Přeskočit na obsah

Reportéři bez hranic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Index svobody tisku)
Reportéři bez hranic
Logo Reportérů bez hranic
Logo Reportérů bez hranic
ZakladatelRobert Ménard, Émilien Jubineau, Jacques Molénat a Rémy Loury
Vznik1985
Typvýzkumný institut, think tank
Právní formaassociation déclarée
SídloPaříž, Francie
Působnostcelosvětově
Generální tajemníkJean-François Julliard, Robert Ménard, Christophe Deloire a Thibaut Bruttin
LídrPierre Haski (od 2017), Éric Chol (2015–2017), Alain Le Gouguec (2013–2015) a Dominique Gerbaud (2009–2013)
Tržby6,2 mil. € (2019)
1,5 mil. € (2017)
Počet zaměstnanců121
OceněníCena Lorenza Nataliho (1996)
Cena Ericha Salomona (2002)
Sacharovova cena za svobodu myšlení (2005)
Cena Antonia Asensia za žurnalistiku (2006)
Siebenpfeifferova cena (2007)
… více na Wikidatech
Oficiální webwww.rsf.org
LEI969500LN5IRG2DYB1W89
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reportéři bez hranic (francouzsky: Reporters sans frontières, anglicky: Reporters Without Borders, německy: Reporter ohne Grenzen) je v Paříži založená nevládní organizace obhajující svobodu tisku a médií. Zastává se novinářů a pracovníků v médiích, kteří jsou sužováni cenzurou a perzekucí. Byla založena roku 1985 Robertem Ménardem, Rony Braumanem a Jean-Claude Gillerbaudem.

Za své aktivity získala organizace v roce 2005 Sacharovovu cenu za svobodu myšlení.

V žebříčku roku 2016 v Indexu světové svobody tisku se Česko propadlo ze 13. pozice na 21.[1] V roce 2023 si Česká republika v žebříčku polepšila a je nyní na 14. pozici.[2]

Indexy

[editovat | editovat zdroj]

Index svobody tisku

[editovat | editovat zdroj]
2024 Index svobody tisku[3]
     Velmi vážná situace
     Obtížná situace
     Znatelné problémy
     Uspokojivá situace
     Dobrá situace
     Není klasifikováno / nejsou data

Index internetové cenzury a dohledu

[editovat | editovat zdroj]
2017 Internetová cenzura a dohled ve světě[4][5][6]
     Všudypřítomná cenzura
     Značná cenzura
     Selektivní cenzura
     Měnící se situace
     Minimální nebo žádná cenzura
     Není klasifikováno / nejsou data

Vraždy novinářů

[editovat | editovat zdroj]

Reportéři bez hranic vydávají každoročně zprávu o vraždách novinářů. Od roku 2010 jich ve světě přišlo o život celkem 937, nejčastěji z řad investigativních novinářů. Statistikám dominují novinářky a novináři píšící o státní či komunální korupci nebo manipulovaných veřejných zakázkách a teprve za nimi následují ti, kteří se zabývají mafiemi a organizovaným zločinem, novináři dokumentující brutálně potlačené demonstrace nebo váleční zpravodajové.

O propojení zločinu a státních úředníků psal Ján Kuciak, defraudace a podvody odhalovala maltská novinářka Daphne Caruana Galiziaová. Rizikovými zeměmi jsou Mexiko, Afghánistán, Sýrie nebo Čína, ale v podvodech a uzurpování státního i soukromého majetku dominují Rusko nebo některé africké státy.[7] Svou nenávist a zlobu vůči investigativním novinářům šířil i bývalý prezident Miloš Zeman a pro zlověstný vzkaz využil i vánoční projev.[8]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reporters Without Borders na anglické Wikipedii.

  1. ↑ World Press Freedom Index 2016 Archivováno 4. 8. 2019 na Wayback Machine., Reporters Without Borders
  2. ↑ Česko si polepšilo v žebříčku svobody médií. Poskočilo i Slovensko. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ Index. rsf.org [online]. [cit. 2024-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ OpenNet Initiative "Summarized global Internet filtering data spreadsheet", 8 November 2011 and "Country Profiles", the OpenNet Initiative is a collaborative partnership of the Citizen Lab at the Munk School of Global Affairs, University of Toronto; the Berkman Center for Internet & Society at Harvard University; and the SecDev Group, Ottawa
  5. ↑ "Internet Enemies" Archivováno 12. 3. 2014 na Wayback Machine., Enemies of the Internet 2014: Entities at the heart of censorship and surveillance, Reporters Without Borders (Paris), 11 March 2014. Retrieved 24 June 2014.
  6. ↑ Internet Enemies Archivováno 23. 3. 2012 na Wayback Machine., Reporters Without Borders (Paris), 12 March 2012
  7. ↑ Jaroslav Spurný, CO NAPADÁ MOCNÉ IDIOTY. POČET VRAŽD INVESTIGATIVNÍCH NOVINÁŘŮ ROSTE, Respekt, 29.12.2020
  8. ↑ Marek Švehla, TI, KTEŘÍ JSOU HODNI NEJHLUBŠÍHO OPOVRŽENÍ, Respekt, 28.12.2020

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Sacharovovy ceny za svobodu myšlení

Nelson Mandela / Anatolij Marčenko i.m. (1988) • Alexander Dubček (1989) • Aun Schan Su Ťij (1990) • Adem Demaçi (1991) • Matky z Plaza de Mayo (1992) • Oslobođenje (1993) • Taslima Nasrinová (1994) • Leyla Zanaová (1995) • Wej Ťing-šeng (1996) • Salima Ghezaliová (1997) • Ibrahim Rugova (1998) • Xanana Gusmão (1999) • ¡Basta Ya! (2000) • Izzat Ghazzawi / Nurit Peled-Elhanan / Zacarias Kamwenho (2001) • Oswaldo Payá Sardiñas (2002) • Kofi Annan / OSN (2003) • Běloruská asociace novinářů (2004) • Dámy v bílém / Reportéři bez hranic / Hauwa Ibrahimová (2005) • Aljaksandar Milinkevič (2006) • Salí Mahmúd Osman (2007) • Chu Ťia (2008) • Memorial (2009) • Guillermo Fariñas (2010) • Asmaa Mahfouz / Ahmed al-Senussi / Razan Zaitouneh / Ali Ferzat / Muhammad Buazízí i.m. (2011) • Nasrín Sotúdeová / Džafar Panahí (2012) • Malála Júsufzajová (2013) • Denis Mukwege (2014) • Ráif Badawí (2015) • Nadja Muradová / Lamíja Bašárová (2016) • Venezuelská demokratická opozice (2017) • Oleh Sencov (2018) • Ilham Tohti (2019) • Běloruská demokratická opozice (2020) • Alexej Navalnyj (2021) • lid Ukrajiny (2022) • Mahsá Amíníová (2023) • María Corina Machadová / Edmundo González Urrutia (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Reportéři_bez_hranic&oldid=24465192“