Iké Udé
| Iké Udé | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 1964 (59–60 let) Lagos |
| Alma mater | Government Secondary School, Afikpo |
| Povolání | fotograf |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Iké Udé (* 1964, Lagos) je nigerijsko-americký fotograf, performer, spisovatel a vydavatel se sídlem v New Yorku, Spojené státy americké.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Udé se narodil v roce 1964 v Makurdi v Nigérii, kde vyrůstal. Nejstarší syn z bohaté rodiny byl již v raném věku vystaven fotografování a portrétování tím, že se oblékal na rodinné portréty, které se jednou za dva týdny fotografovaly. [1]
Jako dospívající Udé navštěvoval vládní střední školu Afikpo, britskou internátní školu v Afikpo v Nigérii. Udé často navštěvoval Londýn, než se v roce 1981 přestěhoval do New Yorku, kde studoval mediální komunikaci na Hunter College, CUNY.[2] Svou uměleckou kariéru zahájil koncem 80. let abstraktní malbou a kresbou. Od 90. let je jeho primárním médiem fotografie.[3]
Udé má dvojí občanství Spojených států a Nigérie.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Raná práce na papíře a malbách
[editovat | editovat zdroj]Udého obrazy a kresby jsou méně známé než jeho fotografie, i když kritici a historici umění uznali jeho rané práce. Zesnulý Henry Geldzhaler o Udého obrazech a dílech na papíře řekl: "Jsem dojatý a ohromen způsoby, jakými se mu daří neviditelně mísit modernistickou tradici s vlastními nigerijskými kořeny. Ve spojení není nikdy nic vynuceného; a zdá se, že světlo a vzduch je jeho médiem." [4]
Cover Girls
[editovat | editovat zdroj]Udé začal svou sérii Cover Girls v roce 1994, která mu zajistila místo na současné scéně. Každá fotografie napodobuje obálku populárních módních nebo lifestylových časopisů, ve kterých figuruje sám umělec jako model.[5] Fotografie byly vědomě stylizovány, pózovány, fotografovány a následně spárovány s typem odpovídajícím respektovanému časopisu. Na první pohled se každá fotografie jeví jako autentická obálka časopisu. Udé použil obálku časopisu jako jeviště ke kritice fetišismu bílé modelky z vyšší třídy a účinků populární kultury na dnešní konzumní společnost. Použil také sérii k vyjádření k problémům, jako je absence černoty v módě, rasové stereotypy a zkreslování barevných osob. Série byla vystavena v roce 1994 v newyorské galerii Exit Art.[6]
Uli
[editovat | editovat zdroj]Udého černobílá série fotografií Uli odkazuje na vysokou módu a Uli body art a nástěnné motivy z Udého Igbo dědictví.[7]
Paris Hilton: Fantasy a Simulacrum
[editovat | editovat zdroj]Udého Paris Hilton: Fantasy and Simulacrum je rozhovorem mezi jeho alter egem Viscontim a celebritou Paris Hilton. Výstava se skládala z několika prací smíšených médií, sestavených z materiálů z klepů, vzorků tapet, fotokopií, zrcadel, módních a lifestylových časopisů a pornografických stránek. Společně tyto kousky ilustrují konstrukci fenoménu Paris Hilton a vyzývají diváky, aby se ptali, co skutečně vědí o slávě a estetice kulturního úpadku.[8]
Sartorial Anarchy
[editovat | editovat zdroj]Udého portréty, zejména ty v Sartorial Anarchy, jsou kombinací vtipu a historismu. Tato díla mají současnou atmosféru haute couture[9] nebo to, co umělecká kritika New York Times Roberta Smith označuje jako „neuctivé, kulturní polyglotní autoportréty“.[10] Jean Dykstra v recenzi pro photographmag.com píše: „Jakkoli je identita kulturním konstruktem, je také individuálním výtvorem a jen málo lidí vytvořilo sebe sama s takovým rozkvětem jako Iké Udé.“[11] V rozhovoru s Monicou Millerovou Udé řekl, že jeho záměrem pro vytvoření Sartorial Anarchy bylo, že „ve středním smyslu viděl a cítil velkou potřebu posunout jazyk fotografie kupředu, vůbec jej neuspokojil převládající starý konzervativní přístup a mentalita, která se stále masivně získávala. Potřeboval jsem robustní vizuální slovník, který je velmi specifický, který vlastním a který je okamžitě rozpoznatelný.“ Udé věří, že navzdory současné úrovni globalizace se lidé nadále oblékají podle své konkrétní kultury a chybí jim „globální konverzace“.[2]
Sartorial Anarchy je zároveň odkazem a odklonem od dandyismu. Udého konceptuální využití historických a současných oděvů se snaží spíše katalogizovat kulturu než pouze reflektovat módní trendy. [12] Udé konstruuje kostýmy, rekvizity a vlastní pózu jako zátiší, kterou pak fotografuje asistent. Udé ke každé fotografii maluje pozadí a sám dokončuje postprodukční postupy.
Série byla vystavena v The Global Africa Project v Muzeu umění a designu (MAD) v New Yorku (2010),[13] a v Artist/Rebel/Dandy: Men of Fashion v Muzeu designu na Rhode Island School of Design 2013).[14] Udého série byla také vystavena v Leila Heller Gallery v Chelsea v New Yorku. Tato výstava s názvem Styl a sympatie představila výběr jeho autoportrétů ze série.[15]
Minneapoliský institut umění,[16] Sheldon Museum of Art, [16] Rhode Island School of Design Museum [16] získaly díla od Sartorial Anarchy.
Index CHIC
[editovat | editovat zdroj]CHIC Index je online antologie Udého portrétů, které zobrazují stylové lidi v New Yorku. [17] Fotografie ukazují rozsah „vzhledů“ jednotlivců a mezi portrétovanými jsou i mimo jiné Geoffrey Bradfield, Robert Verdi, Patrick McDonald, Steven Knoll, Somers Farkas nebo Jean Shafiroff. [17]
Publikace
[editovat | editovat zdroj]Časopis aRUDE
[editovat | editovat zdroj]V roce 1995 Udé založil časopis aRUDE, pojmenovaný jako poctu jamajským rude boys z Londýna šedesátých let.[2] Časopis je podobný Interview a obsahuje rozhovory s umělci, fotografy a designéry a také úvodníky o módě, kráse a stylu. Zatímco časopis začínal jako tištěná publikace, od roku 2009 vychází pouze online.[18]
Style File: Nejelegantněji oblečený na světě
[editovat | editovat zdroj]Udé je autorem knihy Style File: The World's Most Elegantly Dressed, kterou vydalo nakladatelství HarperCollins v roce 2008. Svazek profiluje 55 vlivných arbitrů stylu.[19] Style File obsahuje spisy a příspěvky od Valerie Steelové, ředitelky a hlavní kurátorky Muzea Fashion Institute of Technology (FIT), a Harolda Kody, bývalého kurátora odpovědného za Costume Institute v Metropolitním muzeu umění. Publikace poskytuje informace o všech 55 profilovaných ženách a mužích, včetně Johna Galliana, Oscara de la Renty, Caroliny Herrery, Diane von Furstenberg, Dity Von Teese a Christiana Louboutina.
Publikace
[editovat | editovat zdroj]- Beyond Decorum: The Photography of Iké Udé. Cambridge, MA: MIT Press, 2000, ISBN 978-0262522809. Edited by Mark H.C. Bessire and Lauri Firstenberg.
- Style File: The World's Most Elegantly Dressed. HarperCollins, 2008.
- Nollywood Portraits: A Radical Beauty. Skira Rizzoli, 2016, ISBN 978-8857232294.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iké Udé na anglické Wikipedii.
- ↑ "The Wildness of Clothes, but Not for Fashion" Mary Billard, Iké Udé' The New York Times, October 30, 2013.
- ↑ a b c KINO, Carol. Iké Udé at Leila Heller [online]. [cit. 2014-08-13]. Dostupné online.
- ↑ Iké Udé's biography by National Museum of African Art. africa.si.edu [online]. [cit. 2023-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-03.
- ↑ "Regarding Henry" by Julia Szabo, New York Magazine, p.46, 16 January 1995.
- ↑ ASINUGO, Nic. ~The Jack of All Trades~ Iké Udé [online]. 9 April 2010 [cit. 2014-08-13]. Dostupné online.
- ↑ UDÉ, Iké. The Regarded Self. Nka: Journal of Contemporary African Art. 1995, s. 17. Dostupné online [cit. 2014-08-13]. DOI 10.1215/10757163-3-1-17. S2CID 191597273.
- ↑ Inscribing Meaning: Writing and Graphic Systems in African Art | Fowler Museum at UCLA [online]. [cit. 2022-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DAZED. Paris Hilton: Fantasy and Simulacrum by IKé UDé [online]. 2009-04-02 [cit. 2022-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ADAMSON, Glenn. Issues & Commentary: Tsunami Africa [online]. 2011-03-01 [cit. 2022-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SMITH, Roberta. Visual Culture Out of Africa. The New York Times. 2010-12-02. Dostupné online [cit. 2022-10-13]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
- ↑ Newsletter [online]. 2022-06-21 [cit. 2022-10-13]. Dostupné online.
- ↑ Lisa and Monica, Anarchists of Style: Iké Udé, Worn Through, March 27th 2012. http://www.wornthrough.com/2012/03/27/anarchists-of-style-ike-ude/
- ↑ The Global Africa Project Explores the Impact of African Visual Culture on Contemporary Art, Craft, and Design around the World [online]. [cit. 2022-10-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rhode Island School of Design Museum: Artist/Rebel/Dandy: Men of Fashion, April–August, 2013, https://risdmuseum.org/art_design/exhibitions/23_artist_rebel_dandy_men_of_fashion Archivováno 6. 10. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ re-title.com contemporary art [online]. [cit. 2022-10-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c About the Artist: http://ikeude.com/about-the-artist/
- ↑ a b Daniel Reynolds, Interview: The Difference Between Fashion And Style With Iké Udé, Editor of the CHIC INDEX, Guest of a Guest, May 16th 2012. http://s1.guestofaguest.net/new-york/interview/interview-the-difference-between-fashion-and-style-with-ike-ude-editor-of-the-chic-index Archivováno 26. 2. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ UDÉ, Iké. About [online]. aRude Magazine [cit. 2014-08-13]. Dostupné online.
- ↑ UDÉ, Iké. Style File: The World's Most Elegantly Dressed. [s.l.]: Harper Design, October 27, 2008. ISBN 978-0061464201.
