Přeskočit na obsah

Ivan Štefánik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ivan Štefánik
Pověřenec vnitra
(spolu s Gustávem Husákem)
Ve funkci:
1944 – 1944
NástupceGustáv Husák
Pověřenec spravedlnosti
Ve funkci:
1945 – 1947
PředchůdceJozef Šoltész
NástupceAndrej Buza
Pověřenec techniky
Ve funkci:
1947 – 1948
PředchůdceJozef Styk
NástupcePavol Blaho
Poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1945 – 1954
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1954 – 1960
Stranická příslušnost
ČlenstvíDS
SSO

Narození9. září 1889
Brezová pod Bradlom
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. února 1979 (ve věku 89 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materBudapešťská univerzita
Profeseadvokát a politik
OceněníŘád práce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ivan Štefánik (9. září 1889[1][2] Brezová pod Bradlom[2]1. února 1979[1][2] Bratislava[2]) byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po únorovém převratu v roce 1948 funkcionář Strany slovenské obrody, za níž zasedal v Národním shromáždění republiky Československé a Slovenské národní radě.

Vystudoval gymnázium v Prešpurku, pak práva na Budapešťské univerzitě. Roku 1912 získal titul doktora práv a pracoval jako advokátský koncipient a pracoval na úřadu Nitranské župy, byl policejním ředitelem, pracovníkem a předsedou Nejvyššího správního soudu.[3]

Za druhé světové války se podílel na domácím odboji, v němž spolupracoval s Vavro Šrobárem, byl účastníkem Slovenského národního povstání a členem povstalecké Slovenské národní rady. Během povstání zastával post pověřence spravedlnosti a později byl pověřencem techniky. Od 1. září 1944 byl v 1. Sboru pověřenců spolupověřencem vnitra (spolu s Gustávem Husákem), později v 2. Sboru pověřenců zástupcem pověřence vnitra Gustáva Husáka.[3][4]

V 3. Sboru pověřenců, 4. Sboru pověřenců, 5. Sboru pověřenců, 6. Sboru pověřenců a 7. Sboru pověřenců byl v letech 1945–1947 pověřencem spravedlnosti.[5] V této funkci řešil v roce 1947 ostře sledovaný proces s prezidentem slovenského státu Jozefem Tisem. Po odsouzení Tisa mu navrhl udělení milosti.[6]

Svou kariéru v slovenské exekutivě zakončil po přerozdělení rezortů a změně silových poměrů vyvolané eskalací tlaku slovenských komunistů na podzim 1947 na postu pověřence techniky v 8. Sboru pověřenců, kde setrval do února 1948.[5][6]

V letech 19451946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za Demokratickou stranu do Ústavodárného Národního shromáždění. Po parlamentních volbách v roce 1948 byl zvolen ve volebním kraji Bratislava do Národního shromáždění, nyní již za Stranu slovenskej obrody. V parlamentu setrval do konce volebního období v roce 1954.[7][8][9] Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Slovenské národní rady.[10]

Během únorového převratu v roce 1948 patřil k prokomunistické skupině v rámci Demokratické strany. V následujících týdnech náležel mezi zakladatele Strany slovenské obrody budované jako loajální součást komunistického režimu. V roce 1945 mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání, v roce 1947 Řád Za zásluhy a Československý válečný kříž 1939. V roce 1969 získal Řád práce.[3]

  1. a b Ivan Štefánik [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  2. a b c d MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-02-06]. S. 591. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b c Štefánik, Ivan, 1889-1979 [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  4. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623. 
  5. a b kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–625. 
  6. a b Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 342. 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04. 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online. 
  10. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]