Ivan Čurhovič
ThDr. Ivan Čurhovič | |
---|---|
Církev | Rusínská řeckokatolická |
Diecéze | Mukačevská eparchie |
Sídlo | Užhorod |
Jmenování | 15. červenec 1831 |
Období služby | 1831 — 1838 |
Předchůdce | Aleksej Povčij |
Nástupce | Vasil Popovič |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 1817 |
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Ioann Čurhovič (Иоанн Чургович, Csurgovics János) |
Země | Rakouské císařství |
Datum narození | 26. ledna 1791 |
Místo narození | Novoselycja nebo Nová Sedlica (maďarsky do roku 1899 Novaszedlica) |
Datum úmrtí | 2. října 1862 (ve věku 71 let) |
Místo úmrtí | Užhorod |
Národnost | Rusín |
Vyznání | řeckokatolické |
Rodiče | Ivan Čurhovič st. |
Povolání | učitel, církevní a školní administrátor |
Vzdělání | doktor teologie |
Ovlivněn | rusínská lidová rusofilie |
Alma mater | Frintaneum |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ivan Čurhovič (rusínsky Иван Чургович, maďarsky János Csurgovics, 26. ledna 1791 Novoselycja[pozn. 1] — 2. října 1862 Užhorod) byl rusínský řeckokatolický kanovník a kapitulní vikář, učitel a spisovatel.[1][2] Ivan byl jedním z nejvýznamnějších učitelů a duchovních během rusínského národního obrození.[1] Není jisté zda Ivan byl součástí rusofilského směru, ale jeho dílo, zejména učebnice, bylo psáno v rusínštině, jazyku jazyčije, nebo latině.
Od 15. července 1831 až do roku 1838 byl kapitulním vikářem a zastupoval biskupa Mukačevské eparchie. Nahradil ho nově zvolený episkop Vasil Popovič.[1][2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Ivan Čurhovič se narodil do rodiny rusínského řeckokatolického duchovního otce Ivana Čurhoviče st. v roce 1791 v obci Novoselycja. Není jasné v jaké obci se narodil, jedná se buď o obce Novoselycja v okrese Užhorod na dnešní Ukrajině, nebo o obec Nová Sedlica v okrese Snina na dnešním Slovensku, která se do roku 1899 jmenovala maďarsky Novaszedlica.[1] Studoval na Užhorodském gymnáziu a poté studoval filozofii v Budapešti a také Užhorodský řeckokatolický seminář.[1] V roce 1817 byl vysvěcen na kněze a začal vyučovat na Užhorodském gymnáziu. V roce 1819 se rozhodl pokračovat ve svém řeckokatolickém studiu a odešel do Vídně studovat na Frintaneum kde v roce 1823 získal akademický titul doktor teologie.[1][3] Poté se ujal místa faráře v maďarském městě Hajdúböszörmény kde sloužil 3 roky než se vrátil zpátky do Užhorodu kde získal titul kanovníka a stal se ředitelem Užhorodského gymnázia.[4][5][6][pozn. 2]
Kapitulní vikář
[editovat | editovat zdroj]V roce 1831 zemřel biskup Mukačevské eparchie Aleksej Povčij, po jeho smrti byl 15. července Ivan jmenován kapitulním vikářem a řídil celou Mukačevskou eparchii.[1][2][3] Nový biskup nebyl během sedmi let zvolen, jelikož Apoštolský nuncius ve Vídni nedokázal najít vhodného kandidáta. Až prešovský biskup Gregor Tarkovič, nabídl svého sekretáře Vasila Popoviče, kterého nuncius a sám papež Řehoř XVI. uznal za vhodného biskupa eparchie.[2]
Během řízení eparchie založil, společně s dirigentem Konstantinem Matezonským a jeho přítelem Vasylem Dovhovičem, první pěvecký sbor v Uherské Rusi. Také se snažil uspořádat pořádek v eparchii a vylepšení vyučovacího systému ve školách vlastněné eparchií.[1] V roce 1838 byl odvolán z místa kapitulního vikáře nově zvoleným biskupem Vasilem Popovičem.[2]
Od 16. září 1849 až do 15. října 1850 se Ivan stal znovu kapitulním vikářem, tentokrát zastupoval za Vasila Popoviče, který kvůli vyšetřování z promaďarské spolupráce během revoluce, zůstal v domácím vězení a zbaven funkce biskupa. Ivan znovu řídil celou Mukačevskou eparchii.[2][3] Jeho vztah s Vasilem Popovičem byl neutrální, ale behěm soudního tribunálu se Popoviče zastal při obvinění s cizoložství.[2][pozn. 3]
Učitelství
[editovat | editovat zdroj]V roce 1839 byl jmenován ředitelem Užhorodského řeckokatolického semináře kde působil až do roku 1861.[5][6]
V roce 1845 vybudoval, na nádvoří Užhorodského hradu, dvě nové učebny řeckokatolického semináře. Výstavba byla zaplacena fondy z eparchie. V roce 1856, v roce kdy odstoupil z ředitelství na Užhorodském gymnáziu, zde zavedl osmiletou výuku a také nový předmět a to filozofii.[5][6] Také založil vědeckou knihovnu a stanovil výuku o sportu, teologii a chemii. Ivan podporoval místní učitele a bral je do svých škol. Chtěl zvýšit národní uvědomělost mezi populaci a to hlavně díky výuce venkovanů. Staral se o vznik a výstavbu nových škol na venkově.
Díky svému vztahu k filozofii je nazýván Rusínský Plútarchos.[3]
Smrt
[editovat | editovat zdroj]V roce 1862, ve věku 71 let, zemřel v Užhorodu. Před jeho smrtí ještě plánoval založit Ruské národní noviny a tiskárnu s cyrilicí.[1][3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Ivan Čurhovič vydával své články o duchovních a pedagogických tématech v novinách Lístek, které byly vydávány rusofilem Eugenem Fencikem a v novinách Felvidéki Sion.[1] Články psal v jazyku jazyčije s větší zásobou rusínských slov. V latině napsal díla Nedělní, sváteční a postní kázání a učebnici Pedagogika a metodika. Tato díla přeložil do rusínštiny Jurij Žatkovič a do maďarštiny Kornel Zombory. Po jeho smrti, v roce 1888, vydal Viktor Kaminský dílo Církevní kázání Jana Čurhoviče.[1][3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Některé zdroje uvádějí obec Novoselycja na dnešní Ukrajině, ale jiné čtyři zdroje uvádějí obec Nová Sedlica na dnešním Slovensku, která se do roku 1899 jmenovala maďarsky Novaszedlica
- ↑ Kanovník bylo jedno z nejvýše postavených duchovních míst v eparchii. Místo Kanovníka také zahrnovalo členství v kapitule.
- ↑ Vasil Popovič nepodporoval kroky Ivana Čurhoviče v roli kapitulního vikáře, ale zdroje neuvádějí jejich nepřátelství.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Иван Чургович na rusínské Wikipedii, Чургович, Иван Иванович na ruské Wikipedii a Іван Чургович na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 OCLC: ocm49047693.
- ↑ a b c d e f g Владика Василь Попович (12.09.1796 – 9.10.1864). МГКЄ [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c d e f FEDOR, Pravel. Črty o karpatskoruské literatuře od druhé poloviny 19. století (Очерки Карпаторусской литературы со второй половины XIX столѣтія). Užhorod: Spoleka Alexandera Duchnoviče, 1929. 76 s. (rusky)
- ↑ SZINNYEI, József. Magyar írók élete és munkái II. (Caban–Exner). Budapest: [s.n.], 1893.
- ↑ a b c Першій ужгородській гімназії — 400 років. rionews.com.ua [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c HRYCYŠČUK, Taťana. Нащадок священиків [online]. [cit. 2024-12-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-05. (ukrajinsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FEDOR, Pravel. Črty o karpatskoruské literatuře od druhé poloviny 19. století (Очерки Карпаторусской литературы со второй половины XIX столѣтія). Užhorod: Spoleka Alexandera Duchnoviče, 1929. 76 s. (rusky)
- HOMMONAJ, Vasil. Antologija pedagogičnoj dumky Zakarpatťa XIX-XX st.. Užhorod: [s.n.], 1992. (ukrajinsky)
- Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 OCLC: ocm49047693.
- MONDOK, Ioann. Misiacoslov na hod 1865. Užhorod: [s.n.], 1864.
- SZINNYEI, József. Magyar írók élete és munkái II. (Caban–Exner). Budapest: [s.n.], 1893.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Předchůdce: biskup Aleksej Povčij |
Mukačevský apoštolský administrátor Ivan Čurhovič 1831–1838, 1849–1850 |
Nástupce: biskup Vasil Popovič |