Hydroxid olovnatý
| Hydroxid olovnatý | |
|---|---|
 Vzhled hydroxidu olovnatého | |
| Obecné | |
| Systematický název | Hydroxid olovnatý |
| Anglický název | Lead(II) hydroxide lead hydroxide plumbous hydroxide |
| Německý název | Blei(II)-hydroxid |
| Sumární vzorec | Pb(OH)2 |
| Vzhled | bílý amorfní prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1319-46-6 |
| SMILES | [OH-].[OH-].[Pb+2] |
| InChI | InChI=1S/2H2O.Pb/h2*1H2;/q;;+2/p-2 1/2H2O.Pb/h2*1H2;/q;;+2/p-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 241,21 g/mol |
| Teplota tání | 135 °C (rozklad) |
| Hustota | 7,410 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | 1,55 g/100 ml (20 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v zředěných kyselinách a zásadách nerozpustný v acetonu a kyselině octové |
| Součin rozpustnosti | 1,42×10−20 |
| Bezpečnost | |
 Toxický (T) | |
| R-věty | R25 |
| S-věty | S1/2, S20/21, S29/56, S45 |
| NFPA 704 |  0
2
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hydroxid olovnatý je anorganická sloučenina se vzorcem Pb(OH)2, patřící mezi hydroxidy. Jako ostatní rozpustné sloučeniny olova je toxický. Ačkoli se vyskytuje jako v podstatě jednoduchá sloučenina, není jisté, jestli je v pevném skupenství stabilní.[1]
V praxi se tam, kde by se měl vyskytovat hydroxid olovnatý, setkáváme se zásaditým uhličitanem olovnatým (PbCO3·2Pb(OH)2) nebo oxidem olovnatým (PbO). V minulosti toto bylo předmětem velkého zmatku.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Když se přidá hydroxid alkalického kovu do roztoku olovnaté soli, vzniká hydrátovaný oxid olovnatý PbO·xH2O (kde x je menší než 1).
Opatrnou hydrolýzou octanu olovnatého vzniká krystalický produkt se vzorcem 6 PbO·2 H2O = Pb6O4(OH)4.[2]
Reakce
[editovat | editovat zdroj]V roztoku je hydroxid olovnatý poněkud slabou zásadou, vytváří olovnatý kationt Pb2+. Tento kationt hydrolyzuje na Pb(OH)+, Pb(OH)2(aq), Pb(OH)3− a další iont, jako například Pb4(OH)44+, Pb3(OH)42+ a Pb6O(OH)64+.[2].
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lead(II) hydroxide na anglické Wikipedii.
- ↑ G. Todd and E. Parry. Character of Lead Hydroxide and Basic Lead Carbonate. Nature. 1964, s. 386–387. DOI 10.1038/202386a0.
- ↑ a b Von Egon Wiberg, Nils Wiberg, Arnold Frederick Holleman, "Inorganic Chemistry", Academic Press, 2001 (Google books).
