Hvozdík sivý
 Hvozdík sivý | |
|---|---|
 Kvetoucí hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus 'Tiny Rubies') | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | hvozdíkovité (Caryophyllaceae) |
| Tribus | Caryophylleae |
| Rod | hvozdík (Dianthus) |
| Binomické jméno | |
| Dianthus gratianopolitanus Vill., 1789 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus) je vytrvalá, trsnatá, polštářovitá rostlina, která je nejvíce zdobná v době květu, kdy vystavuje na obdiv své světle až tmavě růžové květy. Je v Česku sice původní druh, avšak v přírodě se vyskytuje se pouze řídce a je považován za bylinu ohroženou vymizením.
Vědecké druhové jméno gratianopolitanus odkazuje na starořímské pojmenování „Gratianopolis“ současného východofrancouzského města Grenoble.[1][2][3][4]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Je rozšířen ostrůvkovitě z Velké Británie přes Belgii, Francii, Švýcarsko, Německo, Česko, Slovensko a Polsko až po Ukrajinu. V České republice roste hvozdík sivý výhradně v Čechách, na Moravě nikoliv. Vyskytoval se u Moravského Krumlova, ovšem v polovině 20. století tam vyhynul. V Čechách se bylina dosud vyskytuje např. v přírodní památce Modřanská rokle a v přírodních rezervacích Prokopské údolí a Zvolská homole. Mimo těchto vyjmenovaných středočeských stanovišť vzácně roste na omezeném počtu míst v Českém středohoří, Doupovské pahorkatině, Českém krasu, ve středním Povltaví a středním Polabí.[1][2][4][5]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Jeho domovinou jsou teplejší oblasti se suchými, humózními, neutrálními až zásaditými půdami, které nemusí být hluboké a nacházejí se na různých geologických podložích. Většinou se objevuje na suchých trávnících na skalách a skalnatých svazích, ve skalních štěrbinách, na půdách skeletových a na minerály bohatých. Hemikryptofyt vyskytující se hlavně na výslunných stanovištích, snáší však i částečné zastíněné skalní partie. Kvete obvykle v květnu a červnu. Počet chromozomů se uvádí 2n = 90, méně častěji 2n = 60 a stupeň ploidie x = 6 nebo x = 4. Rostlina se v zahradnictví rozmnožuje předpěstováním semenáčů z výsevu nebo rozdělením větších trsů. Při déletrvajícím dotyku s rostlinou může u choulostivé osoby nastat alergická reakce následkem obsažených triterpenoidních saponinů.[2][4][6][7]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vytrvalá, řídce až hustě trsnatá, polštářovitá bylina se vzpřímenými, lysými, sivě zelenými, 5 až 15 cm vysokými lodyhami, která vyrůstá ze silného kořene s plazivým, větvícím se oddenkem. Lodyha je krátce vystoupavá nebo přímá, na průřezu oblá či tupě hranatá, mívá tři až šest lodyžních článků s nevýraznými uzlinami a u báze krátce dřevnatí. Z dvoumilimetrových pochev na lodyze vyrůstají stálezelené čárkovité listy asi 2 mm široké, na vrcholu špičaté a kratší než lodyžní článek. Lodyha je zakončená jedním, zřídkakdy dvěma či třemi květy ve vidlanu.
Oboupohlavný, vonný květ má čtyři eliptické či vejčité podkališní listence (tzv. kalíšek), z nichž vnitřní jsou zašpičatělé a slabě fialově naběhlé. Kalich je trubkovitý, pětizubý, hustě žilnatý, zelený a fialově naběhlý. Koruna má pět obvejčitých lístků, u báze klínovitě zúžených, nepravidelně jednoduše či dvojitě zubatých, 10 až 15 mm dlouhých, červených nebo růžových a s nehtem v délce kalichu. V květu je deset tyčinek s prašníky a jednopouzdrý semeník se dvěma čnělkami s bliznami. Květy opyluje hmyz.
Plod je vejčitá, hnědá, jednopouzdrá tobolka asi o třetinu delší než kalich a otvírá se čtyřmi zuby. Obsahuje tmavě hnědá, asi 2,5 mm velká, vejčitá semena s oboustranně vyniklým středním žebrem.[1][2][3][4][6][8][9]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Hvozdík sivý je v české krajině poměrně vzácný a vyskytuje se jen na omezeném počtu míst. Jako skalní rostlina je ohrožován přímým ničením stanovišť plynoucím z vlastní činnosti lomů, nestabilními místy, sesuvy půdy nebo zarůstáním expanzivními rostlinami.
Proto je v „Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky z roku 2017“, stejně jako ve Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb., zařazen mezi silně ohrožené druhy (C2r, §2).[1][8][10][11]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Hvozdík sivý se často pěstuje jako skalnička, je na půdu a údržbu nenáročný. Snese středoevropské klima, ale pro dobrý růst a kvetení potřebuje průběžně vlhkou, mírně zásaditou a poněkud hrubozrnnou hlínu, která zaručí dokonalé odvodnění; v trvale vlhké půdě obvykle zimu nepřežije. Snáší teplo a příležitostné epizody sucha lépe, než ostatní druhy hvozdíků.
Vytváří trsy s četnými, voňavými květy, které jsou také vhodné na různé obruby záhonů s nízkými rostlinami. Mimo kvetení vytváří rostlina po celé vegetační období atraktivní rozložitý polštář modrošedých až šedozelených listů. Byl vyšlechtěn velký počet kultivarů lišících se velikosti rostlin i tvarem a zbarvením květů.[1][2][8]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Kultivar 'Baths Pink' -
Kultivar 'la Bourboule' -
Kultivar 'Red beauty' -
Kultivar 'Dinetta'
_-_Flickr_-_Andy_Morffew.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e RAK, Lubomír. BOTANY.cz: Dianthus gratianopolitanus [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2007-07-07 [cit. 2021-10-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Dianthus gratianopolitanus, s. 207–208.
- ↑ a b CIBULKA, Radim. Hvozdík sivý [online]. Salvia – ekologický institut, z. s., Praha 8, rev. 20.11.2018 [cit. 2021-10-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d GOLIAŠOVÁ, Kornélia; MICHALKOVÁ, Eleonóra. Flóra Slovenska VI/3 [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 2012 [cit. 2021-10-21]. Kapitola Dianthus gratianopolitanus. ISBN 978-80-224-1232-2. (slovensky)
- ↑ POWO: Dianthus gratianopolitanus [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2021 [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Dianthus gratianopolitanus [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2021 [cit. 2021-10-21]. Dostupné online.
- ↑ Plant Finder: Dianthus gratianopolitanus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c KUŤKOVÁ, Tatiana. Hvozdík sivý [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice [cit. 2021-10-21]. Dostupné online.
- ↑ Dianthus gratianopolitanus [online]. NC State University, Raleigh, NC, USA [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2021-10-21]. Dostupné online.
- ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2021-10-21]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu hvozdík sivý na Wikimedia Commons 
Taxon Dianthus gratianopolitanus ve Wikidruzích
