Institut průmyslového designu
Institut průmyslového designu (IPD) bylo vědecko-výzkumné pracoviště zaměřené na podporu kvality designu průmyslových produktů, se sídlem v Praze a pobočkou v Bratislavě. Fungoval v Československu v letech 1972–1990 v rámci systému státem plánovaného hospodářství. Byl začleněn do Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj.
Z historie IPD
[editovat | editovat zdroj]Předchůdcem IPD byla Rada výtvarné kultury se svým Střediskem výtvarné kultury výroby (1964–1971). Institut sídlil v ulici Na Poříčí v Praze 1. V roce 1990 byla založena nástupnická organizace Design centrum České republiky se sídlem v Brně, do níž přešla část zaměstnanců IPD a byla převedena odborná knihovna.
Tuzemský kontext
[editovat | editovat zdroj]
IPD působil v rámci systému dalších státních odborných pracovišť jako byl Ústav bytové a oděvní kultury Praha (ÚBOK), Výzkumný ústav technické estetiky (VÚSTE), Československé středisko výstavby a architektury (ČSVA), Ústřední výtvarné středisko pro průmysl skla a jemné keramiky (ÚVS), Výzkumný ústav obráběcích strojů a obrábění (VÚOSO), Výzkumný a vývojový ústav nábytkářský Brno (VVÚN) ad. Jednotlivé ústavy se lišily podílem výzkumné a organizační činnosti. Také podílem vědeckých, inženýrských pracovníků a designérů, resp. teoretiků designu.
Činnost
[editovat | editovat zdroj]Činnost IPD byla odborná, vzdělávací a organizační. Podle historiků umění a designu se mu nedařilo plnit důležité poslání – výrazně ovlivnit design produkce většiny státních podniků.[1] Z organizační práce IPD připravoval každoroční udělování cen, pořádal či spolupořádal výstavy ve své budově i mimo ni, propagoval český design v zahraničí, především formou účasti na výstavách.
Důležité je sledovat odbornou výzkumnou činnost Institutu, která probíhala z části v kooperaci s jinými subjekty (státní zkušebny a odborné ústavy), čím byl suplován nedostatek vlastních specialistů a laboratoří. IPD byl totiž modelem v technologické společnosti nezastupitelného interdisciplinárního vědeckého pracoviště, které nezbytně zkoumá design zcela komplexně. Odbornou činnost IPD se ale nepodařilo historikům designu dostatečně dokumentovat a analyzovat.[1] S odklonem od vědecké práce v Design centru ČR po roce 1990 byl další rozvoj celostního výzkumu ukončen a nepodařilo se jej iniciovat ani v univerzitním prostředí, kam přirozeně rovněž patří.
Jedinou školou, se kterou institut udržoval stálé styky prostřednictvím svých pracovníků-pedagogů (jako byl Miloslav Klinger), byla Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze a její ateliér průmyslového designu[2], který v té době tvořil samostatnou pobočku školy se sídlem v Gottwaldově.
Časopis a knihovna
[editovat | editovat zdroj]K hlavnímu poslání IPD patřilo shromažďování odborných informací ze světa a jejich následná tuzemská distribuce. Proto již předchůdce IPD započal s budováním knihovny, kterou následně převzalo Design centrum ČR. Po jeho likvidaci přešel knižní fond částečně do veřejné knihovny Národního technického muzea a částečně do agentury Czech design.
K šíření odborných informací sloužilo také vydávání periodik. Rada výtvarné kultury vydávala reprezentační tematické ročenky. IPD potom časopis Design v teorii a praxi, později přejmenovaný na Průmyslový design. Přínosem bylo zaměření na ergonomii, inženýrskou psychologii, ekonomii, případně ekologii a celospolečenské souvislosti designu. Periodikum umožňovalo publikování také důležitých témat od autorů, kteří nebyli zaměstnanci IPD. Časopis nástupnického Design centra ČR měl již zaměření odlišné. Dominovala v něm estetika doplněná sociologií a marketinkem.
Designu v širším pojetí se v daném období věnovaly také časopisy vydávané dalšími subjekty, například Domov (ÚBOK), Tvar, Československá architektura nebo Umění a řemesla. Ve specializovaném pojetí pak periodika zaměřená na sklo, keramiku, textil, odívání, automobilismus apod.
Udělování cen
[editovat | editovat zdroj]Při organizaci soutěže „Vynikající výrobek roku“ byla série nejlepších produktů označena zlatými visačkami „Vybráno pro CID“, které provázely celou produkci zboží v obchodní síti. Obecná formulace ocenění vyžadovala nejen estetické hodnocení, které prováděla komise stanovená Institutem, ale také komplexní posouzení kvality, které bylo zadáno do státních zkušeben. K takovému komplexnímu hodnocení se v tuzemsku vrátila až roku 2007 česká cena za ergonomii designu.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Design v Českých zemích 1900-2000 : instituce moderního designu. 1. vyd. Praha: [s.n.] 658 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2612-5, ISBN 978-80-7101-157-6. OCLC 978649825
- ↑ Archivovaná kopie. www.umprum.cz [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-13.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Matějovičová, Petra: Hmotná kultura a životní prostředí v období normalizace, In: Design 4.0 – Mezičas 5, Praha, 2020, s. 37 – 42
- Rozhovory s pedagogy designu (J. Kadlec), In: Design 4.0 – Mezičas 1, Praha, 2017
- Švácha, Petr: Od Rady výtvarné kultury k Institutu průmyslového designu, In: Z dějin průmyslového design III, Národní technické muzeum, Praha, 1999, s. 18 - 21
- Dagmar Koudelková, Institut průmyslového designu (IPD), in: Nová encyklopedie českého výtvarného umění. [3], Dodatky, Praha: Academia, 2006, s. 316.