Přeskočit na obsah

Hoko proměnlivý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHoko proměnlivý
alternativní popis obrázku chybí
Samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďhokovití (Cracidae)
Rodhoko (Crax)
Binomické jméno
Crax rubra
Linné, 1758
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hoko proměnlivý (Crax rubra) je druh ptáka z čeledi hokovití (Cracidae) a rodu Crax. Popsal jej Carl Linné roku 1758. Dělí se na dva poddruhy: C. r. griscomi a C. r. rubra.[2] Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody je hodnocen jako zranitelný. Jedná se o nejčastěji chovaného hoka v zajetí.[3]

Hoko proměnlivý je ptákem neotropické oblasti, obývá především Střední Ameriku a severozápad Jižní Ameriky.[4] Poddruh C. r. rubra obývá oblast od východu Mexika přes země Střední Ameriky až do Kolumbie, zřídka do Ekvádoru. C. r. griscomi obývá pouze ostrov Cozumel blízko Mexika.[5] Přirozeným stanovištěm jsou tropické deštné lesy, někdy též mangrovníkové porosty a sezónně suché lesy, a to až do nadmořské výšky 1 900 m n. m. Většinou však tento pták žije v nížinatých oblastech.[4]

Samec (vpravo) a samice (vlevo)

Hoko proměnlivý je velký pták, jenž může v případě samců dosahovat výšky až 93 cm a vážit 4,3–4,8 kg.[5] Tělo na délku může měřit až 1 m, výrazný je taktéž ocas. Zbarvení peří je u samců mimo bílého břicha a žlutého zobáku černé, samice mohou mít vícero barev, jsou buď černé nebo kaštanově zbarvené[6] a mají bílý krk a hlavu. Velcí samci mimo to vlastní velkou chocholku z peří.[3]

Hoko proměnlivý žije v párech nebo malých skupinkách vedených samcem, který zároveň varuje ostatní v případě nebezpečí. Ptáci společně komunikují hlubokými zvuky, které připomínají chrochtání. Potravu hledají na zemi, živí se především plody, semeny a někdy rovněž drobnými živočichy, a to bezobratlými i obratlovci. Podobně jako drůbež v případě nebezpečí většinou neodletí, ale utečou pryč.[5] Samice klade mezi březnem a květnem vždy 2 vejce do hnízda složeného z větví a listí, které leží ve výšce 3 až 6 m.[3] Mláďata se rychle vyvíjejí a již po 20 dnech jsou schopna letu.[5]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) je hoko proměnlivý veden jako zranitelný druh. V důsledku lovu a ztráty stanovišť jeho populace značně poklesly a celková velikost populace je odhadována na 6 700–40 000 dospělých jedinců.[4] Na ostrově Cozumel žije podle výzkumu v letech 1994 až 1995 odhadem asi 300 jedinců.[7] Odlesňování vlhkých a listnatých tropických lesů představuje hlavní hrozbu a vede k fragmentaci jednotlivých populací, jakož i zpřístupňování lesních oblastí lidem. Hoko proměnlivý je velký druh ptáka a má chutné maso, z tohoto důvodu je často pronásledováván lovci a pytláky. Komerční lov může vést až k vybití lokálních populací. V mnoha zemích jeho výskytu spadá mezi chráněné druhy,[5] ale v Belize je lov považován za legální.[4]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. POŘÍZ, Jindřich. hoko proměnlivý [online]. biolib.cz [cit. 2016-06-20]. Dostupné online. 
  3. a b c BEJČEK, Vladimír; ŠŤASTNÝ, Karel; VERHOEF, Esther. Ptáci - velký obrazový průvodce. Překlad Martina Vojtová. 1. vyd. Praha: Rebo, 2009. 599 s. ISBN 978-80-255-0286-0. Kapitola Hrabaví a hoacinové, s. 108. 
  4. a b c d Crax rubra (Great Curassow). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2020-05-03]. Dostupné online. 
  5. a b c d e Great curassow videos, photos and facts - Crax rubra. ARKive [online]. [cit. 2016-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-06-14. (anglicky) 
  6. Great Curassow (Crax rubra) [online]. Rainforest Alliance [cit. 2016-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-01. 
  7. MARTÍNEZ-MORALES, Miguel Angel. Conservation Status and Habitat Preferences of the Cozumel Curassow. The Condor. 1999-01-01, roč. 101, čís. 1, s. 14–20. Dostupné online [cit. 2016-06-20]. DOI 10.2307/1370441. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]