Isoroku Jamamoto

Isoroku Jamamoto
Isoroku Jamamoto
	Admirál Isoroku Jamamoto, organizátor a velitel japonského námořnictva.
Narození	4. dubna 1884; Nagaoka
Úmrtí	18. dubna 1943 (ve věku 59 let); Bougainville
Místo pohřbení	Hřbitov Tama
Vojenská kariéra
Hodnost	Admirál
Doba služby	1899-1943
Sloužil	Japonsko
Složka	Japonské císařské námořnictvo
Velel	Isuzu (lehký křižník, 1928); Akagi (letadlová loď, 1928-1929); Japonské námořní letectvo (1935-1936, 1938); 1. loďstvo (1939-1941); Spojené loďstvo (1939-1943); 1. divize bitevních lodí (1941-1943)
Války	Rusko-japonská válka, První světová válka,; Invaze do Číny, Druhá světová válka
Bitvy	Bitva u Cušimy (1905),; Útok na Pearl Harbor (1941),; Bitva v Korálovém moři (1942),; Bitva u Midway (1942),; Bitva o Guadalcanal (1942-1943),; Bitva u východních Šalomounů (1942),; Bitva u ostrova Santa Cruz (1942),; Bitva o Šalomounovy ostrovy (1943)
Vyznamenání	Řád zlatého luňáka 2. třídy; Posmrtně:; Řád zlatého luňáka 1. třídy; Řád chryzantémy
	multimediální obsah na Commons

Isoroku Jamamoto (japonsky: 山本五十六, Jamamoto Isoroku; 4. dubna 1884 Nagaoka – 18. dubna 1943 ostrov Bougainville) byl japonský admirál, vrchní velitel Spojeného loďstva v první polovině druhé světové války. Často je řazen k největším námořním stratégům v dějinách lidstva, není to však zcela obecný náhled a v mnoha ohledech jsou jeho schopnosti a postupy kritizovány. Mimo jakoukoliv diskusi jsou však jeho „budovatelské schopnosti“, neboť Jamamoto byl jeden z hlavních architektů japonské námořní moci a přetvořil japonské námořnictvo v moderní a nebezpečnou bojovou sílu, která v roce 1941 kvalitou převyšovala všechny své protivníky.^[1]

Život

Isoroku Jamamoto se narodil 4. dubna 1884 jako Isoroku Takano (高野五十六, Takano Isoroku). Neobvyklé křestní jméno Isoroku, znamenající japonsky „padesát šest“, dostal podle věku otce při svém narození.^[2] Byl sedmým dítětem (šestým synem) Sadajošiho Takana, samuraje z Nagaoky v prefektuře Niigata. V útlém věku byl podle starého japonského zvyku adoptován rodinou Jamamoto.

Byl absolventem 32. běhu Kaigun Heigakkó (海軍兵学校 ~ japonská císařská námořní akademie), kterou absolvoval jako jedenáctý ze 192 kadetů v roce 1904.^[3] Během rusko-japonské války sloužil na palubě pancéřového křižníku Niššin. V bitvě u Cušimy byl těžce raněn a přišel o dva prsty na levé ruce (ukazováček a prostředníček).

Druhá světová válka

Jamamoto byl proti válce s USA, které v mládí navštívil a procestoval. Nezneklidňovala ho přitom ani tak reálná síla amerického loďstva, které dle svého názoru byl schopen porazit a zničit – obával se obrovského průmyslového potenciálu USA a loďstva, které by USA dokázaly relativně rychle postavit, pokud by dostaly důvod.

Jamamoto naplánoval úder proti Pearl Harboru a první fázi bojů v Tichomoří, ovšem brzy se ukázalo, že měl pravdu, když upozorňoval, že Japonsko si nemůže dovolit dlouhodobou válku. Jamamoto velice urputně prosazoval doktrínu rozhodující bitvy (艦隊決戦 Kantai kessen) – hodlal rychle rozdrtit americké loďstvo k vynucení míru, neboť to byla podle něj jediná možnost, jak dosáhnout úspěchu. Štěstí mu ale nepřálo. Úder na Pearl Harbor nesplnil hlavní úkol, neboť letadlové lodě nebyly na základně, když k němu došlo, i pro neochotu admirála Naguma provést třetí útok.

Rozhodující bitva, k níž se Jamamoto dostal až v roce 1942 (bitva u Midway), pak skončila drtivou porážkou japonské floty.

Jamamoto i poté vedl velice vynalézavě boj proti Američanům, ale pomalu se začala projevovat rostoucí početní, materiální a postupně i kvalitativní převaha Spojenců. Japonské námořnictvo uvízlo ve zdlouhavé a vyčerpávají bitvě o Guadalcanal.

Smrt

Jamamoto se za zhoršující situace rozhodl provést inspekci jednotek dislokovaných v oblasti Šalomounových ostrovů a toto rozhodnutí jej stálo život. Američané zachytili a dešifrovali depeše s itinerářem jeho cesty a rozhodli se využít příležitost. Americké stíhačky P-38 si na Jamamotův letoun G4M1 Model 11 (kód T1-323) počkaly a v rámci operace Vengeance jej sestřelily nad Bougainville. Admirál Isoroku Jamamoto zemřel v troskách svého letounu T1-323 i s důstojníky části svého štábu. Dne 5. června 1943 byl Jamamotovi vystrojen státní pohřeb se všemi vojenskými poctami, přičemž byl dvanáctým Japoncem, kterému se dostalo této cti, a kromě něj byl takto poctěn pouze jediný admirál – vítěz od Cušimy Heihačiró Tógó.^[4]

Smrt vrchního velitele a jednoho z nejschopnějších japonských stratégů byla velkou ranou pro japonské námořnictvo. Hoyt^[5] dovozuje, že pod Jamamotovým vedením by japonské námořní síly bojovaly mnohem vynalézavěji a patrně by nesklouzly k šílené a sebevražedné taktice, kterou prosadili jeho bezradní nástupci, a že Jamamoto byl jedinou osobou, která by byla schopna vyvést Japonsko z beznadějné války ještě dříve, než se zvrhla v masakr japonského loďstva a letectva a než Američané svrhli atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki.

Odkazy

Reference

↑ Liddell Hart: Dějiny druhé světové války, Jota, s.r.o. 2000, (ISBN 80-7217-117-8)
↑ SCHOM, Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci. 1. vyd. Brno: Jota, 2005. ISBN 80-7217-344-8. S. 299.
↑ NISHIDA, Hiroshi. Materials of IJN (Naval Academy class 32) [online]. 2001, rev. 2006-12-20 [cit. 2010-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ HUBÁČEK, Miloš. Ofenzíva v Pacifiku. 1. vyd. Praha : Panorama. 1987, s. 517.
↑ HOYT, Edwin P. Tři vojevůdci: Togó, Jamamoto, Jamašita. Praha: Naše vojsko, 1996. ISBN 80-206-0506-1. S. 80.

Literatura

ADOLF, Peter; POLÁK, Tomáš. Smrť admirála alebo operácia Vengeance (POMSTA). Plastic Kits Revue. Květen 1992, roč. II, čís. 8, s. 22–26. ISSN 038 47 038.
ADOLF, Peter; POLÁK, Tomáš. Případ Jamamoto – záhada ještě po padesáti letech?. Plastic Kits Revue. Květen 1992, roč. II, čís. 8, s. 26. ISSN 038 47 038.
AGAWA, Hiroyuki. The Reluctant Admiral: Yamamoto and the Imperial Navy. Tokyo: Kodansha International, 1984. ISBN 0-87011-512-X. (anglicky)
BOBEK, Jan. Smrt admirála. REVI. Říjen 1997, čís. 18, s. 2–7. Dostupné online. ISSN 1211-0744.
HOYT, Edwin P. Tři vojevůdci: Togó, Jamamoto, Jamašita. Praha: Naše vojsko, 1996. ISBN 80-206-0506-1.
SCHOM, Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci. 1. vyd. Brno: Jota, 2005. ISBN 80-7217-344-8. Kapitola Jamamotova velká ofenzíva: Korálové moře a Midway.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Isoroku Jamamoto na Wikimedia Commons
Galerie Isoroku Jamamoto na Wikimedia Commons
Osoba Isoroku Jamamoto ve Wikicitátech
Hiroshi Nishida. Materials of IJN (Naval Academy class 32) [online]. 2001, rev. 2006-12-20 [cit. 2024-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
Drachinifel: Admiral Yamamoto Isoroku - From Tsushima to Pearl Harbor na YouTube (anglicky)

[1] Liddell Hart: Dějiny druhé světové války, Jota, s.r.o. 2000, (ISBN 80-7217-117-8)

[2] SCHOM, Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci. 1. vyd. Brno: Jota, 2005. ISBN 80-7217-344-8. S. 299.

[Nishida-3] NISHIDA, Hiroshi. Materials of IJN (Naval Academy class 32) [online]. 2001, rev. 2006-12-20 [cit. 2010-06-20]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}

[4] HUBÁČEK, Miloš. Ofenzíva v Pacifiku. 1. vyd. Praha : Panorama. 1987, s. 517.

[5] HOYT, Edwin P. Tři vojevůdci: Togó, Jamamoto, Jamašita. Praha: Naše vojsko, 1996. ISBN 80-206-0506-1. S. 80.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]