Hýzrlové z Chodů
| Hýzrlové z Chodů | |
|---|---|
| Země |  České království |
| Zakladatel | Václav Hýzrle z Chodova |
| Vymření po meči | 1776 |
| Poslední vládce | Bernard, litoměřický kanovník |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hýzrlové z Chodů (německy Hiserle, též Hisrle, Hieserle, Esterle, Hyzrle apod. von Chodov/Chodau auf Želibořitz und Schernaditz) jsou původně německý později počeštěný rod. Vlastnili Chodov v oblasti Loketska, odkud v 15. století pocházeli. Rod vymřel na konci 18. století.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Václav Hýzrle bojoval na Loketsku se Šliky, kteří jej nakonec na Chodově zajali. Roku 1503 si na tento rod stěžoval i jeho syn až v uherském Budíně. Hýzrlové poté vlastnili Cholupice u Prahy a další statky. V roce 1549 je uváděn Mikuláš Hýzrle jako iniciátor oprav Kunratické tvrze u Prahy (tehdy v Kouřimském kraji), kterou k roku 1556 společně vlastnili bratři Lukáš, Mikuláš a Adam Hýzrlové. Od roku 1577 byly Kunratice v držení Jana staršího Kinského z Vchynic, v té době karlštejnského purkrabího.[1]
Jan Hýzrle vlastnil v roce 1576 cholupickou tvrz, kde byl roku 1590 přepaden a zavražděn Vítem Mášou z Modřan a jeho lidmi a tvrz byla vyrabována.[2]
Jindřich Hýzrle (1575–1665) dělal jako panoš společnost arciknížeti Arnoštovi, účastnil se bojů s Turky. Jako voják a diplomat sloužil v císařské armádě. Císař Rudolf II. jej povýšil do panského stavu, toto postavení potvrzovali i další panovníci. Rukopis Život, v němž se obsahují některé jízdy a tažení... sepsal v české a německé verzi, žánrově přechází mezi životopisem, kronikou a cestopisem jeho cest po Evropě, dílo i sám ilustroval. V roce 1623 Jindřich koupil panství Nalžovy zkonfiskované Hodějovským z Hodějova po bitvě na Bílé hoře.
Jindřich měl tři syny. Václav po svém strýci Bernardovi zdědil Černotice, Karel Češtice a Václav Michal Budkov. Jeho bratranec Kryštof Ferdinand se stal císařským komořím a nejvyšším komorníkem nad stříbry.
V roce 1616 se narodila Ludmila Eva Františka Hýzrlová, provdaná za vlivného politika a mecenáše Viléma Albrechta Krakovského z Kolovrat (1600–1688), s nímž se věnovala velkorysé charitativní činnosti a péči o hradčanskou Loretu, kde nechala roce 1691 postavit kapli sv. Josefa. Loretánské klenotnici odkázala své svatební šaty s více než 6500 diamanty, z nichž byla ve Vídni v roce 1698 zhotovena diamantová paprsková monstrance známá jako Pražské slunce.
V roce 1666 ve Vídni zemřel František Kryštof, císařský komorník, majitel panství Chodov v Loketském kraji. Od roku 1656 byl ženatý s Marií Maxmiliánou Evou Terezií Žďárskou ze Žďáru, vdovou po Jindřichu Slavatovi z Chlumu a Košumberka.
Ferdinand Arnošt (1622–1692) zastával významné státní úřady, působil jako císařský rada, císařský komorník a zemský soudce - prezident české komory a třikrát jako hejtman Litoměřického kraje, komisař zemského sněmu ad., od roku 1692 předsedou české královské komory. V Praze koupil renesanční dům U sedmi čertů na Maltézském náměstí č.p. 14 a po roce 1664 jej nechal přestavět do podoby barokního paláce. Jeho dědicové palác prodali a později nesl jméno dalších majitelů Straků z Nedabylic.[3]
Eusebius Hýzrle (Sigismund Eusebius Hisrle de Chodaun), kanovník litoměřický, byl donátorem 39. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založené roku 1674.
Rod vymřel roku 1777 v osobě kanovníkem litoměřické kapituly Josefa Bernarda (1704/1704–1777).
Erb
[editovat | editovat zdroj]Ve štítu leží obloukovitě prohnutá ryba (pstruh) střídavých barev – červená a stříbrná, tyto barvy se střídají i na podkladu.
Příbuzní
[editovat | editovat zdroj]Spojili se se Žďárskými, hrabaty z Lambergu, pány z Lemberka, hrabaty z Carretto-Millesima a dalšími rody.
Osobnosti rodu
[editovat | editovat zdroj]- Jindřich Michal Hýzrle z Chodů (1575–1665), voják císařské armády a barokní spisovatel
- Ferdinand Arnošt Hýzrle z Chodů (1622–1692), císařský rada, komorník, prezident české komory a krajský hejtman
- Josef Bernard Hiserle (1704/1704–1777), římskokatolický duchovní, kanovník katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný XIV. Kartel - Kraj. Praha: Jan Otto, 1899. Dostupné online. S. 241.
- ↑ VON MERAVIGLIA-CRIVELLI, Rudolf Johann. Der böhmische Adel [online]. 1885 [cit. 2023-05-31]. [www.historie.hranet.cz Dostupné online].
- ↑ VLNAS, Vít: Pražské paláce; Praha, 2000; s. 284–286 ISBN 80-85770-90-3
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Hýzrlové z Chodů, s. 61–62.
- PETRÁČKOVÁ, Věra; ŠIMEČKOVÁ, Alena; VOGELTANZ, Jan. Příběhy Jindřicha Hýzrla z Chodů. 1. vyd. Praha: Svoboda 453 s.
- VACKOVÁ-ŠÍPOVÁ, Jarmila. Cestopis a životopis Jindřicha Hyzrleho z Chodova z let 1612-1648. Příspěvek k poznání pozdněrenesanční ilustrace v našich zemích. Umění, roč. 11, 1963, č. 2, s. 112-123, obr.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hýzrlové z Chodů na Wikimedia Commons 
Hyzrle ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- Rodokmen: patricus.info/Rodokmeny/Hyzrle
