Isi Véléris
| Isi Véléris | |
|---|---|
| Rodné jméno | Israël Noël Véléris |
| Narození | 25. prosince 1933 (90 let) Brusel |
| Národnost | Židé |
| Povolání | fotograf |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Isi Véléris, rodným jménem Israël Noël Véléris (* 25. prosince 1933 Brusel) je fotograf, narozený v Belgii do litevské rodiny, část života prožil v USA, část ve Francii.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v Bruselu litevským židovským rodičům. Po vypuknutí druhé světové války s rodiči uprchl do Francie, nejprve se usadili v obci Labarthe-Inard nedaleko španělských hranic, po otcově smrti v Aulus-les-Bains; v roce 1942 byl Isi, stejně jako řada dalších židovských dětí, dán do opatrovnictví na zámku Château de la Hille v Montégut-Plantaurel, kde zůstal až do konce války; jeho matka byla v září 1942 odvezena do Osvětimi.[1] Po válce žil u tety v Belgii.[2] V patnácti letech odešel Véléris do USA, kde byl naturalizován. Usadil se v New Yorku, kde se díky lekcím Richarda Avedona začal věnovat fotografování. Od roku 1967 měl vlastní ateliér a věnoval se módní a reklamní fotografii. Je autorem fotografie na obalu alba Vintage Violence hudebníka Johna Calea. Rovněž byl americkým zástupcem Guye Bourdina.[3] V 70. letech se odstěhoval do Paříže, kde pokračoval v práci fotografa, spolupracoval mimo jiné s magazíny Vogue a Elle.[4] Dokumentarista Mathieu Ortlieb o něm v roce 2011 natočil 24minutový film Les petits cailloux blancs.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Isi Véléris [online]. AJPN [cit. 2022-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-07-12. (francouzsky)
- ↑ DELBÈS, Chloé. Camp du Vernet : «Je suis un des derniers survivants» [online]. La Dépêche, 2016-03-18 [cit. 2022-03-09]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Isi Véléris [online]. Live Magazine [cit. 2022-03-09]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ KOFFI, Anna-Alix. Isi Véléris [online]. Contreligne, 2013-09 [cit. 2022-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-21. (francouzsky)
- ↑ Montégut-Plantaurel. "Les petits cailloux blancs" [online]. La Dépêche, 2011-09-30 [cit. 2022-03-09]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (anglicky) Isi Véléris na Discogs
- Isi Véléris – « Les séducteurs, ils finissent par se foutre en l’air » [online]. Ashakori, 2016-02-26 [cit. 2022-03-09]. Dostupné online. (francouzsky)
