Holubí maso
Holubí maso je maso pocházející z holuba domácího. Obvykle se zpracovává maso holoubat, které je považováno za pochoutku.[1]
Chov holubů pro maso je jejich původním užitkovým směrem. V minulosti byli holubi drženi na selských dvorech a holubník sloužil jako živá spižírna, zásoba masa pro neočekávané příležitosti a také jako cenný zdroj masa v době, kdy byl na statcích nedostatek potravin, tedy na jaře.[2] V dnešní době v malochovech význam chovu holubů pro maso upadá, holoubata v tržní síti jsou produkována na specializovaných farmách.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]
Holubí maso je světlé drůbeží maso. Maso holoubat je lehce stravitelné,[3] starší holubi mají maso tužší.[4] Má tmavou barvu s lehkou příchutí zvěřiny, mezi kterou se občas též zařazuje.[5] Na hrudi je svalovina světlejší, na končetinách a krku je tmavší.[4] Barva masa záleží také na stáří, pohlaví a výživě zabitého holuba.[4] Největší porce jsou prsa a stehna.[5] Díky svému složení je vhodné i při dietách, pro děti a rekonvalescenty.[5][3] V porovnání s jinými druhy masa obsahuje více tuku, tučnější je pouze maso vepřové, má proto vysokou energetickou hodnotu.[3]
Holoubata jsou jatečně zralá ve stáří 28-30 dní, kdy už jsou dorostlá, ale ještě neopustila hnízdo.[6] Za holoubě se obecně považuje maso holuba mladšího než 7 týdnů.[4]
Průměrný obsah látek a minerálů
[editovat | editovat zdroj]Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných ve holubím mase (syrové jatečně upravené holoubě s kůží).[7]
| Složka | Jednotka | Průměrný obsah | Prvek (mg/100 g) | Průměrný obsah | Složka (mg/100g) | Průměrný obsah |
|---|---|---|---|---|---|---|
| voda | g/100 g | 56,60 | Na | 54 | vitamin C | 5,2 |
| bílkoviny | g/100 g | 18,47 | K | 199 | vitamin D | 0,5 |
| tuky | g/100 g | 23,80 | Ca | 12 | vitamin E | 0,05 |
| cukry | g/100 g | 0 | Mg | 22 | vitamin B6 | 0,410 |
| celkový dusík | g/100 g | 3,49 | P | 248 | vitamin B12 | 0,004 |
| vláknina | g/100 g | 0 | Fe | 3,54 | karoten | stopy |
| mastné kyseliny | g/100 g | 21,22 | Cu | 0,437 | thiamin | 0,212 |
| cholesterol | mg/100 g | 95 | Zn | 2,2 | riboflavin | 0,224 |
| Se | mg/100 g | 0,013 | I | 0,005 | niacin | 6,046 |
| energie | kcal/100 g | 294 | Mn | 0,019 | Cl | 51 |
Výroba holubího masa
[editovat | editovat zdroj]V malochovech se ke kuchyňskému zpracování využívají jak holoubata, tak starší brakovaní holubi. Holoubata v tržní síti jsou holubí brojleři ze specializovaných farem. V intenzivním chovu se využívají plemena vyšlechtěná na co největší velikost a plodnost a jejich užitkoví kříženci. Holubi jsou chování v halách s voliérami či v uzavřených halách na hluboké podestýlce nebo v celodrátěných klecích.[6] Reprodukční cyklus trvá celý rok, jeden pár holubů odchová 14-20 holoubat za rok[8] při spotřebě 50-55 kg krmiva. Spotřeba krmiva na jeden kilogram přírůstku živé hmotnosti je 1,88 kg, holoubata se porážejí 28. den věku při živé hmotnosti 600-700 g, jatečně upravené holoubě má 400-500 g.[9]
Největším producentem holubího masa jsou Spojené státy, státy jihovýchodní Evropy a Maďarsko.
Příprava
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Holoubata se nejčastěji upravují vcelku jako pečená holoubata či holoubata nadívaná. Starší holubi mají tužší maso, před tepelnou úpravou se nakládají do kyselého nálevu nebo se z nich vaří holubí vývar.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Zabíjení a úprava holubů, s. 183–184.
- ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 179
- ↑ a b c BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 332 s. Kapitola Zabíjení holubů, s. 253.
- ↑ a b c d BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s. Kapitola Produkty chovu holubů, s. 286.
- ↑ a b c BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. Kapitola Produkty, s. 78–79.
- ↑ a b HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 181
- ↑ Nutrient data for 05160, Squab, (pigeon), meat and skin, raw [online]. United States Department of Agriculture [cit. 2013-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-12. (anglicky)
- ↑ HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. str. 186
- ↑ Perspektivní aviární typy [online]. Mendelova Univerzita v Brně [cit. 2013-06-20]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BUREŠ, Jan; ZAVADIL, Rostislav. Příručka chovatele holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1974. 322 s.
- BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77.
- BUREŠ, Jan. Chov holubů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1965. 338 s.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
- HRUBÁ, Marie. Kuchařka naší vesnice. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1977. 749 s. 07-084-77.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu holubí maso na Wikimedia Commons
