Přeskočit na obsah

Irena Obermannová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Irena Obermannová
Irena Obermannová na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě v roce 2010
Irena Obermannová na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě v roce 2010
Narození17. dubna 1962 (62 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatelka, dramaturgyně a scenáristka
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Významná dílaDeník šílené manželky
Deník šílené milenky
Tajná kniha
Manžel(ka)Daniel Kohout
DětiBerenika Kohoutová, Rozálie Kohoutová
Příbuznímatka: Aňuta Obermannová (* 1930)[p 1]
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Irena Obermannová (* 17. dubna 1962 Praha) je česká spisovatelka, scenáristka a dramaturgyně.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Praze. V roce 1980 maturovala na Gymnáziu Ohradní a v roce 1986 absolvovala pražskou FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Pracovala jako dramaturg ve tvůrčí skupině ČT Anny Beckové na několika diskuzních pořadech (např. Ženský hlas s Ester Kočičkovou či Domácí štěstí s Ivou Hüttnerovou). Svou první knihu (Frekvence tygra) napsala až ve čtyřiatřiceti, druhá kniha Deník šílené manželky. Kniha Dopisy Kafkovi je soubor fiktivních dopisů Mileny Jesenské Franzi Kafkovi, smyšlená protiváha Kafkových Dopisů Mileně.

Je rozvedená. Z manželství s hudebníkem Danielem Kohoutem má dcery Rozálii (režisérka) a Bereniku (herečka a zpěvačka).

V roce 2015 se stala jednou z tváří Jsme v tom společně, kampaně iniciativy HateFree Culture.[2][3][4][5]

Irena Obermannová se prohlašuje za feministku[6] a o mužích tvrdí, že jsou „pomalí troubové“, zatímco ženy jsou podle ní „určeny k jasnozřivosti“.[7]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Frekvence tygra (1996, Orbis)
  • Deník šílené manželky (1998, Eroika – Knižní klub)
  • Divnovlásky (1999, Eroika)
  • Ženské pohyby (2001, Eroika)
  • Příručka pro neposlušné ženy (2003, Eroika)
  • Matky to chtěj taky (2004, Eroika)
  • Nezavěšujte se (2005, Eroika)
  • Deník šílené milenky (2006, Motto)
  • V pěně (2007, Motto)
  • Normální zázraky (2008, Motto)
  • Láska jako Řím (2009, Motto)
  • Sex po telefonu aneb Nezavěšujte se (2011, Motto)
  • První věci (2011, Motto)
  • Tajná kniha (2011, Motto)
  • Život je ples (2012, Česká televize)
  • Vznášedlo (2012, Motto)
  • Panoptikum české (2012, Motto)
  • Dopisy Kafkovi (2013, Motto)
  • Dobré duše (2017, Motto)[8]
  • Jasnozřivost (2018, Motto)
  • Babička (2021, vlastní náklad)

Scénáře

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Aňuta Obermannová (* 16. 7. 1930 v Budapešti) – prozaička, autorka kriminálních příběhů, překladatelka z polštiny. Používala literární pseudonym Anna Žídková.[1]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ MANDAUSOVÁ, Klára. 3 generace: Co se nevešlo do květnové Marianne (o ženském soužití vyprávěly ženy Geislerovy, Obermannovy, Zielinských a Mandausovy) [online]. Web Marianne, 2017-05-01 [cit. 2021-03-04]. Obermannovy: Aňuta Obermannová (86), překladatelka; Irena Obermannová (55), spisovatelka, scénáristka; Berenika Čecháková Kohoutová (26), zpěvačka a herečka; Rozálie Kohoutová (32) dokumentaristka. Dostupné online. 
  2. ↑ Jsme v tom společně.. www.hatefree.cz [online]. [cit. 2015-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-26. 
  3. ↑ SLÍŽEK, David. Postřílet, utopit, zakopat. Kampaň se zaměřila na nenávist v online diskusích. Lupa.cz [online]. Internet Info, s.r.o. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. (2015-11-23) 
  4. ↑ CINKOVÁ, Zuzana. Proč má Martin Rota berle? Rozhovor pro Booom.cz. Booom.cz [online]. Tiscali Media, a.s. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. ISSN 1801-5131. 
  5. ↑ "Verbež jedna, nemaká to, krade to, postřílet je všechny", i proti takovým hejtům bojuje nová kampaň – Tisková zpráva Hate Free Culture. Romea.cz [online]. ROMEA, o. p. s., 2015-11-23 [cit. 2019-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-08. ISSN 1804-9117. 
  6. ↑ HLOUŠKOVÁ, Lenka; Právo. Irena Obermannová: O odcházení Václava Havla něco vím - Novinky.cz. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 2014-12-28 [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. 
  7. ↑ JANDOVÁ, Lucie; Právo. Irena Obermannová: Ženy mají výraznější přechody než muži - Novinky.cz. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 2017-10-28 [cit. 2019-09-30]. Dostupné online. 
  8. ↑ ZELINKOVÁ, Lucie. Spisovatelka Irena Obermannová přesedlala na detektivku. Fotografie ČTK. Právo. 2. 8. 2017, roč. 27, čís. 177, s. 8. ISSN 1211-2119. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Irena_Obermannová&oldid=24069885“