Hyoforbe

Hyoforbe
	Hyoforbe lahvicovitá (Hyophorbe lagenicaulis)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	jednoděložné (Liliopsida);
Řád	arekotvaré (Arecales);
Čeleď	arekovité (Arecaceae);
Rod	hyoforbe (Hyophorbe); Gaertn., 1791
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hyoforbe (Hyophorbe) je nevelký rod palem, zahrnující 5 druhů, rozšířených výhradně na souostroví Maskarény v západním Indickém oceánu. Všechny druhy jsou v přírodě kriticky ohrožené a některé na pokraji vyhynutí. Jsou to středně velké palmy se zpeřenými listy a solitérním kmenem, který je u některých druhů charakteristicky lahvicovitě ztlustlý. Hyoforbe lahvicovitá a Hyophorbe verschaffeltii jsou v tropech pěstovány jako ceněné okrasné palmy. Poskytují také palmové zelí.

Popis

Hyoforbe jsou jednotlivě rostoucí, středně vzrůstné, beztrnné, jednodomé palmy. Kmen je šedý, s kruhovitými jizvami po opadu listů, u některých druhů lahvicovitě ztlustlý. Na jeho vrcholu je válcovitý útvar zformovaný z bází listů a nesoucí vlastní listovou korunu. Listy jsou zpeřené, krátce řapíkaté, s jednoduše přeloženými, na vrcholu špičatými až zašpičatělými úkrojky. Květenství vyrůstají jednotlivě na tlusté stopce a bývají bohatě troj až čtyřnásobně větvená v tenké a dlouhé segmenty. Květy jsou oranžové, žlutavé nebo bílé, v rámci květenství sdružené do skupin (acervuli) s jedním bazálním samičím květem a 3 až 7 samčími květy. Kalich a koruna jsou trojčetné. Samčí květy obsahují 6 tyčinek s nitkami na bázi srostlými a přirostlými k okvětí. Semeník samičích květů je srostlý ze 3 plodolistů a obsahuje celkem 3 vajíčka. Plody jsou oranžové až černé, červené nebo hnědé peckovice kulovitého, elipsoidního nebo hruškovitého tvaru, s vytrvalým ztlustlým okvětím a zbytky blizen. Dužnina (mezokarp) je tenká a dužnatá, pecka (endokarp) tenkostěnná. Semena obsahují homogenní endosperm.^[1]^[2]

Útvar z bází listů na vrcholu kmene Hyophorbe indica
List Hyophorbe verschaffeltii
Květenství Hyophorbe vaughanii

Poslední žijící exemplář *Hyophorbe amaricaulis* v botanické zahradě na Mauriciu

Rozšíření a ohrožení

Rod zahrnuje 5 druhů a je endemicky rozšířen výhradně na souostroví Maskarény východně od Madagaskaru, konkrétně na ostrovech Mauricius (Hyophorbe amaricaulis, H. lagenicaulis, H. vaughanii), Réunion (Hyophorbe indica) a Rodrigues (Hyophorbe verschaffeltii).^[1] V minulosti zde tyto palmy tvořily charakteristický vegetační pokryv horských hřbetů a údolí na vulkanických podkladech v nadmořských výškách do 700 metrů. Hyophorbe verschaffeltii roste na vápenci. V současnosti náležejí všechny druhy mezi kriticky ohrožené rostliny a některé se ocitly na samém pokraji vyhynutí. Druh Hyophorbe amaricaulis dožívá v posledním exempláři v areálu botanické zahrady v Curepipe na Mauriciu. Pokusy o jeho rozmnožení byly neúspěšné. Druh Hyophorbe vaughanii je znám pouze ve třech divoce rostoucích exemplářích. Z nich byla sebrána klíčivá semena a rozpěstované rostliny byly v rámci záchranného programu vysazeny na původní stanoviště. Hyoforbe lahvicovitá se dochovala pouze v několika exemplářích na skalnatém ostrůvku Île Ronde poblíž Mauriciu. Obdobně kritická situace je i u populací ostatních druhů.^[1]^[3]

Ekologické interakce

Samoopylení je zabráněno tím, že prašníky uvolňují pyl před dozráním blizen (protandrie).^[2] Na hyoforbe se na Maskarénách živí mandelinkovití brouci Brontispa limbata, pěstované rostliny vyhledává v asijsko-pacifickém regionu příbuzný druh B. longissima. V Jižní Americe je občas využívají jako živnou rostlinu také housenky polyfágního babočkovitého motýla Brassolis sophorae. Napadají je rovněž někteří nosatci, v Americe Metamasius hemipterus, v Asii a Austrálii Rhabdoscelus obscurus.^[4]^[2] Plody Hyophorbe vaughanii vyhledávají jako potravu opice.^[2]

Housenka babočky Brassolis sophorae
Nosatec Metamasius hemipterus
Felsuma Phelsuma ornata mlsající nektar na květech hyoforbe lahvicovité

Taxonomie

Rod Hyophorbe je v rámci čeledi Arecaceae řazen do podčeledi Arecoideae a tribu Chamaedoreeae. Podle výsledků fylogenetických studií je monofyletický. Nejblíže příbuzné rody jsou Chamaedorea (102 druhů), Gaussia (4), Synechanthus (2) a Wendlandiella (1 druh), všechny rozšířené výhradně v tropické Americe.^[1]^[5] Některé druhy byly v minulosti oddělovány do samostatného rodu Mascarena.^[6]

Zástupci

hyoforbe lahvicovitá (Hyophorbe lagenicaulis)

Význam

Nejznámějším druhem je hyoforbe lahvicovitá, ceněná okrasná palma vysazovaná v tropech pro pohledný vzhled a neobvyklý kmen. Roste poměrně zvolna. Rostlina je vhodná pro exponovaná stanoviště a odolná vůči slaným větrům, zasolené půdě i suchu. Pěstuje se i jako kbelíková rostlina. Jako okrasná palma se vysazuje také Hyophorbe verschaffeltii. Oběma druhům vyhovuje podnebí s pravidelným obdobím sucha, slunné až polostinné stanoviště a propustná půda. Množí se výsevem semen, která vytvářejí i solitérní rostliny. Čerstvá semena klíčí asi 3 měsíce.^[2]^[7]^[6] Oba druhy poskytují také jedlé palmové zelí.^[2]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d DRANSFIELD, John et al. Genera palmarum. The Evolution and Classification of Palms. [s.l.]: International Palm Society, 2014. ISBN 978-1842461822. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f QUATTROCCHI, Umberto. CRC world dictionary of palms. [s.l.]: CRC Press, 2017. ISBN 978-1-4987-8283-8. (anglicky)
↑ OLDFIELD, Sara; LUSTY, Charlotte; MACKINVEN, Amy. The World List of Threatened Trees.. Cambridge, UK: World Conservation Press, 1998. ISBN 1-899628-10-X. (anglicky)
↑ HOWARD, F.W. et al. Insects on palms. [s.l.]: CABI Publishing, 2001. ISBN 0-85199-326-5. (anglicky)
↑ Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b JONES, David L. Palms of the World. Canberra: Reed Books, 1995. ISBN 0-7301-0420-6. (anglicky)
↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu hyoforbe na Wikimedia Commons
Taxon Hyophorbe ve Wikidruzích

[dransfield-1] DRANSFIELD, John et al. Genera palmarum. The Evolution and Classification of Palms. [s.l.]: International Palm Society, 2014. ISBN 978-1842461822. (anglicky)

[quatrpalms-2] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f QUATTROCCHI, Umberto. CRC world dictionary of palms. [s.l.]: CRC Press, 2017. ISBN 978-1-4987-8283-8. (anglicky)

[oldfield-3] OLDFIELD, Sara; LUSTY, Charlotte; MACKINVEN, Amy. The World List of Threatened Trees.. Cambridge, UK: World Conservation Press, 1998. ISBN 1-899628-10-X. (anglicky)

[howard-4] HOWARD, F.W. et al. Insects on palms. [s.l.]: CABI Publishing, 2001. ISBN 0-85199-326-5. (anglicky)

[pwo-5] Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)

[palms-6] JONES, David L. Palms of the World. Canberra: Reed Books, 1995. ISBN 0-7301-0420-6. (anglicky)

[tropflpl-7] LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-585-3. (anglicky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]