Izquierda Unida
| Sjednocená levice Izquierda Unida | |
|---|---|
.svg) | |
| Zkratka | IU |
| Datum založení | duben 1986 |
| Předseda | Cayo Lara Moya |
| Ideologie | komunismus demokratický socialismus environmentalismus federalismus |
| Politická pozice | krajní levice |
| Evropská strana | Strana evropské levice |
| Politická skupina EP | Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice |
| Počet členů | 71,578 |
| Barvy | Červená , zelená |
| Volební výsledek | 6,9 % (parlamentní volby) |
| Oficiální web | www.Izquierda Unida |
| Zisk mandátů ve volbách | |
| Poslanecká sněmovna | 11/350
|
| Senát | 2/266
|
| Evropský parlament | 4/54
|
| Autonomní společenství | 0/19
|
| Španělské regionální parlamenty | 54/1268
|
| Komunální volby | 2248/68221
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Izquierda Unida (IU, česky Sjednocená levice, Jednotná levice, někdy též Levý blok[1]) je původně koalice španělských levicových stran vzniklá roku 1986 v rámci protestů proti NATO, přeměněná později na politické hnutí. Na jejím založení se podíleli socialisté, zelení, pacifisté a republikáni, nejsilnějším členem byla Komunistická strana Španělska (PCE). V rejstříku politických stran je IU vedena od listopadu 1992.[2]
Sjednocená levice se staví za eurokomunismus, ekosocialismus a federalismus, je součástí Strany evropské levice.[3]
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Elektorát
[editovat | editovat zdroj]
Tzv. voličské jádro Sjednocené levice čítá přibližně milion hlasů. Nejsilnější pozice drží v regionech s tradiční podporou pro PCE, tj. v Katalánsku, v Asturii, v Madridském společenství, ve Valencii a v Andalusii. Mimoto také v Baskicku a ve společenství Navarra, kde není podpora historicky daná vazbami na Komunistickou stranu.
Aktuálně drží IU mimo jiné post starosty Córdoby (Rosa Aguilar) a v několika menších městech.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Vznik
[editovat | editovat zdroj]Koalice vznikla během protestů proti členství Španělska v Severoatlantické alianci jako Občanská platforma pro odchod Španělska z NATO (Plataforma Cívica por la salida de España de la OTAN).[4] Ta šla následně do voleb 1986 pod názvem Platforma sjednocené levice (Plataforma de la Izquierda Unida). Mezi sdružené strany patřily:
- Komunistická strana Španělska (Partido Comunista de España, PCE)
- Komunistická strana národů Španělska (Partido Comunista de los Pueblos de España, PCPE) (opustila koalici v roce 1989)
- Strana socialistické akce (Partido de Acción Socialista, PASOC) (opustila koalici v roce 2001, část strany zůstala pod názvem Iniciativa Socialista de Izquierdas)
- Republikánská levice (Izquierda Republicana, IR) (koalici opustila v roce 2002)
- Revoluční strana pracujících (Partido Revolucionario de los Trabajadores, PRT) (opustila koalici v roce 2004)
- Pokroková federace (Federación Progresista, FP) (opustila koalici v roce 1987)
- Karlistická strana (Partido Carlista, PC) (opustila koalici v roce 1987)
- Humanistická strana (Partido Humanista, PH) (opustila koalici v roce 1987)
Kromě politických stran se začlenili i nezávislé osoby. Volební výsledek nenaplnil očekávání, IU obdržela 935 504 hlasů (tj. 4,63 %) a 7 mandátů. Přesto bylo rozhodnuto nejen zachovat koalici, ale i vytvořit základní strategický program. V komunálních volbách o rok později bylo dosaženo výsledku nad 7 % hlasů. V roce 1989 zažila Sjednocená levice vzestup, když získala 1 858 588 hlasů (tj. 9,1 % voličů) a 17 mandátů.
Po odchodu menších stran se ještě zvětšilo hegemonní postavení PCE, která tvořila přes 80 % členů IU. V roce 1989 byla schválena přeměna z volební koalice na politické a sociální hnutí.
90. léta
[editovat | editovat zdroj]Sjednocené levici se v 90. letech podařilo získat několik volebních úspěchů: v roce 1993 obdržela 9,55 % hlasů a 18 mandátů, v roce 1996 pak 10,54 % hlasů a 21 mandátů. Úspěch v komunálních volbách 1995 umožnil vzniku koalicím se Španělskou socialistickou dělnickou stranou (PSOE), především v Andalusii. Od příchodu pravicové Lidové strany k moci se strategie IU změnila, když přibylo útoků na PSOE. Předseda IU Julio Anguita argumentoval politickou situací Itálie během studené války: místo spojenectví se socialisty (sociálními demokraty) se musí voličské hlasy získat jejich kritikou a zvrátit tak voličské preference doleva. Jeho dobré vztahy s premiérem Aznarem navíc přiměla mnohá média k úvahám o „skryté koalici“ proti socialistům. Na konci 90. let prošla IU krizí, když ji postihla vlna zakládání frakcí a odchodů z hnutí.
Od roku 2000
[editovat | editovat zdroj]Na konci roku Anguita odstoupil a byl nahrazen Franciscem Frutosem. Pod jeho vedením změnila Sjednocená levice přístup k PSOE, což vedlo k podpisu předvolební dohody. V roce 2000 získala v parlamentních volbách pouze 5,45 % hlasů a 8 mandátů. Koncem roku byl do čela zvolen Gaspar Llamazares, který na rozdíl od Frutose dokázal sjednotit širší levicové spektrum a nebyl vázán na PCE. Volební koalice IU a katalánských zelených ale ve volbách 2004 neuspěla, získala 4,96 % a pouze 5 mandátů. Následně podporovala menšinovou vládu socialistů. Dlouhá řada volebních porážek opět zapříčinila hlubokou krizi. Ve volbách 2008 navíc zaznamenala IU nejhorší výsledek v historii. I když zůstala třetí nejsilnější formací podle počtu odevzdaných hlasů (byť s 3,8 %), připadly jí pouze 2 mandáty.
Od roku 2008 stojí v čele strany Cajo Lara Moya (* 1952).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Článek Zájem zahraničních komunistických stran... Archivováno 14. 12. 2007 na Wayback Machine. na stránkách SDS. Název Levý blok je uveden v poznámkách pod textem
- ↑ Registrace politických strana na webu Ministerstva vnitra Archivováno 13. 2. 2008 na Wayback Machine. (španělsky)
- ↑ Komunistická strana Španělska je v PEL registrována jako samostatný člen. Viz přehled členských stran Archivováno 25. 3. 2012 na Wayback Machine.
- ↑ Viz Politická deklarace Občanské platformy Archivováno 27. 10. 2007 na Wayback Machine. (španělsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Izquierda Unida na Wikimedia Commons - (španělsky) Oficiální web
