Přeskočit na obsah

Isopentan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Izo-pentan)
Isopentan
Struktura molekuly isopentanu
Struktura molekuly isopentanu
Obecné
Systematický název2-methylbutan
Triviální názevisopentan
Ostatní názvymethylbutan, R-601a
Anglický názevIsopentane
Německý názevIsopentan
Funkční vzorecCH3CH2CH(CH3)2
Sumární vzorecC5H12
Vzhledbezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS78-78-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)201-142-8
Indexové číslo601-085-00-2
ChEBI30362
SMILESCC(C)CC
InChIInChI=1S/C5H12/c1-4-5(2)3/h5H,4H2,1-3H3
Číslo RTECSEK4430000
Vlastnosti
Molární hmotnost72,15 g/mol
Teplota tání−159,9 °C
Teplota varu27,7 °C
Hustota0,616 g/cm³ (kapalina)
Rozpustnost ve voděnemísitelný
Tlak páry79 kPa (20 °C)
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−179 kJ/mol
Standardní molární entropie S°260,7 J K−1 mol−1
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH224 H304 H336 H411 EUH066
Teplota vzplanutí−51 °C
Teplota vznícení420 °C
Meze výbušnosti1,4–7,6 %
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isopentan (systematický název 2-methylbutan, sumární vzorec C5H12) je rozvětvený alkan se pěti atomy uhlíku. Za běžných podmínek se jedná o bezbarvou, velmi těkavou (teplota varu 27,7 °C, tlak par při 20 °C je 79 kPa), extrémně hořlavou kapalinu. Používá se společně s kapalným dusíkem pro vytvoření kapalné lázně o teplotě −160 °C.

Názvosloví

[editovat | editovat zdroj]

Název „isopentan“ byl doporučen Mezinárodní unií pro čistou a užitou chemiiDoporučení pro názvosloví organické chemie 1993.[2]

Isopentan je jedním ze tří strukturních izomerů s molekulovým vzorcem C5H12, zbývající dva se označují jako pentan (n-pentan) a neopentan (dimethylpropan).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isopentane na anglické Wikipedii.

  1. a b Isopentane. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Panico, R.; & Powell, W. H. (Eds.). A Guide to IUPAC Nomenclature of Organic Compounds 1993. Oxford: Blackwell Science, 1994. Dostupné online. ISBN 0-632-03488-2. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]