Habartice (Krupka)
| Habartice | |
|---|---|
 Pomník zaniklých Habartic | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklé sídlo |
| Okres | Teplice |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°43′21″ s. š., 13°52′47″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 4 (2021)[1] |
| Katastrální území | Habartice u Krupky (12,76 km²) |
| Nadmořská výška | 700–750 m n. m. |
| Počet domů | 1 (2021)[2] |
  Habartice | |
| Další údaje | |
| Kód k. ú. | 675377 |
| Kód ZSJ | 75370 |
| Zaniklé obce.cz | 3691 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Habartice (německy Ebersdorf) jsou zaniklá vesnice, která stála ve stejnojmenném katastrálním území o výměře 12,76 km²[3] asi 4,5 kilometru severně od Krupky v okrese Teplice na severu Čech.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1363. Od roku 1347 je majitelem obce připomínán jistý Anselm z Habartic. Roku 1376 poté ves přechází pod Koldice z nedaleké Krupky. Roku 1590 získali obec pro své chlumecké panství Kölblové.
Obyvatelé této rozlehlé a úhledné obce zprvu pracovali jako lesníci a horníci v nedalekých rudných dolech v Telnici a Krupce. Po útlumu těžby se poté živili převážně jako řemeslníci a hospodáři a ženy se zabývaly pletením slaměných klobouků a výrobou stávkového zboží.
Během bitvy u Chlumce se zde asi hodinu zdržel i císař Napoleon Bonaparte předtím, než odjel sledovat průběh bitvy k nakléřovskému kostelíku. Na místní faře pak dlouhá léta příchozím ukazovali stůl u kterého císař seděl a iniciály na dveřích „N. B.“, které zde vyryl jeho pobočník.
Podle sčítání lidu z roku 1843 zde v žilo ve 203 domech 1226 obyvatel. Počet obyvatel poté mírně klesl a podle záznamů z roku 1900 zde žilo už jen 954 Němců a 4 Češi. V roce 1913 zde byla provedena nákladná oprava obecné školy. Roku 1921 postaven obecní dům a rok poté zavedeno veřejné elektrické osvětlení. V roce 1923 místní odhalili pomník obětem první světové války. K rozvoji obce v dalších letech pomohla i výstavba silnice na Krásný les a do Německa.
Po odsunu německého obyvatelstva zůstala vesnice z velké části neobydlená. Přistěhovalo se sem sice několik českých rodin, i tak ale rozlehlá a převážně neobydlená obec postupně pustla. V 50. letech bylo rozhodnuto o násilném vystěhování místních obyvatel a celá vesnice byla následně spolu s okolními obcemi zbořena československou armádou. Z celé vsi zůstala stát jen jediná patrová budova (sídlo celní správy) nacházející se za kostelem na návrší směrem na Komáří vížku.
V současnosti se zde nachází jen několik chalup a v lesíku v místech, kde kdysi stával kostel, opuštěný hřbitov. Budova celní správy po odchodu celníků postupně chátrala a celý rozlehlý objekt je v současnosti již bez střechy.[kdy?]
Místo je turisticky hojně vyhledávané. Vede zde Krušnohorská magistrála, která slouží běžkařům i cyklistům. Území obce se nachází v přírodním parku Východní Krušné hory s množstvím chráněných živočichů a rostlin.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 832 obyvatel (z toho 392 mužů), z nichž bylo sedm Čechoslováků, 824 Němců a jeden cizinec. Kromě jednoho evangelíka a jednoho člena nezjišťovaných církví byli římskými katolíky.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 771 obyvatel: osm Čechoslováků, 757 Němců a šest cizinců. Většina (762 lidí) se hlásila k římskokatolické církvi, ale kromě ní bylo sedm lidí bez vyznání a po jednom zástupci měly evangelické a jiné nezjišťované církve.[5]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 1 236 | 1 189 | 992 | 954 | 957 | 832 | 771 | 3 | . | . | . | . | . | . |
| Domy | 209 | 226 | 230 | 217 | 211 | 208 | 203 | 124 | . | . | . | . | . | 1 |
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kostel svatého Havla pocházel z roku 1783. Do něj byl zavěšen zvon z tehdy zchátralé kaple Navštívení Panny Marie na Mariánské skále v Ústí nad Labem (dnes už neexistující). Zvon pořídil zvonař Jan Baltazar Crommel z Ústí nad Labem roku 1714. Dnes je nezvěstný.[7]
- Památník obětem první světové války
- Kamenný krucifix u chalupy směrem na Komáří vížku
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2010-05-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-11.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 185.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 386.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-20]. Kapitola Okres Teplice. Dostupné online.
- ↑ RYBIČKA, Antonín. O českém zvonařství. Praha: Královská česká společnost nauk, 1886.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Habartice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Voitsdorf v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Habartice na serveru Zaniklé obce
- Historické fotografie zachycující Fojtovice, Habartice a Mohelnici na boehmisches-erzgebirge.cz
- Katastrální mapa katastru Habartice u Krupky na webu ČÚZK
