Hella S. Haasse
| Hella S. Haasse | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. února 1918 Jakarta |
| Úmrtí | 29. září 2011 (ve věku 93 let) Amsterdam |
| Příčina úmrtí | nemoc |
| Povolání | spisovatelka, dramatička a básnířka |
| Alma mater | Amsterdamská univerzita |
| Významná díla | Oeroeg |
| Ocenění | Cena Nadace umění odporu (1961) Cena ANV-Visser Neerlandia za drama (1962) Littéraire Witte Prijs (1977) Constantijn Huygenspriis (1981) Cena P. C. Hoofta (1983) … více na Wikidatech |
| Rodiče | W.H. van Eemlandt |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hélène Serafia Haasse (2. února 1918, Batavia – 29. září 2011, Amsterdam) byla nizozemská spisovatelka, která patřila k jedné z nejvíce čtených nizozemských autorek v zahraničí. Za svůj život napsala téměř sedmdesát knih, mimo jiné novelu Oeroeg (Černé jezero, 2014) a Heren van de thee (Páni čajových plantáží, 2003).
Život
[editovat | editovat zdroj]Hella Haasse byla dcerou pianistky Käthe Diehm Winzenhöhler a finančního úředníka koloniální správy Willema Hendrika Haasseho. Narodila se v Batávii (dnešní Jakarta) a prakticky celé svoje dětství prožila s rodiči a se svým bratrem v Nizozemské východní Indii, což mělo vliv nejenom na její další život, ale i na její literární tvorbu. Již v dětství se věnovala psaní divadelních textů, ve dvanácti letech se pustila do psaní svého prvního historického románu. Četba a divadlo patřily v dětství k jejím největším vášním.[1]
V roce 1938 odcestovala do Nizozemska, kde se rozhodla pro studium skandinávských jazyků a literatury. Se studiem tohoto oboru ale po roce skončila a začala se věnovat studiu herectví na Toneelschool v Amsterdamu. V únoru roku 1944 se Hella Haasse provdala za redaktora studentského časopisu Propria Cures Jana van Lelyvelda (1918–2008). Narodily se jim tři dcery: Chrisje (* 1944), která zemřela ještě jako malé dítě na záškrt, Ellen (* 1947) a Marijn (* 1951).
Kromě psaní se Hella Haasse věnovala i výuce na univerzitách a dalším aktivitám spojeným s literaturou. V roce 1986 učila na katolické univerzitě v Brabantsku, později, v roce 1992 na univerzitě v Leidenu. V letech 1988 a 1995 získala čestný doktorát za literaturu na univerzitě v Utrechtu a na katolické univerzitě v Leuvenu. Od roku 1987 byla čestným členem Belgické královské akademie pro nizozemský jazyk a literaturu (Belgische Koninklijke Academie voor Nederlandse Taal- en Letterkunde) v Gentu, od roku 1991 pak čestným členem Společnosti pro nizozemskou literaturu (Maatschappij der Nederlandse Letterkunde) v Leidenu. Od nizozemské královny Beatrix obdržela v roce 1992 čestné uznání za umění a vědu.[2]
Poslední roky svého života strávila Hella Haasse v Amsterdamu, kde v roce 2011 ve věku 93 let zemřela.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Hella Haasse je považována za jednu z největších nizozemských spisovatelek.[3] Častým námětem příběhů v jejích knihách je život v Nizozemské východní Indii, kde strávila spolu s rodinou celé svoje dětství. Tak je tomu i v jejím prozaickém debutu Oeroeg (Černé jezero, 2014), který byl v Nizozemsku vydán v rámci akce Týden knihy v nákladu 145 000 výtisků a díky kterému se dostala do čtenářského povědomí Nizozemců. Novela vypráví o přátelství mezi dvěma chlapci, synem nizozemského koloniálního úředníka a synem domorodého obyvatele Nizozemské východní Indie. Do té doby se Hella Haase věnovala převážně tvorbě kabaretních textů a psaní poezie.
Dalším významným dílem v tvorbě Helly Haasse je bezesporu román Heren van de thee (Páni čajových plantáží), který vyšel roku 1992 a téměř okamžitě se stal bestsellerem. Rovněž v tomto díle je ústředním tématem Nizozemská východní Indie.
Literární ocenění
[editovat | editovat zdroj]Hella Haasse získala za svoje dílo celou řadu literárních ocenění. Mimo jiné prestižní ceny jako je Constantijn Huygensprijs (1981), P.C. Hooftprijs (1983) a Prijs der Nederlandse Letteren (2004) za celoživotní dílo. Kromě těchto cen, obdržela i dvakrát čtenářskou cenu NS Publiekprij voor het Nederlandse Boek za romány Heren van de thee (Páni čajových plantáží) a Sleuteloog.[2]
Muzeum Helly Haasse
[editovat | editovat zdroj]V únoru roku 2008 při příležitosti devadesátých narozenin spisovatelky bylo otevřeno Hella Haasse Museum (Muzeum Helly Haasse). Jde o virtuální muzeum, kde se návštěvníci mohou dozvědět více o osobě a životě samotné autorky. Kromě dokumentů jako jsou rodinné fotografie, dopisy, kresby v denících, jsou zde i obálky z prvních výtisků jejích knih a nejrůznější zvukové a obrazové záznamy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Hella S. Haasse. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Haasse, Hella S.. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Hella Haasse: grande dame van de literatuur. NU [online]. 2011-09-30 [cit. 2022-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-23. (nizozemsky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hella S. Haasse na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hella S. Haasse
- https://web.archive.org/web/20071218071434/http://www.hellahaasse.nl/
- https://web.archive.org/web/20161116101500/http://www.hellahaassemuseum.nl/
- "Schrijfster Hella Haasse overleden", NOS, 30. září 2011
- "Haasse, Hella S.: Černé jezero", iLiteratura.cz, 29. října 2014
- "Haasse, Hella S.: Páni čajových plantáží", iLiteratura.cz, 5. listopadu 2003
