Imrich Henszlmann
| Imrich Henszlmann | |
|---|---|
 Imrich Henszlmann | |
| Narození | 13. října 1813 Košice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 5. prosince 1888 (ve věku 75 let) Budapešť  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Hřbitov Kerepesi |
| Alma mater | Padovská univerzita (do 1837) |
| Povolání | historik umění, kulturní historik, archeolog, vysokoškolský učitel, architekt a politik |
| Zaměstnavatel | Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti |
| Politická strana | Krajinská Osemaštyridsiatnická strana |
| Příbuzní | Jenö Doby (synovec) |
| Funkce | poslanec maďarského Národního shromáždění (1869–1872) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Imrich Henszlmann (13. října 1813, Košice[1], Rakouské císařství – 5. prosince 1888, Budapešť, Rakousko-Uhersko) byl architekt a člen uherské akademie věd. Proslavil se jako zakladatel umělecké vědy a památkové obnovy v Uhersku.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z německé luteránské rodiny Henszlmannů původem z Bardejova, která se v Košicích usadila v roce 1811. Jeho otec Imrich Henszlmann starší (1770-1817) si odkoupil měšťanský dům na rohu Hlavní a Alžbětiny ulice, kde vedl prosperující železářské obchod. V roce 1813 se mu v tomto domě ve stínu Dómu svaté Alžběty narodil syn. Ačkoli vystudovaný lékař na univerzitách v Pešti, Vídni a Padově, své profesi se nevěnoval a začal se zabývat uměním a architekturou, kterou studoval ve Francii.
Zakladatelem uměnovědy v Uhersku
[editovat | editovat zdroj]Od roku 1841 se stal korespondentem Uherské akademie věd. V roce 1846 mu vyšla knížka Kassa városának ó-német stylű templomairól (Košické kostely staroněmeckého stylu), která byla jeho první prací o košických památkách a prvním dílem v tomto oboru v Uhersku vůbec. V témže roce se v Košicích konal všezemský kongres lékařů a přírodovědců, kde byl pod jeho taktovkou vysloven požadavek na vznik památkové obnovy v Uhersku. V roce 1873 se stal Henszlmann řádným členem uherské akademie věd a vedoucím katedry archeologie budapešťské univerzity.[2]
Vznik hornouhorských muzea
[editovat | editovat zdroj]V roce 1872 se podařilo díky jeho iniciativě založit předchůdce dnešního Východoslovenského muzea, Hornouhorský muzejní spolek. Po smrti zanechal spolku kolem 3000 kusů výtvarných děl, knihovnu, korespondenci a rukopisy, jakož i další pozůstalost. Tato sbírka se stala jedním ze základů sbírkových fondů muzea.[3]
Rekonstrukce Dómu sv. Alžbety
[editovat | editovat zdroj]Přestože později žil v Pešti, do rodných Košic se často vracel, také v souvislosti s tehdy probíhající a ostře sledovanou rekonstrukcí Dómu svaté Alžběty. Vzhledem k tomu, že byl značně ovlivně francouzskou školou, prosazoval co nejpurističtější zásahy do středověkého gotického zdiva Dómu. Ostře kritizoval i neodborný archeologický výzkum staršího goticko-románského kostela sv. Alžběty, jehož základy se při rekonstrukci našly.[4]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Imrich Henszlmann na slovenské Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Imrich Henszlmann na Wikimedia Commons - Uherská dočasná památková komise a Státní památková komise 1872 - 1903
- Historická knihovna ve východoslovenském muzeu v Košicích[nedostupný zdroj]
- Rodák i čestný občan nebude již zapomenutým Košičanům
