Hippopotamus antiquus

Hippopotamus antiquus; Stratigrafický výskyt: raný pleistocén až střední pleistocén
	Kostra Hippopotamus antiquus, Museo di Storia Naturale di Firenze, Florencie
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	sudokopytníci (Artiodactyla);
Podřád	nepřežvýkaví (Nonruminantia);
Čeleď	hrochovití (Hippopotamidae);
Rod	hroch (Hippopotamus);
Binomické jméno
	Hippopotamus antiquus; Desmarest, 1822
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hippopotamus antiquus je druh vyhynulého hrocha, který žil v Evropě v raném až středním pleistocénu a vyhynul před tím, než nastala poslední doba ledová. Někteří vědci jej považovali za poddruh hrocha obojživelného (Hippopotamus amphibius) a používali pro něj název Hippopotamus amphibius antiquus.^[1] Mladší autoři jej považují za samostatný druh.^[2]

Chronologie

Nejstarší objevené pozůstatky Hippopotamus antiquus jsou z Itálie a pochází ze závěru raného pleistocénu z doby před přibližně 1,2 miliony let. Starší nález z Coste San Giacomo, u nějž je datování odhadováno do doby před 2 miliony lety, pochází z nejistého stratigrafického kontextu.

Pravděpodobně se H. antiquus objevil před 1,8 miliony let. Na počátku středního pleistocénu se hroch obojživelný rozšířil do Evropy, kde mohl vytvořit větší konkurenční tlak na původní druh H. antiquus. Oba druhy soupeřily jak o zdroj potravy, tak o stanoviště.^[3]

Někdy je však obtížné odlišit pozůstatky jednotlivých druhů, zejména u druhá H. major a Hippopotamus incognitus je často obtížné jednoznačné přiřazení nálezů k jednotlivým druhům.^[2] V Německu byly hroši nalezeni v oblasti Horního Rýna,^[4] ve Würzburgu v Dolních Frankách a v Untermaßfeldu v Durynsku.^[5] Po analýze všech nálezů byly s výhradami k druhu H. antiquus přiřazeny fosilie z dolnofranské oblasti.

Vědci také předpokládají, že Hippopotamus creutzburgi žijící na Krétě se vyvinul procesem ostrovního nanismu z H. antiquus.

Rozšíření

Hippopotamus antiquus obýval území od Pyrenejského poloostrova, přes Britské ostrovy a údolí Rhôny, k řece Rýn až do oblasti Řecka a Apeninského poloostrova.^[6]^[7]

Popis

Hippopotamus antiquus dosahoval průměrné hmotnosti 3200 kg a byl tak větší než dodnes žijící hroch obojživelný, ale menší než Hippopotamus major či Hippopotamus gorgops. Díky své velikost trávil většinu života ve vodě, čemuž měl anatomicky uzpůsobeno i své tělo. Oči měl posazeny výše a měl i kratší nohy než moderní hroši, které byly přizpůsobené k plavání. Jeho potrava se skládala především z vodních rostlin.^[8]

Fotogalerie

Lebka

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hippopotamus antiquus na anglické Wikipedii a Hippopotamus antiquus na německé Wikipedii.

↑ Kurten, Bjorn (1968). Pleistocene Mammals of Europe. London: Weidenfeld and Nicolson. s. 156.
↑ ^a ^b Martine Faure: Hippopotamus incognitus nov. sp., un hippopotame (Mammalia, Artiodactyla) du Pléistocène d'Europe occidentale. In: Geobios Volume 17, Teil 4, 1984, S. 427–437
↑ Petronio, C. (1995): Note on the taxonomy of Pleistocene hippopotamuses. Ibex 3: 53-55. Dostupné online
↑ Wighart von Koenigswald, M. Löscher: Jungpleistozäne Hippopotamus-Funde aus der Oberrhein-Ebene und ihre biogeographische Bedeutung. In: N. Jb. Geol. Paläont. Abh. 163/3, Stuttgart 1982, S. 331–348.
↑ Ralf-Dietrich Kahlke: Die unterpleistozäneil Hippopotamus-Reste von Untermaßfeld bei Meiningen - Ein Beitrag zur Forschungs-, Entwicklungs- und Verbreitungsgeschichte fossiler Hippepotamiden in Europa. (Dissertation an der Ernst-Moritz-Arndt-Universität) Greifswald 1987.
↑ van Kolfschoten, Th. (2000). "The Eemian mammal fauna of central Europe" (PDF). Netherlands Journal of Geosciences. 79 (2/3): 269–281. Dostupné online
↑ "150 Years of Neanderthal Discoveries; Early Europeans - Continuity & Discontinuity," ed. von Koenigswald, Wighart and Thomas Litt, TERRA NOSTRA 2006/2 University of Bonn Dostupné online
↑ ZELENKOVÁ, Zuzana Kodrlová. Prehistorický hroch byl obr, vážil více než tři tuny. Vědci našli jeho stoličku. Deník.cz. 2021-10-12. Dostupné online [cit. 2021-10-18].

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hippopotamus antiquus na Wikimedia Commons

[1] Kurten, Bjorn (1968). Pleistocene Mammals of Europe. London: Weidenfeld and Nicolson. s. 156.

[:0-2] Martine Faure: Hippopotamus incognitus nov. sp., un hippopotame (Mammalia, Artiodactyla) du Pléistocène d'Europe occidentale. In: Geobios Volume 17, Teil 4, 1984, S. 427–437

[3] Petronio, C. (1995): Note on the taxonomy of Pleistocene hippopotamuses. Ibex 3: 53-55. Dostupné online

[4] Wighart von Koenigswald, M. Löscher: Jungpleistozäne Hippopotamus-Funde aus der Oberrhein-Ebene und ihre biogeographische Bedeutung. In: N. Jb. Geol. Paläont. Abh. 163/3, Stuttgart 1982, S. 331–348.

[5] Ralf-Dietrich Kahlke: Die unterpleistozäneil Hippopotamus-Reste von Untermaßfeld bei Meiningen - Ein Beitrag zur Forschungs-, Entwicklungs- und Verbreitungsgeschichte fossiler Hippepotamiden in Europa. (Dissertation an der Ernst-Moritz-Arndt-Universität) Greifswald 1987.

[6] van Kolfschoten, Th. (2000). "The Eemian mammal fauna of central Europe" (PDF). Netherlands Journal of Geosciences. 79 (2/3): 269–281. Dostupné online

[7] "150 Years of Neanderthal Discoveries; Early Europeans - Continuity & Discontinuity," ed. von Koenigswald, Wighart and Thomas Litt, TERRA NOSTRA 2006/2 University of Bonn Dostupné online

[8] ZELENKOVÁ, Zuzana Kodrlová. Prehistorický hroch byl obr, vážil více než tři tuny. Vědci našli jeho stoličku. Deník.cz. 2021-10-12. Dostupné online [cit. 2021-10-18].

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]