Imre Trencsényi-Waldapfel

Imre Trencsényi-Waldapfel
Imre Trencsényi-Waldapfel
Rodné jméno	Waldapfel Imre
Narození	16. června 1908; Budapešť
Úmrtí	2. června 1970 (ve věku 61 let); Budapešť
Místo pohřbení	Óbudský hřbitov
Alma mater	Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti (do 1932)
Povolání	literární historik, překladatel, vysokoškolský učitel a klasický učenec
Zaměstnavatelé	Segedínská univerzita; Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti
Ocenění	Baumgarten-díj (1947); Baumgarten-díj (1949); Státní vyznamenání Maďarské lidové republiky (1970)
Rodiče	János Waldapfel
Příbuzní	József Waldapfel, Eszter Waldapfel a László Waldapfel (sourozenci)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Imre Trencsényi-Waldapfel (16. června 1908 Budapešť – 2. června 1970 Budapešť) byl maďarský klasický filolog, literární historik, náboženský historik, univerzitní profesor, překladatel, člen korespondent (1949) a poté řádný člen (1950) Maďarské akademie věd. Jeho výzkumné oblasti byly starověké literární dějiny, náboženské dějiny, maďarské literární dějiny a humanismus.

Život

Imre Trencsényi-Waldapfel se narodil v židovské rodině v Budapešti. Jeho otec, Dr. János Waldapfel, byl středoškolským učitelem. Jeho matka je Anna Weissová. V roce 1932 absolvoval maďarsko-latinsko-řecký obor na Katolické univerzitě Petra Pázmánye, kde byl žákem Jánose Horvátha, Károly Kerényiho a Gyuly Hornyánszkého. V letech 1937-38 redigoval s Annou Hajnal časopis Argonauták. Do roku 1938 byl soukromým učitelem. V letech 1938 až 1946 pracoval jako korektor v Új Idők Rt. a přispíval také do lexikonu Új Idők. V letech 1946 až 1948 se stal zaměstnancem Střediska lidové výchovy v hlavním městě a také sloupkařem deníku Új Szó. 26. června 1948 byl jmenován univerzitním profesorem a pověřen vedením katedry klasiky a filologie na univerzitě v Szegedu. V akademickém roce 1949/1950 byl rektorem univerzity v Szegedu. V letech 1950 až 1970 vedl Ústav latinsko-řecké filologie na Univerzitě Loránda Eötvöse. V letech 1950 až 1953 působil také jako rektor Univerzity Loránda Eötvöse.

Byl členem Maďarské společnosti starožitností a nějakou dobu jejím prezidentem. Spolu se svou ženou vydal několik svazků příběhů pro mládež a napsal úvody k maďarskému vydání děl řeckých a latinských autorů. Publikováno bylo přibližně čtyři sta jeho studií, jejichž rozsah sahá od Hésiodose po Gorkého a od Jánose Küküllei po Attilu Józsefa. V jeho životopise tvoří neodmyslitelnou jednotku akademická výuka a literární činnost. Většina jeho spisů se zabývala řeckou a latinskou antikou a jejím pokračováním. Vzájemně studoval vliv maďarské a latinské básnické praxe. Redigoval několik antologií světové literatury. V roce 1955 byla vybraná díla Cicera vydána pod jeho úpravou a z velké části přeložena. Upozornil na dávné paralely betlémů a jako první psal o dávných předchůdcích betlémářského zvyku v úvodu k Pásztori Magyar Vergilius. Udělal hodně, aby představil spisovatele klasického humanismu, jako je řecká literární historie. Napsal deset sešitů klasických portrétů. Jeho studie Erasmus a jeho maďarští přátelé (maďarsky Erasmus és magyar barátai) se vyznačuje filozofickým přístupem. Zabýval se náboženskohistorickým výzkumem a se svou ženou zkoumal i adaptace lidových pohádek a psal i moderní pohádky. Přeložil mj. Hésiodovy eposy a Sofoklovu tragédii Antigona.

Výběr z díla

Erasmus és magyar barátai, Officina, Budapest, 1941.
Humanizmus és nemzeti irodalom, Akadémiai Kiadó, Budapest, 1966.
Mitológia, Gondolat, Budapest, 1968 (Mytologie, Odeon, Praha 1967).

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Imre Trencsényi-Waldapfel na Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Trencsényi-Waldapfel Imre na maďarské Wikipedii.