Husův sbor (Vinohrady)
| Husův sbor na Vinohradech | |
|---|---|
 Husův sbor na Vinohradech | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Praha 10 |
| Čtvrť | Vinohrady |
| Souřadnice | 50°4′27,48″ s. š., 14°26′56,04″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | československá husitská |
| Současný majitel | Náboženská obec Církve československé husitské v Praze 10 - Vinohrady |
| Zasvěcení | Jan Hus |
| Datum posvěcení | 1. října 1933 |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Pavel Janák, Jiří Jakub |
| Stavební sloh | konstruktivismus |
| Typ stavby | moderna |
| Výstavba | 1931–1933 |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | cihelné zdivo |
| Další informace | |
| Ulice | Dykova |
| Oficiální web | http://www.hs-vinohrady.cz/ |
| Kód památky | 40757/1-1666 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Husův sbor na Vinohradech je modlitebna Československé církve husitské na nároží Dykovy ulice a ulice U vodárny v Praze 10 na Vinohradech, u Bezručových sadů, poblíž Základní školy Kladské a Velvyslanectví Lotyšské republiky. Objekt byl postaven v letech 1930–1935 podle návrhu architekta Pavla Janáka v konstruktivistickém stylu. Stavitel se inspiroval evangelickými studiemi kostelů německého architekta Otty Bartninga, hlavně projektem proskleného kostela na výstavě Pressa v Kolíně nad Rýnem z roku 1928.[1] Třídílná stavba se skládá z vlastní modlitebny, obytného domu a věže. Vnitřkem skeletové železobetonové věže bez obvodového pláště vede točité schodiště. Vrchol věže je ozdoben husitským kalichem. Obytný objekt je pětiposchoďový, má plochou střechu a hladká průčelí. Součástí komplexu je i kolumbárium, které vzniklo v roce 1938 přestavbou z divadelního sálu podle návrhu arch. Jiřího Jakuba. V roce 1947 bylo ke kolumbáriu přistavěno druhé patro.
Objekt stojí v Městské památkové zóně Vinohrady, Žižkov, Vršovice.
Historie a charakter stavby
[editovat | editovat zdroj]
Vinohradská obec CČS zakoupila v roce 1925 pro stavbu sboru parcelu v blízkosti bývalé vodárny. Ještě před tím byly vytvořeny dva ideové návrhy Husova sboru na Vinohradech arch. Hanušem Hladíkem a arch. Tomášem Šaškem. Velmi pokrokové radě starších, vedené farářem Šimšíkem, se však žádný z návrhů nezdál pro jejich záměry vyhovující, a proto zadala (bez veřejné soutěže) projekt stavby přímo arch. Pavlu Janákovi. První návrh vypracovaný arch. Janákem v roce 1929 ještě nepočítal s obytným traktem a věž (zvonice) měla kruhový půdorys. Rada starších byla s prvním návrhem plně spokojena, ale Státní regulační komise jej zamítla s tím, že samostatně stojící sbor by narušoval kontinuitu stávající uliční zástavby. Druhý návrh, předložený arch. Janákem v roce 1931, s připojeným činžovním domem[p 1] a čtyřbokou šestipatrovou věží byl již bez větších změn realizován.
Symbolický základní kámen byl položen 26. října 1930[2], ale stavební práce započaly až o 14 měsíců později 1. července 1932. Stavbu provedla firma Bohumila Belady formou dozdívaného železobetonového skeletu a 1. října 1933 proběhlo slavnostní vysvěcení a první bohoslužba.[3] Ze stavebního hlediska tvoří Husův sbor na Vinohradech tři provozní jednotky: modlitebna, věž (zvonice) a obytný dům, spojené v jeden funkční celek. Pod modlitebnou, ve sníženém přízemí se nacházel divadelní sál, který byl podle návrhu arch. Jiřího Jakuba přestavěn v roce 1938 na kolumbárium.[p 2][4] Z důvodů nedostatečné kapacity bylo ke kolumbáriu v roce 1947 přistaveno další patro, jehož střecha tvoří terasu. Na terasu vedou dvě schodiště a je zde vchod do předsíně modlitebny. Při návrhu modlitebny použil arch. Janák tři netradiční nápady, kterými jsou:
- Příčná dispozice modlitebny, myšlenka, kterou autor převzal od svých předchůdců – architektů Otto Wagnera a Josipa Plečnika.
- Sál připomínající amfiteátr se svažuje se směrem k mírně vyvýšenému presbyteriu, což umožňuje dobře vidět na kazatele z kteréhokoli místa v síni.
- Horní „shedové“ osvětlení, používané hlavně v industriální architektuře.
Pětipatrový obytný dvojdům s kancelářemi farního úřadu a nájemními byty má ve stylu funkcionalismu hladká průčelí, vodorovně koncipovaná okna, prosklené plochy schodišť a rovnou střechu.
Nejvýraznějším prvkem celého komplexu je bezesporu 34,5 m vysoká šestipatrová věž zbudovaná v konstruktivistickém slohu. Původně byla zamýšlena jako zvonice, kdy v každém z posledních tří pater měl být umístěn jeden zvon. Tvoří ji čtyři nárožní pilíře bez vnitřní výplně a zděný přízemek, kde měl být umístěn památník padlým z 1. světové války. Pro nedostatek finančních prostředků však tento záměr nebyl realizován. Do poloviny věže vede vnitřkem točité litinové schodiště, další patra jsou přístupná pouze po speciálně upravených žebřících. Na vrcholu věže je umístěn 2,35 m vysoký měděný kalich, vážící 700 kg. Věž se stala dominantou okolní zástavby upozorňující na existenci kostela husitské církve v této lokalitě.
.jpg)
Od roku 1964 je objekt Husova sboru zapsán v seznamu kulturních památek České republiky.[5][6] Poslední rekonstrukční práce probíhaly po etapách od roku 1999 do roku 2006 podle projektu architektonického atelieru MCA. V roce 2011 byly do věže umístěny tři nové zvony, a tak byl naplněn původní záměr autora projektu.
Vnitřní výzdoba
[editovat | editovat zdroj]Vnitřní umělecká výzdoba prostor kostela je dílem sochaře Jana Znoje a tvoří ji 2,60 m vysoká plastika Ježíše Krista v čele kněžiště. Po stranách jsou reliéfy starozákonních proroků Mojžíše, Ámose, Izajáše a Jeremjáše, ve druhé skupině jsou Cyril s Metodějem, Jan Hus, Jan Amos Komenský a první patriarcha ČCS(H) Karel Farský. Reliéfy jsou vyrobeny z kolorované pálené hlíny a svým naturalistickým pojetím vystihují charakter husitské víry. Obě stěny s plastikami jsou dotvořeny citáty zobrazených postav křesťanské víry.[3] V předsálí byly (do května 2022) tři sádrové reliéfy a jedna soška Jana Blahoslava, dílo sochaře Františka Bílka. Schodiště kolumbária zdobí Poslední soud od akademického sochaře Jaroslava Horejce. V kolumbáriu je na stěně umístěna freska Cesta ke světlu, znázorňující převoz očištěných duší přes moře zapomnění, od ak. malíře Františka Jakuba, otce architekta Jiřího Jakuba. Unikátem kostela jsou starobylé pětimanuálobé píšťalové varhany od firmy „Bratří Riegrové z Krnova“, které byly opraveny v roce 1987.
Rozhlasové studio
[editovat | editovat zdroj]
_02.jpg)
Během Pražského povstání v roce 1945 fungovalo v objektu Husova sboru náhradní rozhlasové studio, které ve dnech 7.– 9. května vysílalo zprávy a volání o pomoc povstání. Potřebná aparatura byla na místě zanechána v dubnu 1945 po vysílání varhanního koncertu, další technika se z českého rozhlasu převezla tajně v noci 6. května 1945. Akci zorganizovali rozhlasový technik Verner a hlasatel Zdeněk Mančal s pomoci faráře Arnošta Šimšíka.
Když byla během bojů o Český rozhlas budova rozhlasu zasažena bombou, přesunulo se vysílání do objektu Husova sboru.[7][8][9] Květnové události roku 1945 připomíná památník a pamětní deska na severní stěně stavby.[10]
Činnost sboru
[editovat | editovat zdroj]Kromě pravidelných bohoslužeb (včetně studentských[11]) se v kostele konají koncerty, výstavy a přednášky. Je zde provozován Klub otevřených dveří s jazykovými kurzy, probíhá náboženská výchova dětí a mládeže, biblické hodiny pro dospělé a různé charitativní akce, např. sběr šatstva pro diakonii aj.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Slavné stavby Prahy 10. Praha: FOIBOS 220 s. ISBN 9788087073162, ISBN 8087073169. OCLC 613212357
- ↑ BALÁČEK, Jan; BAMBAS, Josef; BARTOŠ, Ladislav. Jan Hus v památkách Prahy. Praha: Národní památkový ústav, 2015. ISBN 978-80-87220-15-3. S. 81.
- ↑ a b VOJTÍŠEK, Zdeněk. Kostel skutečně československý. Náboženský infoservis [online]. 2023-10-09 [cit. 2023-10-09]. Dostupné online.
- ↑ KUDYN, Milan. Husovy sbory v Čechách a na Moravě. Architektura 1920 - 1940. Olomouc, 2008 [cit. 2017-3-13]. diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Rostislav Švácha. s. 64–72. Dostupné online.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-06-12]. Identifikátor záznamu 152838 : sbor Husův. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Vyhledání dokumentů. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Historie sboru - Církev československá husitská Vinohrady. www.hs-vinohrady.cz [online]. 2016-09-29 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ ŠUSTOVÁ, Jana. Během Pražského povstání se rozhlasová hlasatelna na několik dní přesunula do Husova sboru na Vinohradech. Český rozhlas [online]. 2020-05-02 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 236.
- ↑ Pomník rozhlasového vysílání v květnu 1945 | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2022-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Popsal bych se jako introvertní asociál. Rozhovor s farářem Filipem Sedlákem : Náboženský infoservis, 23. 11. 2023
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: Victoria, 1995. ISBN 978-8-085-60584-6.
- HRUBEŠ, Josef; HRUBEŠOVÁ, Eva. Pražské domy vyprávějí ... III. Praha: Academia, 1999. ISBN 978-8-020-00123-8.
- VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004, heslo: Janák. ISBN 978-8-020-00969-2. S. 274.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Husův sbor na Vinohradech na Wikimedia Commons - Virtuální prohlídka z věže kostela Archivováno 8. 3. 2012 na Wayback Machine.
