Igor Mitoraj
| Igor Mitoraj | |
|---|---|
.jpg) Igor Mitoraj (29. dubna 2014) | |
| Narození | 26. března 1944 Oederan |
| Úmrtí | 6. října 2014 (ve věku 70 let) 10. obvod |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Krakově |
| Povolání | sochař a designér šperků |
| Významná díla | Le Grand Toscano Colosse Ikaria Tindaro |
| Ocenění | medaile Gloria Artis za přínos kultuře Řád znovuzrozeného Polska |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Igor Mitoraj, rodným jménem Jerzy Manika (26. března 1944, Oederan – 6. října 2014, Paříž) byl polský sochař narozený v Německu. Jeho typickými díly byly fragmenty tváří a postav, často v nadživotní velikosti a upomínající na antické a jiné starověké sochařství.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mitoraj se narodil 26. března 1944 v německém Oederanu. Jeho polská matka, Zofia Manika, byla nuceně nasazená. Jeho otec, také polského původu, byl důstojníkem francouzské cizinecké legie a byl zadržován jako válečný zajatec.[1] Vztah jeho rodičů byl jen letmý, po konci 2. světové války se vrátil s matkou do Polska.
Dětská léta prožil Jerzy ve vesnici svých prarodičů Grojec. Když se jeho matka vdala, oba přijali příjmení manžela Czesława Mitoraje. Příjmení v polštině znamená spojení slov „mýtus“ a „ráj“.
Vystudoval střední uměleckou školu v Bielsko-Białe a v roce 1963 nastoupil na krakovskou akademii výtvarných umění ke studiu malby u Tadeusze Kantora. Během studií se účastnil několika společných výstav, první samostatnou výstavu uspořádal v roce 1967 v galerii Krzysztofory v Polsku.
V roce 1968 se mu navzdory cestovním omezením, daným komunistickým režimem, podařilo přestěhovat do Paříže. Vydal se sem jednak za svým biologickým otcem, se kterým se ale nesetkal, a také pokračovat ve studiu umění na École Supérieur des Beaux-Arts. Po přestěhování do Francie si změnil křestní jméno na Igor.
Na počátku 70. let ho začalo fascinovat aztécké umění a kultura, rok strávil malováním a cestováním v Mexiku. Tato zkušenost ho přivedla k sochařství. Do Paříže se vrátil v roce 1974 a o dva roky později měl další samostatnou výstavu v galerii La Hune, kde vystavil své první sochařské dílo. Úspěch přehlídky ho přesvědčil, aby se dál věnoval sochařství.
Po předchozí práci s terakotou a bronzem ho cesta do Carrary v Itálii v roce 1979 inspirovala k využití mramoru jako primárního média. V roce 1983 si založil ateliér v Pietrasanta poblíž Carrary.[2] V roce 2006 byl pověřen vytvořením nových bronzových dveří a sochy Jana Křtitele pro baziliku Santa Maria degli Angeli v Římě.
V roce 2003 se vrátil do Polska. V roce 2005 obdržel Zlatou medaili Gloria Artis za zásluhy o kulturu. V roce 2012 mu byl udělen Řád znovuzrozeného Polska. Jeho sochy stojí v pařížské La Défense, v Římě, Miláně, Lausanne, Londýně, Krakově, v Scheveningenu nedaleko Haagu, ve Spojených státech i v Japonsku.[3]
Mitoraj zemřel v pařížské nemocnici a byl pohřben v Pietrasanta, kde měl po mnoho let ateliér.
V roce 2016 byla Mitorajova díla vystavena v Pompejích. Italský ministr kultury Stefano Contini oznámil, že umělcova socha s názvem „Daedalus“ zůstane v Pompejích natrvalo jako dar Itálii.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ [s.l.]: [s.n.] ISBN 978-83-88848-0-63.
- ↑ Igor Mitoraj. www.artnet.com [online]. [cit. 2019-04-28]. Dostupné online.
- ↑ Igor Mitoraj. Culture.pl [online]. [cit. 2019-04-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Igor Mitoraj na Wikimedia Commons
