Iwao Ójama

Iwao Ójama
Iwao Ójama
Narození	12. listopadu 1842; Kadžija
Úmrtí	10. prosince 1916 (ve věku 74 let); Onden
Místo pohřbení	Nasušiobara; místo (36°53′6″ s. š., 139°59′31″ v. d.)
Choť	Sutemacu Ójama
Děti	Kašiwa Ójama
Rodiče	Čunamasa Ójama
Příbuzní	Seinosuke Ójama (sourozenec); Cunatake Ójama (děd); Iwakusu Ida (zeť); Tomozane Jošii (tchán); Jataró Mišima (zeť); Azusa Ójama (vnuk ze synovy strany); Kacura Ójama (vnuk ze synovy strany); Micuru Watanabe (pravnuk); Akira Watanabe (pravnuk); Azusa Ójama a Kacura Ójama (vnoučata)
Vojenská kariéra
Hodnost	maršál a generál
Složka	Japonská císařská armáda
Bitvy	válka Bošin; sacumské povstání; první čínsko-japonská válka; rusko-japonská válka
Vyznamenání	velkokříž Řádu čestné legie; Řád bílé orlice; Řád vycházejícího slunce 1. třídy; velkostuha Řádu květů paulovnie; Řád zlatého luňáka 1. třídy; Řád Za zásluhy; velkokříž Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara; rytíř velkokříže Řádu italské koruny; řetěz velkostuhy Řádu chryzantémy; Stříbrná medaile se žlutou stuhou; Řád železné koruny
	multimediální obsah na Commons

Iwao Ójama (japonsky 大山巌, Ójama Iwao; 12. listopadu 1842 Kagošima – 10. prosince 1916 Tokio) byl japonský maršál (gensui) a vrchní velitel v rusko-japonské válce.

Život

Ójama se narodil v samurajské rodině a do armády vstoupil na začátku éry reforem Meidži. Tehdy také Japonsko navštívil britský vojenský hudebník John William Fenton, který mladé důstojníky inspiroval k vytvoření národní hymny. Ójama, který byl velmi talentovaný literárně i hudebně a dobře se orientoval v japonské a čínské literatuře, navrhl jako text národní hymny starou japonskou vlasteneckou báseň Kimigajo.

V roce 1870 byl Ójama poslán do Evropy studovat na renomované francouzské vojenské škole v Saint-Cyru. (Stal se tehdy prvním japonským zákazníkem Louise Vuittona, u kterého si koupil zavazadla pro svůj pobyt v Evropě.) Nějaký čas také strávil v Ženevě studiem cizích jazyků. Během pobytu v zahraničí se například výborně naučil rusky.

Když v roce 1870 vypukla prusko-francouzská válka, stal se Ójama z pověření japonské vlády jejím pozorovatelem.^[1]

V roce 1877 vypukla vzpoura samurajů, kterou vedl bývalý ministr války Saigó Takamori, a Ójama se účastnil potlačení povstání^[1]

V první čínsko-japonské válce byl Ójama jmenován velitelem Druhé armády a dobyl strategicky důležité město Port Arthur i pevnosti ve Wej-chaj. Poté jej císař jmenoval markýzem a o tři roky později, v roce 1898, se stal gensui (polním maršálem).

Za boxerského povstání se Ójama stal náčelníkem generálního štábu japonské armády. Během povstání udržoval přátelské kontakty s vrchním velitelem mnohonárodních sil, německým polním maršálem Alfredem von Waldersee. Waldersee po bojích v Číně navštívil Japonsko a samozřejmě také Ójamu. Oba hovořili o nadcházejících problémech s ruským impériem. Waldersee si pro sebe soukromě v Hannoveru vypracoval plán nasazení japonské armády, který se téměř shodoval s tím, který si nezávisle připravil Ójama.

V rusko-japonské válce Ójama vedl vítězná japonská vojska v Mandžusku. Poté obdržel nejvyšší dosažitelný šlechtický titul knížete a jako osobní dar císaře také nádherný meč. Tento šlechtický titul dal Ójamovi automaticky právo na křeslo v horní komoře japonského parlamentu. V roce 1912 pak byl Ójama jmenován císařským radou (dženró).

Ójama byl v různých japonských kabinetech několikrát ministrem armády a vždy byl jasným odpůrcem liberalismu a demokratizace v Japonsku, takže jej lze klasifikovat jako konzervativního zastánce tvrdé linie. Politické postoje úspěšného generála se staly důležitým vzorem pro mladší generace důstojníků japonské armády.

Ójama byl velmi sečtělý a vzdělaný muž, který ovládal několik cizích jazyků. Jeho otevřenost vůči cizím národům se projevila i na jeho domě v Tokiu, který nechal postavit ve stylu německého zámku. Jeho manželce se dům tolik nelíbil a trvala na tom, aby některé pokoje byly zařízeny čistě japonským způsobem. Japonská elita vedla o stylu domu mnoho sporů. Dům byl během druhé světové války zcela zničen americkými bombardéry.

Ójama byl na Japonce vysoký a miloval dobré jídlo. Ve stáří trpěl nadváhou a cukrovkou, ke které se pak připojily další komplikace, a na kterou nakonec zemřel ve věku 75 let.

Galerie

Mladý Ójama
Ójama během rusko-japonské války
Ójama se svou ženou Sutemacu

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ōyama Iwao na německé Wikipedii.

↑ ^a ^b BROŽ, Ivan. Promarněné vítězství: Rusko-japonská válka 1904–1905. 1. vyd. Praha: Epocha, 2008. 256 s. (Polozapomenuté válka; sv. 12). ISBN 978-80-87027-46-2. S. 36.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Iwao Ójama na Wikimedia Commons

[:0-1] BROŽ, Ivan. Promarněné vítězství: Rusko-japonská válka 1904–1905. 1. vyd. Praha: Epocha, 2008. 256 s. (Polozapomenuté válka; sv. 12). ISBN 978-80-87027-46-2. S. 36.

[1]