Hydroxid lithný
| Hydroxid lithný | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Hydroxid lithný |
| Anglický název | Lithium hydroxide |
| Německý název | Lithiumhydroxid |
| Sumární vzorec | LiOH |
| Vzhled | bílý prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1310-65-2 1310-66-3 (monohydrát) |
| PubChem | 3939 |
| ChEBI | 33979 |
| UN kód | 2680 |
| Číslo RTECS | OJ6307070 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 23,948 g/mol |
| Teplota tání | 450 °C |
| Teplota varu | 924 °C (rozklad) |
| Hustota | 1,46 g/cm3 (20 °C) |
| Index lomu | nDa= 1,464 (20 °C) nDc= 1,452 (20 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | 12,7 g/100 g (0 °C) 12,8 g/100 g (20 °C) 12,9 g/100 g (25 C) 13,0 g/100 g (40 °C) 13,8 g/100 g (60 °C) 15,3 g/100 g (80 °C) 17,5 g/100 g (100 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol ethanol (málo) glycerol |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | čtverečná |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −487,2 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 432,5 J/g |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | −983,9 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 42,80 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −442,2 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 2,070 3 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS05  GHS06 Nebezpečí[1] | |
| R-věty | R20/22, R34 |
| S-věty | S9, S20, S26, S36/37/39, S45, S60 |
| NFPA 704 |  0
3
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hydroxid lithný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem LiOH. Jedná se o silnou zásadu, podobně jako v případě ostatních hydroxidů alkalických kovů a kovů alkalických zemin, například hydroxidu sodného nebo draselného. Má podobu bílých hygroskopických krystalů. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v ethanolu. Prodává se jako bezvodý nebo jako monohydrát.
Použití
[editovat | editovat zdroj]Hydroxid lithný se používá k odstraňování oxidu uhličitého ze vzduchu nebo jiných plynů. Využívá se také jako médium pro přenos tepla, jako elektrolyt v bateriích a jako katalyzátor pro polymeraci. Využívá se i při výrobě keramických materiálů a sloučenin lithia, zejména stearátu lithného (používaného do plastických maziv díky jeho odolnosti vůči vodě a vysokým i nízkým teplotám). Hydroxid lithný izotopicky obohacený o 7Li se používá pro alkalizaci chladicího média v tlakových vodou chlazených jaderných reaktorech (zvyšuje odolnost proti korozi).
Výroba
[editovat | editovat zdroj]Hydroxid lithný se vyrábí rozpouštěním lithia nebo oxidu lithného ve vodě. Reakce probíhají takto:
- 2 Li + 2 H2O → 2 LiOH + H2
- Li2O + H2O → 2 LiOH
LiOH(aq) je silná zásada.
Protože lithium rychle (avšak ne bouřlivě) reaguje s vodou, je třeba lithiové baterie chránit před kontaktem s vodou.
Průmyslově se hydroxid lithný vyrábí metatetickou reakcí mezi uhličitanem lithným a hydroxidem vápenatým:
- Li2CO3 + Ca(OH)2 → 2LiOH + CaCO3
Reakce
[editovat | editovat zdroj]Hydroxid lithný se používá v systémech pro čištění vzduchu v kosmických lodích (kanystry s hydroxidem lithným v měsíčním modulu a ve velitelském modulu umožnily přežití astronautů v lodi Apollo 13), ponorkách a dýchacích přístrojích, kde odstraňují vydechovaný oxid uhličitý a vodu:[2]
- 2 LiOH·H2O + CO2 → Li2CO3 + 3 H2O
Nebo:
- 2LiOH + CO2 → Li2CO3 + H2O
Ve druhém případě se využívá bezvodý hydroxid lithný. Tato volba bývá preferována protože bezvodá látka má menší hmotnost a při reakci vzniká méně vody. Jeden gram bezvodého hydroxidu lithného odstraní 450 cm3 plynného oxidu uhličitého. Monohydrát ztrácí svou vodu při teplotě 100–110 °C.
Při reakci plynného fluorovodíku (např. z odpadních plynů při výrobě hliníku) s hydroxidem lithným vzniká fluorid lithný:
LiOH(aq) + HF → LiF + H2O.
Fluorid lithný je zásaditá sloučenina.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lithium hydroxide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Lithium hydroxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JAUNSEN, JR. The Behavior and Capabilities of Lithium Hydroxide Carbon Dioxide Scrubbers in a Deep Sea Environment. US Naval Academy Technical Report. 1989, roč. USNA-TSPR-157. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-24. Archivováno 24. 8. 2009 na Wayback Machine.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hydroxid lithný na Wikimedia Commons
