Isabela (Galapágy)

Isabela
	Isabela Isabela, Galapágy
Lokalizace	Tichý oceán
Stát	Ekvádor
Topografie
Rozloha	4 640 km²
Zeměpisné souřadnice	0°45′39″ j. š., 91°1′22″ z. d.
Délka	100 km
Nejvyšší vrchol	Wolf (1707 m n. m.)
Osídlení
Počet obyvatel	2 200
Hustota zalidnění	0,47 obyv./km²
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isabela je největším ostrovem souostroví Galapágy. S rozlohou 4640 km² je Isabela téměř 4× větší než Santa Cruz, druhý největší ostrov Galapág. Ostrov nese jméno po španělské královně Isabele Kastilské. Původně byl pojmenován Albemarle po vévodovi z Albemarle. Ostrovem prochází zemský rovník.

Geologie

Isabela se nachází na západním okraji souostroví Galapágy, ve kterém je jedním z nejmladších ostrovů. Stáří ostrova je odhadováno zhruba na 1 milión let. Na vzniku ostrova se vulkanickou činností podílelo celkem šest štítových vulkánů: Alcedo, Cerro Azul, Darwin, Ecuador, Sierra Negra a Wolf. Vulkány Ecuador a Wolf leží přímo na rovníku. Wolf je s nadmořskou výškou 1707 m nejvyšším bodem ostrova. Ostrov je z geologického hlediska velmi významný, neboť ve zdejší krajině je možné dobře zdokumentovat geologické procesy, které utvářely celé souostroví.

Příroda

Příroda Isabely se poněkud liší od ostatních galapážských ostrovů, neboť zde nenajdeme obvyklé rozložení vegetačních zón. Poměrně nová lávová pole a chudé okolní půdy neposkytují dostatek živin, aby se zde vytvořilo takové množství rozličných vegetačních zón jako na ostatních ostrovech. Další patrný rozdíl je u vulkánů Wolf a Cerro Azul, jejichž vrcholky ční nad hradbou mraků a jsou suché.

Isabela je domovem více želv sloních, než všechny ostatní galapážské ostrovy dohromady. Velká rozloha ostrova a jeho specifická topografie vytvořily pro pomalé se pohybující želvy bariéry – ty zřejmě nebyly schopny překonat lávové proudy a další překážky, proto se zde vyvinulo hned několik různých poddruhů. V současnosti se želvy volně pohybují v kalderách zdejších neaktivních vulkánů.

Bohatství přírodních druhů zahrnuje tučňáky, kormorány, mořské leguány, tereje, pelikány a kraby. Dále zde najdeme pozemní leguány, „Darwinovy pěnkavy“ (pěnkavky rodů Camarhynchus, Geospiza, Certhidea a Pinaroloxias), galapážskou káni a galapážskou hrdličku. Západní pobřeží ostrova je ideálním místem k pozorování delfínů a velryb.

Příroda zde byla vážně ohrožena přemnožením dovezených koz, kterých zde bylo v jednu dobu až 100 000. Správě Galapážského národního parku ve spolupráci s Nadací Charlese Darwina se však podařilo kozy na ostrově vymýtit.

Lidské osídlení

Osady Puerto Villamil a Santo Tomás byly založeny v roce 1893. V roce 1905 žilo na ostrově 200 lidí. Na ostrově se těžila síra (z fumarol), z korálů se získávalo vápno. Z želv bylo získáváno maso a olej.

Puerto Villamil ležící na jihovýchodním cípu ostrova je třetím největším sídlem souostroví.