Izomorfismus v pedagogice

Izomorfismus neboli homologie (označení hojně užívané například v biologii) je podle obecné definice z Nového akademického slovníku cizích slov definován jako: „vztah mezi dvěma objekty (systémy) poukazující na úplnou shodu nebo obdobnost jejich struktury, funkční shodu“. Podle této definice se tedy jedná o dva systémy, které se vyznačují podobnými nebo přímo stejnými vlastnostmi a tím pádem se vzájemně podporují a doplňují. Izomorfismus je pojmem, který může být užíván i v mnoha jiných oborech a vědách. Poprvé byl tento systém využit v chemii a dále se objevuje například jako izomorfismus v matematice, mineralogii, psychologii a teď poměrně nově i v pedagogice.

Izomorfismus v pedagogice

V pedagogickém slovníku je izomorfismus definován takto:

Izomorfismus je základní koncept teorie modelu a pojetí systémů. Jsou-li dva systémy izomorfní, každý z nich může sloužit modelem tomu druhému.

V pedagogice se v tomto případě jedná o propojení praxe a teorie. Izomorfní systémy si mohou vzájemně vypomáhat a být názorným příkladem jeden druhému i přes to, že každý z nich může fungovat samostatně. Princip izomorfismu tedy poukazuje na důležitost vzájemné provázanosti jednotlivých systémů a procesů.

Příklady aktivit podporující izomorfismus ve výuce

Ve světě je izomorfismus v oblasti pedagogiky spojován s vysokoškolským vzděláváním budoucích učitelů. Izomorfismus se v tomto pedagogickém procesu snaží o to, aby budoucí učitelé, tedy studenti, byli spoluzodpovědní za proces učení – „naučit se učit“. Usiluje o jejich aktivní, rozmanitou, iniciativní a co nejméně napodobovanou výuku. Studenti, kteří mají pozitivní zkušenosti s dobrým propojením teorie a praxe, jsou v budoucnu lépe připraveni iniciovat svoji výuku jako učitelé smysluplně, samostatně a rozmanitě. Velice nápomocné může být i pochopení různých aktivit, které v rámci studia studenti vykonávají.

Příklady aktivit

• Projektové učení
• Práce ve skupině
• Modelové situace
• Prožitkové učení