Herbert Bareuther
| Herbert Bareuther | |
|---|---|
| Narození | 29. července 1914 Chebsko |
| Úmrtí | 30. dubna 1945 (ve věku 30 let) Pasewalk |
| Povolání | voják |
| Ocenění | Rytířský kříž Železného kříže Německý kříž ve zlatě |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Herbert Bareuther (29. července 1914 Aš – 30. dubna 1945 Pasewalk) byl Sudetský Němec, občan ČSR[1][kdy?], pilot Luftwaffe během druhé světové války a letecké stíhací eso. Má na kontě sestřelení celkem 55 nepřátelských letadel.[2][3] Všechna vítězství zaznamenal na Východní frontě.[2] Jedná se o jednoho z nejúspěšnějších válečných pilotů z Českých zemí, s druhým nejvyšším počtem sestřelů vůbec, po Heinrichu Krafftovi.
Jeho dědečkem byl dr. Ernst Bareuther, českoněmecký právník a politik, spoluzakladatel Bund der Deutschen in Böhmen (Spolek Němců v Čechách).
Život
[editovat | editovat zdroj]Bareuther se narodil 29. července 1914 v Aši v Egerlandu, tedy Chebsku do rodiny Sudetských Němců.
Počátkem roku 1939 vstoupil do Luftwaffe. Na jaře 1941 byl vyslán k Jagdgeschwader 51 v hodnosti Unteroffizier (podporučík). Svého prvního vítězství nad východní frontou dosáhl 22. června 1941, kdy sestřelil sovětský bombardér Iljušin Il-4. Do konce roku 1941 se mu povedlo sestřelit celkem devět nepřátelských letadel. Poté se zapojil do létajících blízká vzdušná podpora misí.
Bareuther také absolvoval dlouhé období instruktáže stíhacího pilota. V létě 1944 byl povýšen do hodnosti Leutnant. V půlce srpna 1944 už měl na svém kontě 44 sestřelů, drtivou většinu během služby u III./JG51[5]. Pak byl ale sám ve vzdušném boji nad Varšavou sestřelen. Zraněn se zachránil, ale na zemi byl zajat partyzány. Později byl však osvobozen německými jednotkami.[2] Tento údaj je ovšem některými badateli zpochybňován.[6]
V únoru 1945 se Bareuther vrátil do bojové služby v Luftwaffe a sloužil u IV./JG 3 na Východní frontě. Zatímco sloužil u této jednotky, dosáhl svých posledních jedenáct sestřelů.[2] 2. dubna byl Bareuther jmenován Staffelkapitän (velitel letky) 14. Sturmstaffel JG 3. Nastoupil po veliteli Leutnant Willym Ungerovi, který byl převeden jinam.[7]
Smrt
[editovat | editovat zdroj]30. dubna 1945 byl Bareuther zasažen sovětským flakem během podpory pozemních vojsk v oblasti Pasewalk v Prusku. Jeho letoun se zřítil a narazil do stromu; Bareuther havárii nepřežil.
Posmrtně mu byl udělen 5. května 1945 Ritterkreuz.[2]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Herbert Bareuther obdržel celkem tři ocenění:
- Ehrenpokal der Luftwaffe uděleno 15. února 1943[8]
- Německý kříž ve zlatě udělen 5. února 1944 jako Oberfeldwebel v 3./Jagdgeschwader 51[9]
- jako držitel Rytířského kříže Železného kříže je uveden v knize Ernsta Obermaiera Die Ritterkreuzträger der Luftwaffe Jagdflieger 1939–1945; publikace Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 Walthera-Peera Fellgiebela ani Die Ritterkreuzträger 1939–1945 Die Inhaber des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939 von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm Veita Scherzera toto vyznamenání nicméně neuvádějí.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herbert Bareuther na anglické Wikipedii.
- ↑ Občané Československa sloužící v Deutsche Luftwaffe. www.vrtulnik.cz [online]. [cit. 2024-07-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Herbert Bareuther. luftwaffe.cz [online]. [cit. 2024-07-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-04.
- ↑ WEAL, John. More Bf 109 Aces of the Russian Front. Aircraft of the Aces. vyd. Svazek 76. Oxford, UK: Osprey Publishing, 2007. ISBN 978-1-84603-177-9. S. 89.
- ↑ BRZKOVSKÝ, Marek. Gonzalo Hevia Alvarez-Quiñones. NV Military revue. 26. 4. 2014, roč. 2014, čís. 5, s. 4–6.
- ↑ BAREUTHER Herbert. www.cieldegloire.fr [online]. [cit. 2024-07-24]. Dostupné online.
- ↑ Leutnant Herbert Bareuther [Archive] - Luftwaffe and Allied Air Forces Discussion Forum. forum.12oclockhigh.net [online]. [cit. 2024-07-24]. Dostupné online.
- ↑ PRIEN, Jochen. Eutin, Německo: Struve-Druck, 1996. ISBN 978-3-923457-36-6. S. 331. (německy)
- ↑ OBERMAIER, Ernst. Die Ritterkreuzträger der Luftwaffe Jagdflieger 1939 – 1945. Mainz, Německo: Verlag Dieter Hoffmann, 1989. ISBN 978-3-87341-065-7. S. 84. (německy)
- ↑ PATZWALL, Klaus D.; SCHERZER, Veit. Das Deutsche Kreuz 1941 – 1945 Geschichte und Inhaber Band II. Norderstedt, Německo: Verlag Klaus D. Patzwall, 2001. ISBN 978-3-931533-45-8. S. 24. (německy)