Ignicoccus
 Ignicoccus | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | archea (Archaea) |
| Kmen | Crenarchaeota |
| Třída | Thermoprotei |
| Řád | Desulfurococcales |
| Čeleď | Desulfurococcaceae |
| Rod | Ignicoccus Huber, Burggraf, Mayer, Wyschkony, Rachel & Stetter, 2000 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ignicoccus je rod jednobuněčných organismů, které obývají okolí černých kuřáků, hydrotermálních průduchů na mořském dně. Patří mezi extrémofily, přesněji řečeno jsou hypertermofilní, k růstu vyžadují vysoké teploty.
Buňky ignikoků mají tvar nepravidelných koků a jsou jedinečné svou morfologií: na povrchu buněk chybí S-vrstva, buňku od vnějšího prostředí odděluje dvojce buněčných membrán, vnější a vnitřní.[1] Mezi nimi je prostor, analogický periplasmatickému prostoru gramnegativních bakterií, který ale u ignikoků zaujímá objem 2x až 3x větší než je objem samotné cytoplasmy.[1] Na vnější membráně se nachází enzym ATPáza, čímž se tato liší od „běžné“ cytoplasmatické membrány.[1] V periplasmatickém prostoru se nachází membránou ohraničené vezikuly, které slouží k transportu látek ven z buňky – tímto je Ignicoccus podobá eukaryotním buňkám.[1]
Je to striktní anaerob, energii získává anaerobní respirací, zdrojem elektronů je vodík H2 a donorem síra, produktem metabolismu je sirovodík. Teplotní optimum je 90 °C, optimální pH je 5.[1]
Druh Ignicoccus hospitalis je hostitelem jiné, parazitické archebakterie druhu Nanoarchaeum equitans.[2]