Ho Či Min
| Ho Či Min | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Vietnamská komunistická strana (od 1951) Francouzská komunistická strana (1921–1925) Francouzská sekce dělnické internacionály (1919–1921) Indochinese Communist Party (1930–1945) |
| Rodné jméno | Nguyễn Sinh Cung |
| Narození | 19. května 1890 Kim Liên |
| Úmrtí | 2. září 1969 (ve věku 79 let) Hanoj |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | Ho Či Minovo mauzoleum |
| Národnost | Vietové |
| Rodiče | Nguyễn Sinh Sắc a Hoang Thi Loan |
| Sídlo | Hanoj |
| Alma mater | Komunistická univerzita pracujících východu Trường Trung học phổ thông chuyên Quốc Học - Huế |
| Profese | spisovatel, básník, politik, novinář a voják |
| Náboženství | Vietnamese folk religion |
| Ocenění | Leninův řád (1967) Řád zlaté hvězdy velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska |
| Podpis |  |
| Commons | Hồ Chí Minh |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Ho Či Min 
výslovnost (vietnamsky psáno Hồ Chí Minh, 19. května 1890 Hoàng Trù, Francouzská Indočína – 2. září 1969 Hanoj, vlastním jménem Nguyễn Sinh Cung) byl vietnamský prezident, vůdce boje za národní osvobození. Jeho politický pseudonym lze přibližně přeložit jako „Ten, kdo je osvícený“ nebo „Ten, kdo osvětluje cestu“.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se ve vesnici Hoàng Trù v provincii Nghe An v severní části Vietnamu v rodině konfuciánského učence a císařského soudce Nguyen Sin Hua. Dnes je na místě rodného domu muzeum Kim Liên. Měl dva bratry a sestru. Jeden z bratrů zemřel v dětském věku a sestra pracovala jako úřednice ve francouzské armádě. Ho Či Min navštěvoval francouzské lyceum v přístavním městě Hue a pak 6 měsíců vyučoval francouzštinu a vietnamštinu v Phan Thiết.[1]
Život mimo Vietnam
[editovat | editovat zdroj]Na francouzském parníku Amirale de Latouche-Treville připlul 5. července 1911 do Marseille, kde se neúspěšně hlásil do koloniální školy. Do roku 1917 pracoval na lodích jako kuchařský pomocník a procestoval několik zemí. V letech 1919–1923 žil ve Francii. Byl zakládajícím členem Francouzské komunistické strany. V roce 1923 odešel z Paříže do Moskvy, kde pracoval pro Kominternu. V letech 1924–1927 pobýval v Číně.
Zpět ve Vietnamu
[editovat | editovat zdroj]Roku 1941 se po třiceti letech vrátil do Vietnamu, kde vedl osvobozenecké levicové hnutí Viet Minh proti Vichistické Francii a japonským okupačním silám. Po Srpnové revoluci vyhlásil Ho Či Min 2. září 1945 v Hanoji vietnamskou nezávislost a byl zvolen doživotním prezidentem. V letech 1945–1955 zároveň zastával funkci premiéra. Během války v Indočíně vedl Ligu za nezávislost Vietnamu v boji proti francouzské koloniální nadvládě. Stál v čele Severního Vietnamu během války ve Vietnamu proti vojskům Jižního Vietnamu a expedičním armádním silám Spojených států a jejich spojencům.
Byl také spisovatelem, novinářem a básníkem. Mluvil plynně francouzsky, anglicky, rusky, kantonsky a mandarínsky. Jako prezident bydlel v domku zahradníka vedle bývalého paláce francouzského guvernéra, pozdějšího vietnamského Prezidentského paláce. Zemřel 2. září 1969 na srdeční selhání ve svém hanojském domě ve věku 79 let.
Kult osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Ho Či Min byl znám svým jednoduchým životním stylem a pokorou, přesto byl už za svého života, ale zejména po smrti centrem silného kultu osobnosti. V Hanoji bylo na náměstí Ba Đình postaveno tzv. Ho Či Minovo mauzoleum[2] ve stylu Leninova mauzolea. Otevřeno bylo v roce 1975, stojí poblíž místa, kde Ho Či Min 2. září 1945 veřejně přečetl Deklaraci nezávislosti.
Jeho nabalzamované tělo je vystaveno v mauzoleu na náměstí v Hanoji navzdory tomu, že si přál zpopelnění[3][4] a rozptýlení svého popela v Severním, Středním a Jižním Vietnamu. 8. května 1978 bylo bývalé hlavní město jižního Vietnamu Saigon přejmenováno na Ho Či Minovo Město, na jednom z hlavních bulvárů ve městě, Đường Nguyễn Huệ, je v jeho severozápadní části umístěna jeho socha nadživotní velikosti.
Rovněž je již po desetiletí vyobrazen na všech bankovkách státní měny, vietnamského dongu.[5]
Návštěva Československa
[editovat | editovat zdroj].png)
Ho Či Min 17. července 1957 přicestoval do Československa. Setkal se zde s prezidentem Antonínem Zápotockým, Antonínem Novotným, položil věnec na hrob neznámého vojína v Národním památníku na Vítkově, v ČKD Sokolovo ve Vysočanech se zajímal o výrobu lokomotiv, navštívil Lidice a jednotné zemědělské družstvo v Horních Salibách na Slovensku.[6][7] V roce 2017 byla při příležitosti výročí 60 let od Ho Či Minovy návštěvy odhalena v Horních Salibách pamětní deska.[7] Během své cesty navštívil taktéž pionýrský tábor v okrese Nové Strašecí a setkal se s vietnamskými dětmi v Chrastavě (tzv. Chrastavské děti).[8][9] V roce 1956 poslal Vietnam do Chrastavy více než 100 dětí na několikaletý pobyt. Vietnamské děti byly ubytovány v budově pozdějšího výchovného ústavu a chodily do základní školy spolu s místními dětmi. Před touto školou vietnamská ambasáda v roce 2015 plánovala zhotovení pomníku, který by pobyt vietnamských dětí připomínal.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]
velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska (Polsko, 1957)[10]
Leninův řád (Sovětský svaz)
Řád zlaté hvězdy (Vietnam, 1963)[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Zakladatel Vietnamu Ho Či Min se samostatnosti státu nedožil. ČT24 [online]. 2009-09-02 [cit. 2017-02-04]. Dostupné online.
- ↑ Strýček Ho – příběh vietnamského století. Klub Hanoi [online]. 2017-02-08 [cit. 2023-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-08.
- ↑ MIHALCEO, Zdeněk. Chci spatřit tělo Ho Či Mina. Aspoň jednou. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2008-01-12 [cit. 2017-02-04]. Dostupné online.
- ↑ Strýček Ho – příběh vietnamského století [online]. Klub Hanoi, 2004-01-18 [cit. 2017-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-08.
- ↑ VĚRA. Orientační ceny ve Vietnamu a informace o vietnamské měně [online]. 2013-02-25 [cit. 2023-04-16]. Dostupné online.
- ↑ MARTÍNKOVÁ, Šárka. Počátky česko-vietnamských vztahů (1950-1959) [online]. Klub Hanoi, 2007-04-16 [cit. 2017-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-08.
- ↑ a b Vietnamská delegácia v Trnave. Rodný môj kraj : župný magazín Trnavského samosprávneho kraja. 29. 9. 2017, čís. 17, s. 8. Dostupné online. ISSN 1338-8088. Archivováno 5. 9. 2018 na Wayback Machine.
- ↑ HAMR, David. Příběhy z kalendáře - Ho Či Min v Chrastavě. Rozhlas.cz [online]. 2011-07-20 [cit. 2017-02-04]. Dostupné online.
- ↑ PROKOPOVÁ, Milada. Chrastava připomene pomníkem návštěvu „strýčka Ho“ a vietnamské děti. iDNES.cz [online]. 2015-07-21 [cit. 2017-02-04]. Dostupné online.
- ↑ Wojciech Stela: Polskie ordery i odznaczenia (Vol. I). Varšava: 2008, S. 49.
- ↑ phan1. web.archive.org [online]. 2013-03-04 [cit. 2019-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DUIKER, William. Ho Či Min. [s.l.]: BB art, 2003. 583 s. ISBN 80-7341-166-0.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ho Či Min na Wikimedia Commons - Komunista z přesvědčení nebo z nutnosti? Pořad Českého rozhlasu Plus zaměřený na Ho Či Minovo působení po roce 1945 ve Vietnamu, autentické ukázky jeho projevů.
- Ho Či Min
- Vietnamští politici
- Vietnamští básníci
- Vietnamští spisovatelé
- Vietnamští revolucionáři
- Vietnamští komunisté
- Nositelé Leninova řádu
- Spisovatelé 20. století
- Rytíři velkokříže Řádu znovuzrozeného Polska
- Nositelé Řádu zlaté hvězdy
- Narození v roce 1890
- Narození 19. května
- Úmrtí v roce 1969
- Úmrtí 2. září
- Narození ve Vietnamu
- Úmrtí v Hanoji
- Bývalí diktátoři
- Zemřelí na srdeční selhání