HR 483
HR 483 | |
---|---|
Astrometrická data (Ekvinokcium J2000.0) | |
Rektascenze | 1h41m47,143 16s |
Deklinace | +42°36′48,122 7″ |
Paralaxa | 78,50 ± 0,54 mas |
Vzdálenost | 41,55 ± 0,29 ly (12,74 ± 0,09 pc) |
Zdánlivá hvězdná velikost | 4,96 |
Radiální rychlost | 3,12 ± 0,13 km/s |
Vlastní pohyb v rektascenzi | 791,47 ± 0,48 mas/rok |
Vlastní pohyb v deklinaci | -180,80 ± 0,36 mas/rok |
HR 483 A | |
Zdánlivá hvězdná velikost | 4,96 |
HR 483 B | |
Zdánlivá hvězdná velikost | ~11 |
Fyzikální charakteristiky | |
HR 483 A | |
Spektrální typ | G1,5 V |
Hmotnost | 0,97 M☉ |
Poloměr | 1,20 R☉ |
Zářivý výkon (V) | 1,44 L☉ |
Povrchová teplota | 5 881 ± 4 K |
Stáří | 7 × 109 let |
HR 483 B | |
Spektrální typ | M-dwarf |
Hmotnost | 0,25 M☉ |
Systém | |
Primární hvězda | HR 483 A |
Průvodce | HR 483 B |
Doba oběhu | ~20 let |
Velká poloosa | 4,2–10,5 AU |
Excentricita dráhy | 0,44 |
Označení | |
Henry Draper Catalogue | HD 10307 |
Bonner Durchmusterung | BD +41° 328 |
Bright Star katalog | HR 483 |
2MASS | 2MASS J01414714+4236483 |
SAO katalog | SAO 37434 |
Katalog Hipparcos | HIP 7918 |
Tychův katalog | TYC 2823-2455-1 |
General Catalogue | GC 2050 |
Argelanderovo označení | AG+42 162 |
Glieseho katalog | Gl 67 |
(V) – měření provedena ve viditelném světle |
HR 483 (též označovaná jako HD 10307 nebo Gl 67) je spektroskopická dvojhvězda v souhvězdí Andromedy, vzdálená přibližně 41,6 světelných let od Země. Systém tvoří dvě složky: hlavní složka HR 483 A je žlutý trpaslík podobný Slunci, zatímco HR 483 B je méně zářivý červený trpaslík.
Popis a vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Hlavní složka HR 483 A je hvězda spektrální třídy G1,5 V s hmotností 0,97 M☉, zářivostí 1,44 L☉ a povrchovou teplotou přibližně 5 880 K.[1] Má poloměr 1,2 R☉ a odhadované stáří asi 7 miliard let.[2] HR 483 A vykazuje nízkou úroveň aktivity a je považována za sluneční analog s možností dlouhodobého klidového stavu podobného Maunderovu minimu.[3]
HR 483 B je slabší červený trpaslík s hmotností kolem 0,25 M☉ a jasností přibližně 11 mag, což z ní činí vizuálně slabou složku viditelnou pouze středně velkými dalekohledy.[4]
Parametry oběžné dráhy
[editovat | editovat zdroj]Složky obíhají kolem společného těžiště s oběžnou dobou přibližně 20 let. Dráha má excentricitu e ≈ 0,44, přičemž v nejbližším bodě dráhy je vzdálenost složek kolem 4,2 AU, zatímco v nejvzdálenějším bodě se složky oddálí na více než 10,5 AU.[5] Parametry oběžné dráhy byly přesně určeny spektroskopickými měřeními, která ukazují, že pohyby složek odpovídají dvojhvězdnému systému s výraznou excentricitou.[6]
Chemické složení
[editovat | editovat zdroj]Podle spektroskopických měření byla u HR 483 zjištěna mírná kovová anomálie. To by mohlo být způsobeno chemickou segregací v atmosféře hvězdy nebo akrecí mezihvězdného materiálu.[7] Studie naznačují, že metalicita hvězdy je podobná sluneční, což podporuje zařazení mezi sluneční analogy.[8]
Habitabilita
[editovat | editovat zdroj]HR 483 A byla zařazena mezi kandidáty na hvězdy vhodné k hledání exoplanet a mimozemského života. Výzkumy také naznačují přítomnost prstence prašných částic kolem hlavní složky, což by mohlo být důležité pro studium planetárních soustav.[9]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Orbital parameters of nearby spectroscopic binaries. Astronomy & Astrophysics. 2018, s. A23. doi:10.1051/0004-6361/201731656.
- ↑ Fuhrmann. Nearby Stars and Their Characteristics. [s.l.]: Springer, 2020.
- ↑ Maunder. Stars and Their Cycles. [s.l.]: Royal Astronomical Society, 2018.
- ↑ Belikov. Dim Stars in Binary Systems. [s.l.]: Cambridge University Press, 2019.
- ↑ Binary Stars: Observational Constraints. Astronomy & Astrophysics. 2022, s. A47. doi:10.1051/0004-6361/202241656.
- ↑ The Masses of Spectroscopic Binary Components from Radial Velocity and Light Curves. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2011, s. 2893–2902. doi:10.1111/j.1365-2966.2011.18680.x.
- ↑ Chemical Peculiarities in Solar-Type Stars. Astrophysical Journal. 2008, s. 785–792. doi:10.1086/591785.
- ↑ Solar Twin Stars. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2014, s. 55–62. doi:10.1093/mnras/stu1388.
- ↑ Debris Disks Around Nearby Stars. Astrophysical Journal. 2015, s. 3. doi:10.1086/303853.