Isca Dumnoniorum
Isca Dumnoniorum | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 50°43′19″ s. š., 3°32′2″ z. d. |
Stát | Spojené království |
Římská provincie | Británie |
Isca Dumnoniorum | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Isca Dumnoniorum, také známé prostě jako Isca, město v římské provincii Británie, bylo předchůdcem města Exeteru v hrabství Devon ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska a hlavním městem kmene Dumnonů v období římské nadvlády a po stažení římských vojsk z provincie.[1]
Městské hradby Exeteru, jichž se zachovalo zhruba 70 %, ukazují, kam až starověké město sahalo a vykopávky v 70. a 80. letech 20. století doložily, že zde ležela římská pevnost, v níž byla téměř jistě legie II Augusta. Město vyrostlo kolem této pevnosti (založené zhruba roku 55 našeho letopočtu), ale pravděpodobně ještě před stažením Římanů z Británie kolem roku 410 začalo upadat.
Název[editovat | editovat zdroj]
Pojmenování Isca Dumnoniorum je latinskou verzí keltského názvu popisujícího tekoucí vodu, který se vztahoval k tamější řece Exe. Původně spíše znamenalo "plný ryb" (velšské pysg, "ryby")[2], ale stalo se synonymem pro vodu (srovnej skotský výraz pro whisky).[3] To se také odráží v moderním velšském názvu města Exeter: Caerwysg znamená "opevněné sídlo na řece Uisc". Stejné jméno bylo použito pro řeku Usk (v moderní velštině Afon Wysg) v jižním Walesu; proto tamní sídlo (moderní Caerleon) pro odlišení dostalo název Isca Augusta, kdežto to devonské nazývali Isca Dumnoniorum: Usk Dumnonů.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Pravěk[editovat | editovat zdroj]
Na tomto místě byla nejprve osídlena vysoko ležící plošina, suchý hřeben, který končil ostrohem nad splavnou řekou Exe, oplývající rybami, přičemž úrodná půda ležela poblíž. Ačkoli žádné významné nálezy z pravěku se tam zatím nenašly, lze předpokládat, že toto příhodné místo bylo obýváno brzy.[4] Byly zde objeveny mince z doby helénistické, které naznačují, že už v roce 250 měli tamější obyvatelé obchodní styky se Středomořím.[5]
Doba římská[editovat | editovat zdroj]
Po římských invazích do Británie zde Římané v roce 55 n. l. založili pevnost o rozloze 17 hektarů. Dál na jihozápad Británie už žádná opevněná sídla postavena nebyla. Dvacet let byla základnou legie zvané Legio II Augusta s pěti tisíci muži, než byli legionáři odveleni pevnosti Isca Augusta, někdy zvané též Isca Silurum, (moderního Caerleonu ve Walesu). V obou základnách bydlely i rodiny legionářů, a to zejména u brány pevnosti v severovýchodním směru.
Vybavení pevnosti[editovat | editovat zdroj]
Stavby v pevnosti, kasárenské ubikace, sýpky a dílny byly ze dřeva, jak ukázaly vykopávky, které se prováděly v 70. letech 20. století před stavbou obchodního centra Guildhall. Jedinou známou budovou v pevnosti z jiného materiálu než ze dřeva byly vojenské lázně: k jejich stavbě použili kámen. Vodu lázně braly z přírodního pramene, odkud ho přiváděl římský akvadukt, který do pevnosti přicházel zadní branou (porta decumana). Vykopávky odhalily horkou lázeň (caldarium) a část lázně vlažné (tepidarium). Lázním nescházela palestra (palaestra), plocha určená k nácviku zápasů, v níž v rohu nechyběl prostor pro kohoutí zápasy.[6]
Legie[editovat | editovat zdroj]
Zmíněná legie se účastnila Claudiovy římské invaze do Británie v roce 43 pod velením budoucího římského císaře Vespasiána, který vytáhl jak proti Durotrigům, tak Dumnonům. Přítomnost této legie v Exeteru podporuje objev antefixu s delfínem na vojenských lázních datovaný okolo roku 60. Podle vzhledu soudě vyšel ze stejné formy jako ten z legionářské pevnosti v Caerleonu, o níž je známo, že tam legie měla základnu přibližně od roku 75.[7] (Tato legie v roce 52 utrpěla porážku od Silurů v jižním Walesu.) Vzpouru několika keltských kmenů, do jejíhož čela se postavila Boudicca, v roce 61 potlačilo římské vojsko, jemuž velel římský místodržitel Suetonius Paulinus.
Přístav[editovat | editovat zdroj]
Další, menší pevnost stála v keltském Topshamu (část Exeteru), který pro Isca Dumnoniorum sloužil jako přístav.
Osada, město, hlavní město[editovat | editovat zdroj]
Kolem římské pevnosti v Isca Dumnoniorum vyrostla osada, tzv. (canabae), jedno ze čtyř měst (poleis), která Dumnonům připisuje Klaudios Ptolemaios ve spisu z 2. století Návod ke geografii[8]. Bylo hlavním městem (civitas) kmene Dumnonů.[9] Také figurovalo na seznamu v Itineráře císaře Antonina z druhé poloviny 2. století, kde tvoří jižní konec trasy 15 (Iter XV) na římské silnici Fosse Way, a ve spisu Kosmografie od anonymního autora z Ravenny ze 7. století, kde se objevuje jako ve zjevně zkomolené podobě Scadu Namorum.[10]
Změny po roce 75 našeho letopočtu[editovat | editovat zdroj]
Legionáři pevnost opustili okolo roku 75[11] a krátce poté začala být upravována pro civilní účely.[9] Vojenské lázně měly pro potřeby místního obyvatelstva příliš velkou kapacitu, proto jich značnou část zbořili, jen některé zdi zabudovali do římského fóra a baziliky postavené na tom místě.[9] Směrem na jihovýchod potom vybudovali menší lázně.
Příkop a ochranný val kolem pevnosti v druhé polovině 2. století nahradil násep s hradbou obklopující mnohem větší plochu, zhruba 37 hektarů.[12] Existují důkazy o zpracovávání mědi a bronzu, byly také nalezeny zbytky ohrady pro dobytek. Ve městě Isca se očividně živě obchodovalo s dobytkem, zemědělskými produkty a s hrnčířskými výrobky z okolí.[13] Jeho důležitost jako obchodního centra dokládá objev více než tisíce římských mincí rozesetých různě po městě. Stáří mincí však naznačuje, že největší prosperita přišla v první polovině 4. století; nebyly nalezeny prakticky žádné mince s datem po roce 380, což svědčí o rychlém úpadku.[14]
Po roce 410[editovat | editovat zdroj]
Po stažení Římanů z Británie kolem roku 410 je po téměř tři sta let velmi málo důkazů, že byl Exeter obydlen, našly se jen zmínky o ruinách budovy, snad kostela na ploše zničeného fóra a o několika hrobech datovaných do 5., 6. a 7. století.[15]
Zachované památky[editovat | editovat zdroj]
Dochovala se značná část římských hradeb, a to v dolní části nebo uvnitř středověkých městských hradeb, z nichž 70 % stále stojí; byly postaveny převážně na rozkaz krále Alfréda Velikého, aby chránily západní končiny jeho království po okupaci Vikingy v roce 876. Legionářské lázně byly odkryty v 70. letech 20. století[16][17], ale kvůli blízkosti ke katedrále nebylo možné plochu zpřístupnit veřejnosti. V lednu 2015 bylo oznámeno, že Exeterská katedrála má plány na obnovu lázní a otevření podzemního střediska pro návštěvníky.[18]
Artefakty z vykopávek jsou vystaveny spolu dalšími objevy z tohoto města v exeterském muzeu umění Royal Albert Memorial Museum.
Další památkou po Římanech je poloha ulic v centru Exeteru: od té doby, co založili High Street, se síť jeho ulic příliš nezměnila.[19]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Isca Dumnoniorum na anglické Wikipedii.
- ↑ Roman Exeter [online]. Exeter City Council [cit. 2012-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2 April 2015. (anglicky)
- ↑ Owen, H.W. & Morgan, R. 2007 Dictionary of the Place-names of Wales Gomer Press, Ceredigion; Gwasg Gomer / Gomer Press; page 484.
- ↑ Eilert Ekwall. The Concise Oxford Dictionary of English Place-names. Oxford [Eng.]: OUP, 1981. ISBN 0-19-869103-3. S. 171.
- ↑ Hoskins (2004), pp. 4–5.
- ↑ Hoskins (2004), p. 1.
- ↑ Bidwell, P.T. The Legionary Bathhouse and Basilica and Forum at Exeter, pp. 42–43. 1979.
- ↑ Bidwell, P.T. & al. Britannia, Vol. 7, pp. 278–80. 1976.
- ↑ The Celtic Tribes of Britain: The Dumnonii [online]. Roman Britain Organisation [cit. 2012-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 8 July 2012. (anglicky)
- ↑ a b c Bidwell (1980), p. 56.
- ↑ isca dvmnoniorvm [online]. Roman Britain Organisation [cit. 2012-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12 May 2012. (anglicky)
- ↑ ELŠÍKOVÁ, Veronika. Británie v době železné a římské. Praha, 2013 [cit. 2019-01-12]. 173 s. diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Ústav pro archeologii. Vedoucí práce Doc. PhDr. Lubomír Košnar, CSc. s. 103. [DPTX_2011_2_11210_0_311530_0_123895%20(1).pdf Dostupné online.]
- ↑ Bidwell (1980). p. 59
- ↑ Bidwell (1980). pp. 69–76, 80
- ↑ Hoskins 2004, p.14
- ↑ HARVEY, Hazel. The Story of Exeter. Andover: Phillimore, 2011. ISBN 978-1-86077-678-6. S. 9.
- ↑ Great Sites: Exeter Roman Baths [online]. June 2002 [cit. 2008-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Roman Fortress at Exeter: The Roman Bath House [online]. [cit. 2008-07-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 June 2008. (anglicky)
- ↑ JONES, Claire. Excavation plans for Exeter's Roman Baths [online]. BBC, 16 January 2015. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Společník cestovatele Velká Británie. Překlad Lenka Svobodová, Jozef Koval. 2. vyd. [s.l.]: Euromedia Group, k. s. - Ikar, 2003. 672 s. ISBN 80-249-0188-9. Kapitola Devon a Cornwall, s. 276.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BIDWELL, Paul T. Roman Exeter: Fortress and Town. [s.l.]: Exeter City Council, 1980. ISBN 0-86114-270-5.
- HIGHAM, Robert. Making Anglo-Saxon Devon. Exeter: The Mint Press, 2008. ISBN 978-1-903356-57-9.
- HOSKINS, W. G. Two Thousand Years in Exeter. Chichester: Phillimore, 2004. ISBN 1-86077-303-6.
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Exeter – další vývoj města
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Isca Dumnoniorum na Wikimedia Commons
- Muzeum umění v Exeteru[nedostupný zdroj]
- Římský Devon
- Římská Británie