Ivan Šmeljov
| Ivan Šmeljov | |
|---|---|
 Fotografie Ivana Šmeljova z roku 1900 s podpisem | |
| Rodné jméno | Ivan Sergejevič Šmeljov |
| Narození | 21. záříjul. / 3. října 1873greg. Moskva, Rusko |
| Úmrtí | 24. června 1950 (ve věku 76 let) Bussy-en-Othe,  Francie |
| Místo pohřbení | Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois (do 2000) Donský hřbitov (od 2000) |
| Povolání | spisovatel, prozaik |
| Národnost | ruská |
| Žánr | fikce |
| Významná díla | V nový život |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ivan Šmeljov (celým jménem Ivan Sergejevič Šmeljov, rusky Иван Сергеевич Шмелёв; 3. října 1873, Moskva, Rusko – 24. června 1950 Bussy-en-Othe v Burgundsku, Francie) byl ruský spisovatel, člen moskevské literární skupiny Sreda.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Raná léta
[editovat | editovat zdroj]Ivan Šmeljov se narodil v obchodnické rodině; po dokončení střední školy nastoupil na právnickou fakultu moskevské Lomonosovovy univerzity. Jeho první literární dílo bylo otištěno roku 1895; ve stejném roce navštívil Valaamský klášter, což v něm zanechalo silnou spirituální odezvu, jejímž výsledkem byla Šmeljovova první kniha На скалах Валаама (Na skalach Valaama - 1897).
Po absolvování fakulty v roce 1898 nastoupil do vojenské služby a strávil několik let jako státní úředník během nichž pokračoval v psaní; jeho rané práce vyšly v nakladatelství Maxima Gorkého Znanije (Знание).
Po první ruské revoluci (1905) jeho popularita stoupá, dílo z roku 1911 Человек из ресторана (Čelovek iz restorana, Muž z restaurace) má velký úspěch, „vyobrazuje se zaujetím Dostojevského dekadenci bohatých očima číšníka a zbožného otce, jemuž se ze světa vrátil syn i dcera se špatnými zkušenostmi“.[1]
Příběh se stal předlohou pro stejnojmenný film z roku 1927 Jakova Protazanova.[2]
Kariéra
[editovat | editovat zdroj]V roce 1912 Šmeljov organizoval Книгоиздательство писателей в Москве (vydavatelství moskevských spisovatelů), které publikovalo autory jako např. Ivan Alexejevič Bunin, Boris Zajcev a další soudobé prozaiky včetně Šmeljova samotného.
Šmeljov přivítal Říjnovou revoluci v roce 1917 a pád autokracie. Vydal se na cestu po Rusku, aby sledoval průběh změn a byl silně dojat, když mu lidé vracející se ze sibiřského vyhnanství vyprávěli, jak mnoho pro ně znamenala jeho tvorba.[3]
Nicméně časem zamítl Říjnovou revoluci a přesunul se na bělogvardějský Krym. Jeho drahý syn Sergej, důstojník dobrovolnické proti-bolševické armády přijal nabídku bolševiků na amnestii a odmítl následovat Pjotra Nikolajeviče Wrangela do exilu v roce 1920, byl zajat revolučním výborem Bély Kuna na Krymu a zastřelen bez soudu.[4] Tato událost přiměla Ivana Šmeljova přijmout nabídku Ivana Bunina k exilu ve Francii.
Stáří prožíval poznamenán vážnou nemocí a chudobou. Zemřel v roce 1950 na srdeční infarkt, byl pohřben na pařížském hřbitově Sainte-Geneviève-des-Bois. Podle poslední vůle byly v roce 2000 převezeny jeho ostatky spolu s ostatky jeho manželky do vlasti, kde byly pohřbeny poblíž hrobů rodinných příslušníků na nekropoli Donského kláštera v Moskvě.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]V díle Ivana Šmeljova lze nalézt silnou vazbu k přírodě a půdě, zaznívá z něj hrdé vlastenectví (ve smyslu zaujetí pro ruské tradice) a láska k obyčejnému člověku.
Mladší generace ruských autorů občas nedocení Šmeljovův tradicionalismus a má výhrady vůči jeho patriarchálnímu pojetí. Avšak bohatá próza a silné kořeny k ruské kultuře mu získaly mnoho čtenářů, když byl později publikován ve své vlasti.
Česká vydání (výběr)
[editovat | editovat zdroj]- Proti odvěké křivdě
- Sklepník
- V nový život
- Za světlým cílem: dvě povídky
- Slunce mrtvých – novela o vyvražďování etnických menšin bolševiky na Krymu po roce 1920
- Tak se to stalo - "Это было" - povídka (MAŤA 2024) - překlad Světlana Glaserová https://www.kosmas.cz/knihy/288636/tak-se-to-stalo/
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ivan Shmelyov na anglické Wikipedii.
- ↑ A.K. Thorlby (ed.), The Penguin Companion to Literature: European, Penguin Books, 1969, str. 718 (anglicky)
- ↑ Chelovek iz restorana [online]. IMDb [cit. 2018-08-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Oleg Mikhailov, introduction to Rukopisi ne goryat... ['Manuscripts don't burn...') (Moscow: "Molodaya Gvardiya", 1990), str. 10
- ↑ V.V. Veresaev, eyewitness report quoted in Oleg Mikhailov, introduction to Rukopisi ne goryat..., str. 11
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Šmeljev na Wikimedia Commons 
Osoba Ivan Šmeljov ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Šmeljov
