamentu), Skúli (politik, soudce a člen parlamentu) a Sigurður (inženýr a ředitel školy) |
| Rodiče | Þórður Thoroddsen a Þórdís Jónsdóttir |
| Příbuzní | vnuk Jón Thoroddsen mladší (1898-1925), syna Skúliho Thoroddsena, básník a dramatik |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jón Þórðarson Thoroddsen (5. října 1818, Reykhólar – 8. března 1868, Leírá) byl islandský soudce a romantický prozaik a básník[1][2] považovaný za zakladatele moderního islandského románu.[3] Někdy je označován jako starší, aby se odlišil od svého vnuka Jóna Thoroddsena mladšího (1898-1925), který byl také spisovatelem.[4]
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se roku 1819 v Reykhólar ve Vestfirðiru v rodině kněze. Nejprve navštěvoval školu v Bessastaðir a pak Vystudoval práva na univerzitě v Kodani. Během studií se podílel na politickém boji za samostatnost Islandu na straně Jóna Sigurðssona a později byl členem Althingu (parlamentu). V roce 1848 vstoupil jako dobrovolník do dánské armády a zúčastnil se prusko-dánské války o Šlesvicko a Holštýnsko. Roku 1850 se vrátil na Island a stal se okresním soudcem postupně v několika okresech. Roku 1854 se oženil s Kristín Ólínou Þorvaldsdóttir Sívertsen (1833–1879) a měl s ní čtyři syny. Zemřel v roce 1868.[5][6]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Jón Literárně debutoval koncem 40. let 19. století sentimentálními básněmi v různých periodikách, většinou v duchu dánského a německého pozdního romantismu a biedermeieru. Skládal rovněž písně pijácké a také lyrické a vlastenecké obdivující Island a jeho krajinu. Jako vysokoškolský student byl jedním z redaktorů literárního a politického časopisu Norðurfari (1848-49) a populární antologie islandských básní Snót (Dívka) z roku 1850. Sbírka jeho básní Kvaeði byla vydána v roce 1871.[7] Obzvláště populární je jeho báseň Ó fögur er vor fósturjörð (Krásná je naše domovina), která byla několikrát zhudebněna. Jiná jeho báseň Krummi svaf i klettagjá (Havran spí mezi kameny) zlidověla jako lidová píseň.[8]
Znám je však především jako prozaik. Byl ovlivněn Walterem Scottem a sentimentem Charlese Dickense a také islandskými ságami a lidovými pohádkami. Jazyk jeho próz je jasný a vybroušený a zároceň prostý a blízký živé lidové řeči. Znatelné odchylky od rejstříku běžného jazyka jsou záměrné a zamýšlené pro komický efekt.[7]
Autorovou první prózou je povídka Dálítil ferðasaga (Malý cestopis), která vyšla roku 1848 v časopise Norðurfari. Je napsána v romantickém pohádkovém duchu s tendencí konfrontovat slavnou islandskou minulost s neradostnou současností.[2]
Roku 1850 vydal román Piltur og stúlka (Chlapec a dívka), považovaný za první dílo tohoto žánru na Islandu. Dílo bylo dokončeno těsně předtím, než se Jón vrátil na Island. Je to romantický milostný příběh s realistickými prvky odehrávající se především na islandském venkově. Jeho hlavními hrdiny jsou Sigríður a Indriði. Sigríður pochází z bohaté rodiny a Indriði je chudá. Proto Sigríðurova matka jejich lásce nepřeje a rozdělí je. Oba odcestují do Reykjavíku, kde je na rozdíl od idylického venkova život plný nástrah. Později se ale po mnoha nedorozuměních znovu shledají na milovaném venkově a jejich láska skončí svatbou. Přitažlivost románu spočívá předevšíím v autorových výstižných satirických náčrtech lidí a míst a v komických až v groteskních vedlejších postavách.[7]
Až posmrtně roku 1876 byl vydán druhý autorův román Maður og kona (Muž a žena), který zůstal nedokončený. Dílo bylo zamýšleno jako „národní epos“ v tom smyslu, že široce zobrazuje současný islandský venkov a jeho kolorit, společnost, kulturu, folklór a náboženství. Je to opět romantický milostný příběh s realistickými prvky, jehož příběh se v mnohém podobá předcházejícímu autorovu románu. Vypráví o nevinných a ctnostných milencích, kterým zprvu jejich příbuzní, kteří s nimi mají jiné sňatkové plány, v jejich lásce brání.[7]
Výběrová bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- Dálítil ferðasaga (1848, Malý cestopis), povídka.
- Piltur og stúlka (1850, Chlapec a dívka), román.
- Kvaeði (1871, Básně), posmrtně vydané autorovy básně.
- Maður og kona (1876, Muž a žena), posmrtně vydaný nedokončený román.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HEGR, Ladislav a kol. Slovník spisovatelů – Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Førské ostrovy, Island, Nizozemí, Belgie, Praha: Odeon 1967. S. 316-317.
- ↑ a b HARTLOVÁ, Dagmar a kol. Slovník severských spisovatelů, Praha: Libri 1998. S. 444.
- ↑ Jón Thoroddsen. Encyclopædia Britannica. Dostupné online
- ↑ Jón Thoroddsen. The Literary Encyclopedia. Dostupné online
- ↑ Jón Þórðarson Thoroddsen. Legstaðaleit. Dostupné online
- ↑ BLÖNDAL, Sigfús. Thóroddsen, Jón Þor Ðarson. 1911 Encyclopædia Britannica. Dostupné online
- ↑ a b c d ÓSKARSSON, Þórir. Jón Thoroddsen. Encyclopedia of Romantic Nationalism in Europe. Amsterdam University Press 2018. Dostupné online
- ↑ Thoroddsen, Jón. Petrucci Music Library (IMSLP). Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jón Thoroddsen na Wikimedia Commons - Jón Thoroddse eldri on Wikisource
- Jón Thoroddsen. Store norske leksikon. Dostupné online
