Přeskočit na obsah

Ignaz Verdross von Drossberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ignaz Verdross von Drossberg
Velitel 14. armádního sboru
Ve funkci:
29. ledna 1918 – 31. října 1918
PředchůdceHugo Martiny von Malastów
Nástupcefunkce zanikla
Velitel 8. pěchotní divize
Ve funkci:
7. srpna 1916 – 29. ledna 1918
PředchůdceLudwig von Fabini
NástupceFelix Medard ze Schwarzenbergu
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1918), polní podmaršál (1914), generálmajor (1911)

Narození16. prosince 1851
Mals
Úmrtí19. června 1931 (ve věku 79 let)
Innsbruck
Profesevoják
OceněníŘád železné koruny, Císařský rakouský řád Leopoldův
CommonsIgnaz Verdroß von Droßberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignaz Verdross von Drossberg (německy Ignaz Verdroß Edler von Droßsberg) (16. prosince 1851 Mals16. června 1931 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1875 a jako důstojník strávil řadu let u různých jednotek horských myslivců v Tyrolsku. V roce 1913 byl penzionován v hodnosti polního podmaršála, na začátku první světové války byl ale znovu povolán do aktivní služby. Jako divizní velitel bojoval na italské frontě. V severní Itálii byl nakonec povolán na pozici velitele 14. armádního sboru a v roce 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty. Po konečné porážce u Vittorio Veneta padl s celým sborem do zajetí, v armádě byl poté penzionován a dožil v soukromí v Innsbrucku.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Erb Ignaze Verdrosse při povýšení do šlechtického stavu (1911)

Byl synem c. k. hejtmana Josefa Verdrosse (1810–1877).[1] Středoškolské vzdělání absolvoval na gymnáziu v Innsbrucku, kde následně studoval na vojenské škole (1873–1875). Do armády vstoupil jako poručík k 1. pluku horských myslivců (označovaných též jako tyrolští císařští myslivci), s nímž vystřídal službu v Innsbrucku, Brixenu, Bolzanu nebo Tridentu. Mezitím postupoval v hodnostech (nadporučík 1880,[2] kapitán 1888).[3] V roce 1896 byl povýšen na majora a další dva roky strávil u 3. pluku tyrolských myslivců v Tridentu.[4] Následně byl přeložen k 2. pluku myslivců do Vídně a poté do Brixenu[5] a v roce 1903 byl povýšen na podplukovníka, u svého pluku byl následně velitelem praporu.[6] V roce 1906 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1908–1911 byl velitelem 3. pluku tyrolských myslivců se štábem v Roveretu.[7][8][9]

Pamětní deska na Verdrossově rodném domě v Malsu

V roce 1911 byl povýšen do hodnosti generálmajora[10] a převzal velení 14. horské brigády v Kotoru.[11] K datu 1. února 1913 odešel do penze,[12] ale na začátku první světové války byl znovu povolán do aktivní služby. Byl přidělen k zemskému velitelství v Tyrolsku a k datu 1. listopadu 1914 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[13] Na jaře 1915 převzal velení 180. pěší brigády na italské frontě[14] a následně byl v letech 1916–1918 velitelem 8. pěší divize,[15][16] s níž se zúčastnil bojů na Soči. V únoru 1918 se stal velitelem 14. armádního sboru[17][18] a k datu 15. května 1918 dosáhl hodnosti generála pěchoty.[19][20] Na italské frontě setrval až do závěrečné fáze války, po bitvě u Vittorio Veneta padl do zajetí. K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.[21] Poté žil v soukromí v Innsbrucku, kde také zemřel.

Jeho syn Alfred Verdross (1890–1980) byl významným rakouským právníkem, v meziválečném období byl profesorem na univerzitě ve Vídni, po druhé světové válce se uplatnil v mezinárodní justici, byl dlouholetým členem Stálého rozhodčího soudu v Haagu a Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1911 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Drossberg. V době pokusů excísaře Karla I. o obnovení monarchie v Maďarsku získal v roce 1921 titul svobodného pána. Protože se ale Karel I. již v závěru první světové války vzdal všech panovnických pravomocí, tento titul neměl žádnou váhu.[22] Získal čestné občanství ve svém rodišti v Malsu, kde je po něm také pojmenována ulice Verdross Straße. Jeho jméno nese také Verdroßplatz v Innsbrucku, kde strávil poslední léta života. Během vojenské služby získal řadu vyznamenání.[23]

  1. Josef Verdross na webu geni.com dostupné online
  2. Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 422 dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 210 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1897; Vídeň, 1896; s. 574 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 608 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 225, 616 dostupné online
  7. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1910; Vídeň, 1910; s. 318 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1911; Vídeň, 1910; s. 182, 672 dostupné online
  9. Přehled velitelů pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online
  10. Generale und Oberste des k. und k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 8 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1912; Vídeň, 1911; s. 165, 185 dostupné online
  12. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 166 dostupné online
  13. Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 14 dostupné online
  14. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na italské frontě 1915 na webu austro-hungarian army dostupné online
  15. Přehled velitelů pěchotních divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. Generale und Obersten (k.u.k. Heer 1917); Vídeň, 1917; s. 19 dostupné online
  17. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  18. 14. armádní sbor rakousko-uherské armády na webu weltkriege.at dostupné online
  19. Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1918; Vídeň, 1918; s. 18 dostupné online
  20. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  21. Služební postup Ignaze Verdrosse in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 193 dostupné online
  22. KERSCHBAUMER, Arno: Nobilitierungen unter der Regentschaft Kaiser Karl I. / IV. Károly király (1916–1921), Štýrský Hradec, 2016; s. 137 ISBN 978-3-9504153-1-5
  23. Přehled řádů a vyznamenání Ignaze Verdrosse in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 169 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]